Co se to na Ukrajině děje? Odpovědi hledejme v USA

Jako by alespoň částečně začaly tát ledy! Dokonce i v českých médiích.

• Před nedávnem byl uveřejněn rozhovor, který poskytnul předseda Zelenského parlamentního klubu David Arachamija, v němž (jako bývalý předseda ukrajinského vyjednávacího týmu) potvrdil, že Putin byl ochoten hned na jaře 2022 okamžitě ukončit všechny bojové operace a stáhnout ruské jednotky z ukrajinského území výměnou za slib Ukrajiny, že se nepokusí o vstup do NATO a zaváže se k neutralitě. Podpis takové dohody s Ruskem nebyl Ukrajině Západem dovolen;
• Na podzim 2023 uveřejnil americký týdeník Time rozsáhlou reportáž o cestě Zelenského do USA a míře jeho frustrace z velmi vlažného přijetí americkou administrativou i americkými zákonodárci;
• Na konci listopadu 2023 se objevily informace o narůstajících rozporech mezi náčelníkem generálního štábu ukrajinské armády Zalužným a prezidentem Zelenským;
• Následovalo vystoupení kyjevského starosty Klička, ve kterém prohlásil, že „musíme přestat lhát jak svým lidem, tak i partnerům, neboť válka je v patové situaci;
• Americký Washington Post aktuálně referuje o situaci na ukrajinsko-ruské frontě: „Bojuje se už jen o centimetry“.
• Stejný deník komentuje výsledky průzkumu veřejného mínění mezi Američany, který tvrdí, že v listopadu si už 41 % dotázaných myslí, že „USA dělají pro Ukrajinu příliš moc“ (too much), což kontrastuje se stejným průzkumem učiněným před třemi měsíci – tehdy si myslelo, že Amerika dělá pro Ukrajinu „příliš moc“, jen 24 % Američanů.

Odpovědi na to, proč se najednou dozvídáme, že na Ukrajině ani zdaleka nejde vše tak hladce, jak nám to média soustavně a nekriticky „lakovala“, nehledejme ani v Kyjevě, ani v Moskvě – ale ve Washingtonu.

Do amerických prezidentských voleb zbývá sice stále ještě jeden rok a není zcela jasné, kdo se finálového klání zúčastní, přesto se klíčovými tématy tamní politické debaty stále intenzivněji stávají problémy rozpočtové a migrační. Průběžně sílící část amerických republikánů tvrdí, že „Biden není schopen reagovat na [republikánské] legitimní obavy z nedostatku jasné strategie na Ukrajině, nenabízí cestu k řešení konfliktu nebo plán, jak zajistit kontrolovatelnost náležitého zacházení s pomocí amerických daňových poplatníků Ukrajině, … [neboť] jakákoliv národní bezpečnost začíná na našich státních hranicích“.

Republikáni tedy stále intenzivněji tlačí na Bidenovu administrativu, aby vážně pokročila v řešení masivní ilegální migrace do USA, namísto posílání „stamiliard zemím, které málokoho zajímají“. Svoji případnou podporu dalšímu balíku finanční pomoci Ukrajině podmiňují Bidenovým slibem ukončit migrační příliv například rozsáhlými investicemi do staveb pohraničních zdí.

Dalším problémem, který výrazně oslabuje americkou ochotu Ukrajině dál významněji pomáhat, je izraelsko-arabský konflikt. Izrael, na rozdíl od Ukrajiny, má ve Washingtonu daleko vlivnější politické podporovatele. Těm, jak se v posledních dnech zdá, se podaří oddělit pomoc Izraeli od pomoci Ukrajině a prosadit dva separátní finanční a vojenské balíky. Pokud by k něčemu takovému došlo (a nový republikánský předseda Sněmovny reprezentantů pro to dělá opravdu hodně), naděje na další štědrou pomoc Ukrajině se výrazně sníží. „Pomoc v hodnotě více než 150 miliard dolarů Ukrajině se zdá být víc, než si americký daňový poplatník může dovolit,“ tvrdí republikáni.

Téměř od začátku tragického konfliktu na Ukrajině, na který Ukrajina už doplatila nejvíc, bylo jasné, že ochota a vůle k nalezení smírného řešení musí přijít z USA. Objevují-li se tedy stále častěji informace svědčící o slábnutí pozice prezidenta Zelenského, mediální hvězdy a zručného organizátora vedení války skrze ovlivňování zahraničních parlamentů, jsou-li na stole stále přesvědčivější důkazy o tom, že „slibovaná ofenzíva nedosáhla požadovaných výsledků“, sledujme spíše než Ukrajince chování Američanů.

Jak před nedávnem v jednom ze svých sloupků poznamenal jakýsi bývalý vysoký představitel americké administrativy v Iráku: „To, co asi uvidíme na Ukrajině, bude důsledkem starého amerického zvyku ‚zatoulat se‘ někde ve světě do konfliktu a pak o něj ztratit zájem, protože je buďto příliš dlouhý (Irák), nebo v historii nic nevyřešil (Afghánistán). … Americké ‚kryjeme vám záda‘, ‚neopustíme vás’ nebo ‚jsem z americké vlády a přicházím vám pomoci‘ jsou jen pokrytecká hesla amerického intervencionismu, bez kterého by leckde ve světě nemusela následovat léta ohromného utrpení a strádání. … Kdybychom netrpěli tak intenzivním přesvědčení o naší výjimečnosti, cílů by bylo dosaženo snadněji už po pár týdnech, kdy by opadlo válečnické nadšení“.

Totéž, jak to všechno vypadá, čeká i Ukrajinu. Smutné a tragické!