Rakušané spočítali, co udělá s kapacitou baterií elektromobilů „rychlodobíjení“, které ani není rychlé |

Sdílet článek:

PETR PROKOPEC

Člověk se musí smát, když je za rychlodobíjení označováno plnění baterií výkonem 50 až 350 kW, který může odpovídat klidně jen setině rychlosti plnění nádrže spalovacího auta palivem. I tak ale stačí k tomu, aby rychle ničilo akumulátory.

Představte si, že si pořídíte nový spalovací vůz se šedesátilitrovou nádrží a deklarovanou šestilitrovou průměrnou spotřebou. V takové chvíli můžete počítat s dojezdem až 1 000 km, což znamená, že z okraje Prahy se na jeden zátah dostanete na okraj Paříže. To opravdu není špatné. Kromě toho můžete během pěti až deseti minut palivo zase doplnit a vyrazit opačným směrem. Během jediného dne si tak na vlastní oči – i když tedy z dálky – můžete prohlédnout Eiffelovku i Petřínskou rozhlednu, jenž byla dílem Gustava Eiffela inspirována.

Nyní si ovšem také představte, že pouhých osm let po zakoupení vozu již musíte počítat s pouze 42litrovým objemem nádrže. To ovšem znamená, že při zachování šestilitrové spotřeby zvládnete jen 720 km na jeden zátah. Při zpáteční cestě mezi Prahou a Paříží tak budete muset tankovat ne jednou, ale rovnou dvakrát. Utratíte pak sice stejně jako dříve, ovšem vaše cesta se o oněch deset minut prodlouží. Stěžovat si přitom nebudete moci, neboť pozvolné scvrkávání palivové nádrže bude posvěceno legislativou.

Ťukáte si při čtení výše uvedených řádků na čelo? Vůbec se vám nedivíme, jde o bláznivou představu. Zvlášť pokud by ještě bylo spojeno s doporučením výrobce netankovat nádrž na sto procent a nalévat do ní palivo štamprlaty. Pokud byste toto omezení nerespektovali, oněch 42 litrů místo původních šedesáti byste měli k dispozici ještě dříve než po uplynutí osmi let. V té chvíli by nejspíše ulice byly plné protestujících, kteří by zcela zablokovali továrny automobilek a po výrobcích by požadovali nemalé kompenzace.

Žádných protestů ale nejsme svědky, přestože se přesně výše popsané právě odehrává. Jen ne u spalovacích aut, ale u elektromobilů. Jejich baterie totiž postupem času degradují, přičemž dle zákonodárců musí po osmi letech provozu nabídnout alespoň 70 procent původní kapacity. Když si uvědomíme, že maximum těch současných je ekvivalentem zhruba 25litrové nádrže, pak je již na první pohled evidentní, že daleko s elektromobilem opravdu dojet nemůžete.

Aby toho navíc nebylo málo, výrobci doporučují, aby dobíjení probíhalo od zhruba 20 do 80 procent kapacity. Vyvarovat byste se rovněž měli častému rychlodobíjení, což je termín, kterému se můžeme vysmát. Aby totiž mohlo dojít k vyrovnání tempa, s jakým lze dočerpat nádrž kupř. nafty, museli by stojany disponovat výkonem okolo 4,5 MW (a to je pro spalovací auta spíše pesimistický pohled na věc). Oním rychlodobíjením je přitom míněno použití stojanů s výkonem 50 až 350 kW.

V krajním případě se tedy bavíme o skoro setinovém výkonu, navíc výsledkem bude vždy jen méně než polovina ekvivalentu nádrže na naftu. Tak ale podle politiků vypadá pokrok. Bohužel navíc takový, jenž vede k větším problémům. Rakouská společnost Aviloo totiž spočítala, že při častém využívání těchto „rychlodobíjecích” stojanů degradují baterie o 17 procent rychleji.

„Akumulátory, které se dobíjejí pouze při vyšším výkonu, ztrácí takřka pětinu své kapacity oproti bateriím, pro něž je využíván pouze wallbox,“ uvádí Rakušané. Během testu přitom prozkoumali data ze 160 různých elektromobilů. Kromě toho se zaměřili na kratší i delší ujetou vzdálenost. A zatímco v případě 80 až 100 tisíc kilometrů byl v kapacitě rozdíl 7,5procentní, po najetí 180 až 200 tisíc kilometrů šlo již o výše zmíněných 17 procent.

Rakušané tak dodávají, že při využití rychlodobíjení může kapacita baterií po najetí oněch 200 tisíc kilometrů klesnout na pouhých 71 procent. Řada lidí přitom takovou porci zvládne již za dva roky, nikoli za osm let. Znamená to tedy, že využitelnost velmi drahého vozu po poměrně krátké době výrazně klesá. U stojanů navíc lidé čekají pořád klidně hodiny (100kWh akumulátor vs. 50kW dobíjení), což je znovubláznivé.

Tato fakta navíc neodpovídají vývoji, jenž se týká životního cyklu aut. V takovém Německu, kde lidé nemají tak hluboko do kapsy jako v Česku, totiž mezi sjetím vozu z montážní linky a jeho sešrotováním uplyne 18 let. Spalovací auta přitom takovou dobu často zvládnou s původními komponenty, i když výkon motorů může klesnout. Z Prahy do Paříže na jeden zátah to však i přesto nadále zvládnete. S elektromobilem budete mít za sebou 18 let trápení a v autě snadno třetí baterku. To je opravdu pěkná vyhlídka…