Komplikované varianty míru

LIBOR ČÍHAL

Ruský prezident se nenachází před imaginárním tribunálem dějin soudícím viníky ukrajinské války v nevýhodné pozici. V historickém tribunále určitě nebude zasedat personál české televize nebo vlády, pokud samotný nebude muset čelit nějakému tribunálu. V anglickém Unherd prezidentovi možnosti obhajoby bilancuje Allison Barrows, píše, že celou eskapádu organizovali západní kriminálníci, kteří potřebovali maskovat své loupení, roku 2014 svrhli legální ukrajinskou vládu a protože mají v rukách světová média, vnutili světu gigantickou lež o válce. Podle jiného prezidentova advokáta Martina Johnsona, Západ znectil závazky, které dal Gorbačovovi o nerozšiřování NATO, poté co souhlasil se sjednocením Německa. Merkelová, Holand a Porošenko dokonce bezostyšně doznali, že nikdy nehodlali dostát žádným závazkům, které Rusku dali v Minských dohodách.

Po vypuknutí konfliktu považoval Západ za nejprioritnější zablokovat jednání o míru a ukrást Rusům, co se dalo i nedalo, včetně doposavad svatých depozit národní banky. V dnešní situaci nemá ruské vedení žádný důvod sebeméně Západu důvěřovat, i důvěra ostatního světa k Západu se bez amerických moderních dělových člunů okamžitě rozsype. V posledních týdnech, kdy se bilancuje efekt půlroční neúspěšné ukrajinské ofenzívy a západní vojenské dodávky Ukrajině narazily na limity, se začínají seriozně evidovat ruské signály k mírovým jednáním. Západní média se koncentrují na gesta z Kremlu, v Putinově výroku, který pronesl na zasedání Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti v Minsku, o tom, že Rusko nikdy neodmítalo jednání o míru, média kladou důraz na „nikdy“, neuvozuje se to ruskou slabostí a důkazem konce kremelského tyrana. Západ může vinit jen sám sebe když se domníval, že Rusko o rozšiřování NATO jenom žertovalo. Západní tisk byl dlouhé roky plný informací o vojensky a ekonomicky slabém Rusku, ovšem za posledních tři sta let vstupoval Západ s Ruskem do nesčíslných konfliktů, schema vždy stejné, na počátku slabé Rusko, které v sobě rychle odkrylo hlubinnou sílu, ale druhá strana o počáteční sílu vždycky přišla. Švédsko vypadlo po ruském úderu ze světové mocenské arény, Napoleon našel útočiště na svaté Heleně, Osmanům a Adolfu Hitlerovi připravilo Rusko konec, ale vždy znovu a znovu se Západ domníval, že Rusko se nachází v rozkladu a stačí malý úder. Pokud se na válku bude nahlížet jako na produkt Putinova ega, jak ji prezentují západní média, katastrofické scénáře se naplní, nepříjemným na této verzi je fakt, že se naplní všechny katastrofické scénáře, Evropa se nevyhne ani jednomu.

V diskuzi o ukrajinská válce se v Unherd argumentovalo i článkem v BBC z ledna před vypuknutím války, článek se dá chápat jako silný Putinovův argument, který zakládá na obvinění druhé strany: „Ukrajinská krize: USA odmítly ruský požadavek nepřipustit Ukrajinu do NATO.“ Blinken na ruský požadavek formálně odpověděl, že USA jsou připraveny na všechno. Tedy i obětovat statisíce Ukrajinců, zničit evropskou prosperitu, vystavit svět riziku nukleární války. Bezesporu imaginární tribunál historie se bude muset Blinkenem detailně zabývat. Na Blinkenovu odpověď reagoval Lavrov neobyčejnou větou, ruský prezident bude o odpovědi přemýšlet. Peškov prohlásil, že Rusko nebude spěchat s rozhodnutím. V článku v BBC se psalo, že Blinken nenabídl Rusku vstřícné jednání, ale řekl, že nabízí Rusku diplomatické cesty. Lavrov na to odpověděl, že Blinken „dává Rusům naději“ na seriozní konverzaci o podřadných záležitostech. Zde BBC perfektně zachytilo rozdíl v pojetí, na jedné straně povrchní americký přístup bez projekce do budoucnosti, založený na dočasné politické výhodě a ruský přístup zvažující každé slovo a každou variantu. Rusko před válkou zaslalo USA seznam svých obav plynoucích z rozšiřování NATO na východ, Blinken na to reagoval tvrzením, že Ukrajina má právo na členství v NATO?!

Publicista Philip Pilkington píše v Unherd, že konečně se začíná mluvit o akceptování nevyhnutelného. Ukrajinská ofenzíva byla od počátku odsouzena k neúspěchu. Globální západní mocnosti jsou s podporou Ukrajině u konce svých možností, velký podíl na tom má i deindustrializace Západu. Rusko, Čína a dokonce i severní Korea rychle rozjely průmyslovou výrobní základnu, na druhé straně v devadesátých letech Západ přesunul výrobní kapacity někam jinam a zůstaly mu high-tech a služby. Je vůbec otázkou, mají-li Rusové v danou chvíli zájem na jednáních o míru? Navzdory informacím západních médií o velkým ruských ztrátách, mapy svědčí pro pomalý, ale nezastavitelný ruský postup, např. Andijevka se dostává do obklíčení. Ukrajinská armáda viditelně slábne a čím dál víc se vyjevuje důsledek války – slábnoucí evropské ekonomiky a perspektiva, že vysoká cena energie zlikviduje evropskou výrobní základnu.

Evropští lídři stále uvažují v dimenzích roku 1823, kdy Evropa držela velmocenský primát, a ne v termínech roku 2023. Dospět k míru se může ukázat komplikovanější než se evropští lídři domnívají.

(19 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...