Kdekdo se často ohání antiargumentem, že „žijeme ve 21. století“. Dotyčný, v naprosté většině případů pokrokový člověk držící prst na zběsilém tepu doby, tím má zpravidla na mysli, že některé věci jsou dnes „snad už přežité“ a že je nepochopitelné, jak může něco „tak zpozdilého ještě dnes existovat“. Čím méně validní argument to je, tím více se užívá. Pomohu si jím pro tenkrát trochu i já.
Dříve možná totiž existovala výmluva, bylo složité někoho vyloučit ze spotřeby dané služby. Ale dnes? V době streamovacích platforem? V době Netflixu a Spotify, v době předplatných na kde co, včetně internetových zpravodajských serverů, opravdu vláda přichází s plošným poplatkem, který chce zároveň doslova vytřískat ještě z většího počtu lidí, aniž by testovala, zda dotyční skutečně služeb využívají?
Kdyby alespoň tu část poplatku směřující na mobilní telefony a notebooky nechali v režimu opravdového předplatného. Zamknout aplikaci nebo přenos na webu není nic složitého. To by bylo přeci fér.
Ono by se ale možná ukázalo něco, co ona plošná televizní daň neukáže. Že leckdo to opravdu už nesleduje a neposlouchá nebo že mu to za ten poplatek už nestojí. A to nemůže navrhovatel dopustit. Záhy by se totiž ozvaly hlasy volající po stejném modelu i v případě standardního televizního vysílání. Džin by byl z láhve venku.
Otázka zní, zda by věnovali politici tolik pozornosti České televizi a Rozhlasu, kdyby tyto instituce stály na jiné straně politického střetu, než stojí dnes. A která, souhrou náhod, prostřednictvím koalice pěti stran drží moc v zemi. Jistěže ne. Vládní koalice si zkrátka našim prostřednictvím, prostřednictvím občanů České republiky, služby těchto institucí předplatila. Aplikace a platební brány k tomu nepotřebuje, stačí jí zákony. O tuhle interpretaci si pětikoalice říká sama.
Be the first to comment