PETR MILER
Je to jistě zajímavá zpráva sama o sobě, která jen podtrhuje informace o aktuálním dění na trhu s elektromobily, až její pozadí ale ukazuje, do jak velkých a naprosto zbytečných patálií se VW dostal.
Ten navzdory varování mnohých vsadil na elektrická auta téměř vše, aniž by k tomu měl jiné vodítko než vlastní přesvědčení a politické plány. Začal naprosto ignorovat trh a je až neuvěřitelné, do jak dalekých úrovní firmy tento krátkozraký přístup přístup vedení společnosti prostoupil. Lidé přestali přemýšlet, to bylo naprosto zjevné – bavili jsem se v uplynulých letech s mnoha lidmi nejen ze samotného Volkswagenu, ale i ze Škody, Audi nebo Seatu a je fascinující, kolik z nich bylo schopno říkat něco ve stylu: „Firma se takto rozhodla, tak to tak bude, přání zákazníků nás nezajímají.” Z elektromobilů se stalo náboženství, jediná cesta i cíl. Jak tohle asi mohlo dopadnout?
No samozřejmě špatně, takto se na ani sebevíce přeregulovaném trhu fungovat nedá, ostatně i v centrálně plánovaném hospodářství mají lidé pořád možnost nekoupit také nic. Do nějaké chvíle – za stavu relativní makroekonomické pohody, masivního přerozdělování, bezbřehého optimismu na trhu a neuspokojení zájmu aspoň těch, kteří elektromobily neodmítají, se vše vyvíjelo očekávaným způsobem. V poslední době ale všechny zmíněné faktory začaly starat o neignorovatelný nezájem, který firmy nutí sahat po nouzové brzdě.
VW je nepřekvapivě mezi prvními a z jeho strany jsme byli už od léta svědky řady restriktivních kroků navazujících na snižující se počet objednávek elektrických aut – omezování počtu směn, propouštění, přehodnocování investic do nových továren atd. Tento týden tu máme další a vzhledem k jeho spojitosti s Českou republikou už jste o něm pravděpodobně slyšeli. Pokud ne, v rychlosti vše shrneme.
Němci s ohledem na své elektrické plány měli v úmyslu postavit šest velkých továren na baterky, které si mysleli, že pro elektromobily budou potřebovat. Protože ale nyní zjišťují, že tolik elektrických aut prostě neprodají, nepotřebují logicky ani tolik továren na baterie. Po těch v Německu a Španělsku mělo přijít rozhodnutí o další fabrice ve střední až východní Evropě, která mohla stát také v Česku. Nestane se to, nebude stát nikde, není třeba. Šéf koncernu VW vše shrnul střídmě: „Na základě panujících podmínek na trhu, nevyjímaje pomalý rozjezd trhu s elektromobily v Evropě, neexistuje v současné době žádný racionální důvod k rozhodnutí o dalších místech výstavby,” prohlásila současná hlava VW Group. Je to jistě zajímavé rozhodnutí, ještě zajímavější je ale jeho hlubší pozadí.
Zájem o elektrická auta je pochopitelně omezený a zvláště za situace rostoucí nabídky takových vozů na současném trhu naráží řada automobilek na limity jejich prodejnosti. Z pohledu VW je ale situace složitější. Není to tak, že by VW přišel se skvělými věcmi, „trh se pokazil” a on musel najednou začít chtě nechtě couvat. Trh se možná pokazil (z pohledu VW, jinak jen naplno ukázal svou pravou tvář, kterou Němci roky zabedněně ignorovali), přehlédnout ale nelze ani to, že německý gigant přišel s produkty, které by na limity své prodejnosti brzy narazily i za lepších okolností.
Stále jsem v pravidelném kontaktu s několika zaměstnanci skupiny VW přímo v Německu, kteří mi nezávisle na sobě v poslední době řekli takovou „ošklivou větičku”, která se kolem elektromobilů značky ve firmě traduje. Že bývalý šéf skupiny i značky Volkswagen (Herbert Diess) přistoupil k elektromobilům asi jako dědeček, který se pokouší k Vánocům koupit nejnovější technologické vychytávky pro svá vnoučata. V Němčině to zní lépe, ale podstatu jistě chápete – s dobrými úmysly se pokoušíte zvolit správný produkt v prostředí, ve kterém se vůbec neorientujete, kde vůbec netušíte, po čem potenciální uživatel touží. Prostě chcete udělat radost, splnit přání, a tak „něco koupíte”, protože ale netušíte, co tím přáním vlastně je, co aktuálně letí, koupíte blbost a spíše tím zklamete. Přijde mi to dokonale trefné.
Pokud vnouček bude chtít k Vánocům mobil, neznamená to, že chce jakýkoli mobil. Dědeček mu koupí 70. reinkarnaci Nokie 5110, což je mobil, ale… slovy klasika „naprosto nevhodný”. Vnouček chtěl iPhone a „smažit” na něm simulátory ef-jedniček, dostal ale cihlu, na které může smažit leda hada. A stejně jako není mobil jako mobil, není ani elektromobil jako elektromobil. I když sám bych si vzhledem k vnitřním technickým limitům těchto aut žádný elektrický vůz nekoupil, protože prostě nedokáže obsloužit mé potřeby, dovedu si představit, proč někdo chce Teslu – je aspoň rychlá, má různé zajímavé vychytávky a tak dále. Ale proč by někdo chtěl VW ID? Proč?
Je snad designově atraktivní? Je snad kvalitní? Je snad technicky lákavý? Je snad mimořádně rychlý? Má dobrý palubní software? Je snad levný? Není nic z toho a není ani nic jiného. Nevidím absolutně jediný důvod, proč by někdo měl jít a vzít milion korun, aby si koupil základní VW ID.3. Proboha, to snad může udělat člověk, který chce elektrický VW za každou cenu a líbí se mu designová idea pojízdného rýžového nákypu.
ID.3 vedle Tesly možná není jako 5110 vedle posledního iPhonu, princip je ale stejný – VW šel a nabídl „nějaké elektromobily”, aniž by přemýšlel nad tím, kdo je vlastně kupuje a proč. Dostal se sám do pasti dotovaného prostředí, kde jedině pokřivení trhu dokáží takový produkt prodat. I vedle relativně mizerného Golfu VIII je ID.3 naprosto nekonkurenceschopné zboží a to samé platí prakticky o všech modelech ID. Němci vsadili na špatného koně, s dobrými úmysly vybrali nevhodný dárek a budou na to doplácet ještě dlouho.
I když tedy hlavním hybatelem současných rozhodnutí jsou do značné míry makrofaktory, větším problémem se jeví mikrosvět VW, který ztratil kontakt s realitou. Neznám pana Blumeho a můžu jen věřit, že do vedení automobilky jako Porsche by se nedostal někdo, kdo zcela ztratil smysl pro realitu. Pokud je to ovšem pravda, měl by ve vedení VW Group zavelet k mnohem většímu obratu, než je zastavení výstavby nebo přestavby pár fabrik. Volkswagen je na scestí a musí v prvé řadě začít znovu vnímat potřeby svých zákazníků, aby se vrátil zpět na správnou cestu. Nedělal to a nedělá. A prohrává hlavně kvůli tomu.
Automobilky se měly postavit na stranu fyzikálních zákonů, ale jejich manažeři jsou sice chytří a vzdělaní lidé, ale zároveň neuvěřitelní poseroutkové a tak se dali na stranu zeleného náboženství. Výsledek se dostavil. Teď si neví rady. Majitelé automobilek už možná pochopili, že poseroutkové jim dokážou přinášet zisk jen za ideálních podmínek.