Že „ozdravný balíček“ Fialy a Stanjury – byť snad mírně sníží deficit státního rozpočtu – není tím, co naše země potřebuje, si myslí téměř každý, kdo u nás o těchto věcech ještě vážně přemýšlí. Udělal jsem na toto téma řadu rozhovorů a článků, jejichž argumenty teď nebudu opakovat. Kritika moje a naše, to znamená texty J. Weigla, I. Strejčka, L. Jakla, se nepohybuje v prostoru politických argumentů. Jde nám o podstatu věci. A v tom jsme s Fialou a jeho pětikoalicí – za kterou se premiér stejně jen schovává – v naprostém rozporu.
Jakkoli respektujeme postoje dvou klíčových protihráčů vlády – odborů a zaměstnavatelů – v žádném případě nejsme stoupenci jejich názorů. Mají pravdu, že s nimi tento „ozdravný balíček“ nebyl konzultován, ale to samo o sobě neznamená, že jsme s nimi na jedné lodi. Tím, že u nás už řadu let chybí jakákoli standardní starolevicová strana – typu Zemanovy ČSSD nebo Filipovy KSČM – odbory zkoušejí hrát tuto kartu, ač to není jejich úkol. Měly by bojovat za mzdy (a pracovní podmínky) svých členů. Já jim však budu říkat, že na to není vhodná chvíle. Teď je třeba zabránit vzniku inflačního kolotoče, vzniku inflační spirály ceny-mzdy-ceny. Proto je třeba od odborů žádat velkou obezřetnost. Na vysoké inflaci odbory, natož jejich členové, vydělávat nemohou.
Zaměstnavatelé si zvolili nové vedení Svazu průmyslu a dopravy. Stará struktura Jaroslav Hanák konečně odešla, ale spolu s ním odešla i s ním spojená úžasná „výhoda“, že zaměstnavatelské postoje neměly „šťávu“, že byli zaměstnavatelé tichým spoluhráčem vlády, neboť jejich představitelům šlo jen o své vlastní osobní pozice.
Panem Rafajem přišla novější struktura a mám obavu, že i nová nebezpečí. Vzhledem ke své minulosti je proexportním lobbistou, a navíc krátkozrace – a autoritářsky – žádá opuštění české koruny. Je mladší, bude aktivnější, bude proto nebezpečnější. Leccos se o jeho postojích teprve dozvíme, ale mne zaujal jeho článek v pondělní E15. Prozradil v něm své progresivistické levičácké prostoje velmi zřetelně. Ukázal, že je prototypem levicového byznysmena. Ne náhodou se pohyboval nedaleko Zdeňka Bakaly a jeho neslavně známých ostravských bytů.
Nový šéf Svazu průmyslu a dopravy se zlobí, že vláda chce „zrušit daňové zvýhodnění zaměstnaneckých benefitů, které podporují sport, kulturu, rekreaci, aktivní trávení volného času“. Strašně se mu nelíbí, že by měly firmy tuto sumu peněz prostě převést do mezd, protože důsledkem toho prý lidé přestanou navštěvovat sportoviště a posilovny. Svaz průmyslu se má starat o zdraví zaměstnanců? Nevlastní náhodou pan Rafaj nějaký fitness klub? Nebylo by lepší, kdyby se lidé mohli sami rozhodovat, jak využít své vlastní peníze? Mají být vedeni za ručičku?
Totéž levicové byznysmenství se silně projevuje i v našem vzoru, v Německu (i když pro mne ani jejich soziale Marktwirtschaft žádným vzorem nikdy nebylo). Jejich – ještě horší – zelené soziale Marktwirtschaft je dnes vzorem ještě méně. V Německu teď najednou zjistili, že „nejsou lidi“, že všude – jako u nás – ve všech oborech, odvětvích a službách chybí zaměstnanci.
Lidé tam samozřejmě nechybí. Žijí tam, konzumují tam, fandí německým fotbalistům, pijí bavorské pivo, masově jezdí na jih za sluníčkem, ale nechtějí – díky nesmírně velkorysému systému sociálních podpor – pracovat. Proto „chybí“. Proto Němci plánují usnadnit imigraci a zapomínají, že už to v roce 2015 velmi neslavně zkusila paní Merkelová. Petr Fischer správně píše v úterní E15, že „Německo je už dávno zemí přistěhovalců, každý osmý člověk žijící v Německu je cizinec“. Nestačí to. Proto Němci dokonce uvažují, že přistěhovalci nemusí umět německy. Stačí prý angličtina!
To je v mých očích neuvěřitelná rezignace kdysi pyšného a kulturního národa. Jejich svébytná transformace z nacistického režimu je asi poškodila více, než jsme si mysleli. Pan Rafaj si také stěžuje, že nemáme lidi. Dejme si na to pozor. Abychom také nerezignovali na své češství.
(10 votes, average: 4,70 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář