Stanovisko IVK k nezodpovědné kampani k opuštění české koruny a k přijetí eura

Ad 1. Argumenty pro urychlené přijetí eura jsou výlučné vnitropoliticky motivované, a proto zástupné

V povánočním čase, kdy veřejnost nevěnuje dostatečnou pozornost politickému dění, byla z nejvyšších politických míst zahájena nečekaná kampaň. Ministr pro evropské záležitosti Dvořák ve svém rozhovoru pro Seznam Zprávy posměšně řekl o české koruně, že je to pidiměna a vyzval k našemu urychlenému vstupu do systému ERM II, který je povinným předstupněm přijetí eura. Po něm pak v podstatě ke stejnému kroku ve svém novoročním projevu nečekaně vyzval i prezident Pavel, člověk, který se ekonomické problematice nikdy nevěnoval.

Tato kampaň je navýsost politická a výrazně účelová. Je náhražkou zabývání se našimi vážnými problémy. Vstup do eurozóny je pro nás ekonomicky neaktuální téma. Ani ve společnosti, ani na politické scéně v této otázce nepanuje shoda, a to dokonce ani v rámci vládní koalice. Velká většina veřejnosti vstup do eurozóny dlouhodobě rozhodně odmítá.

Vstup do eurozóny nebyl předmětem žádné politické, ale ani odborné diskuse. Ti, kteří v euru vidí východisko z našich vážných ekonomických problémů, se zásadně mýlí.

Je zjevné, že je u nás v těchto dnech činěn pokus využít příznivé politické konstelace, kdy vládní koalice ovládá obě komory parlamentu a je s ní spojena i hlava státu, aby bez ohledu na názory opozice i široké a odborné veřejnosti urychleně a silou prosadila zásadní změnu. Ta by měla nepříznivý dopad na životní úroveň našich občanů a na suverenitu našeho státu.

Ti političtí představitelé, kteří urychlené kroky k přijetí eura prosazují, dávají najevo, že je nezajímají dlouhodobé náklady tohoto kroku, ale pouze krátkodobý politický zisk pro ně samotné a pro jejich politické zázemí.

Ad 2. Přijmout euro není ekonomickou aktualitou či nutností

To, že jsme si do podmínek při vstupu do Evropské unie nevyjednali – např. na rozdíl od Dánska – výjimku ohledně povinnosti někdy v neznámé budoucnosti přijmout euro, bylo neodpustitelnou chybou vlády Miloše Zemana a dalších vlád sociální demokracie při vyjednávání podmínek našeho vstupu do EU. Žádný termín našeho vstupu do eurozóny ale nebyl a není předurčen. Nápad na urychlený vstup do eurozóny, který se objevil v posledních dnech a zejména v novoročním projevu prezidenta Pavla, nebyl vyvolán žádným impulsem v ekonomické oblasti. Zesiluje to podezření, vyjádřené v bodě 1, že jde o motivaci výlučně politickou.

Česká ekonomika sice měla v poslední době jednu z nejvyšších inflací v EU a jako jediná nedosahuje ani teď své vlastní předcovidové ekonomické úrovně, ale nic z toho nebylo způsobeno přetrvávající existencí české koruny. Měnový impuls, vyvolaný námi samotnými politickou fixací kursu koruny na uměle nízké úrovni v období 2013-2017, se vstupem do eurozóny žádnou souvislost neměl. Fiskální impuls, obří deficity státního rozpočtu v posledních čtyřech letech (2020-2023) a schválený deficit pro rok 2024 zhruba ve stejné výši, také s naším přijetím či nepřijetím eura nemá nic společného.

Příčinou naší ekonomické stagnace spojené s vysokou inflací je systémový defekt naší ekonomiky, její přeregulovanost, její nadměrné množství dotací, její byrokratizace a naše přijetí zelené ideologie a Green Dealu v extrémním rozsahu. Za nic z toho nemůže česká koruna. Jestli její opuštění prosazuje i – výlučně exportně orientovaný – Svaz průmyslu a obchodu, je důkazem, že zcela propadl lobbyistickým tlakům některých svých členů.

Ad 3. Chybnost přijetí eura z obecně politických a státoprávních důvodů

Eurozóna existuje již 25 let, ale stále zůstává projektem primárně politickým. Ekonomická heterogenita mezi jejími členskými zeměmi přetrvává, k žádnému zvýšení ekonomické stejnorodosti od založení eura nedošlo. Ve své současné podobě je eurozóna vysoce nestabilním projektem, který by ke svému eventuálnímu dokončení vyžadoval vytvoření plné fiskální a politické unie, tedy vlastně vytvoření evropského superstátu.

Pro Českou republiku jako členskou zemi by dosažení projektovaného cíle eurozóny, tj. jejího plného politického a hospodářského sjednocení, znamenalo zánik české státnosti a přeměnu v provincii evropského superstátu.

Bez fiskální a politické unie, kterou my a spolu s námi většina občanů České republiky rezolutně odmítáme, by se krize, které eurozóna opakovaně zažívá, dále zhoršovaly, až by došlo ke krachu společné měny s katastrofickými následky pro ekonomiku a životní úroveň v členských zemích. Jsme tedy manévrováni do projektu, jehož náklady jeho zastánci zatajují.

Eurozóna není pouhým nahrazením jedněch bankovek jinými, jak se to může laické veřejnosti někdy zdát. Přijetí eura znamená vzít na sebe náklady a rizika, z nichž velkou většinu nejsme schopni ovlivnit a které poneseme za jiné.

Nic nás nenutí toto riziko podstupovat. Nic nás nenutí zažívat další politickou bitvu odvádějící pozornost od daleko zásadnějších problémů, jimiž trpí naše společnost a ekonomika. Vláda ani prezident nemají mandát takovou fatální změnu podmínek našich životů rozhodnout proti vůli občanů a za jejich zády.

Ad 4. Ekonomická argumentace proti členství České republiky v evropské měnové zóně

Ekonomická teorie jasně a jednoznačně říká, že smysluplnost společné měny uvnitř jakékoli skupiny zemí závisí na jejich ekonomické homogenitě. Jedině tehdy se dá mluvit o „optimální měnové zóně“, která je předpokladem úspěšného fungování společné měny. Před několika dny publikovaná zpráva Ministerstva financí a České národní banky dochází k závěru, že hospodářská heterogenita mezi členskými státy Evropské měnové unie přetrvává, a že to je důvodem opakovaného vzniku známých ekonomických problémů (měnových krizí, z nichž nejznámější byla krize řecká), ale i důvodem rozsáhlého zadlužování jednotlivých zemí v TARGET systému Evropské centrální banky.

Bývá chybně předpokládáno, že členství v měnové unii přispívá k zesílení homogenity členských zemí. To také bylo důvodem k přijetí i některých nepřipravených zemí do eurozóny na jejím počátku. Známým příkladem je Řecko. Je ale dobře známo a v ekonomii dlouze diskutováno, že za čtvrt století existence eurozóny (toto výročí nastalo právě v těchto dnech) žádné zesílení homogenity v eurozóně nenastalo. Zpráva Ministerstva financí a České národní banky výslovně říká, že k žádnému pokroku v prohlubování hospodářské a měnové unie (myslí tím stejnorodosti a homogenity) nedošlo. Za zásadní považujeme, že Ministerstvo financí a Česká národní banka „doporučují vládě České republiky, aby prozatím nestanovovala cílové datum vstupu do eurozóny. Vláda by neměla usilovat ani o vstup České republiky do mechanismu směnných kursů“.

Je naprosto evidentní, že měnový kurs eura odpovídá jakémusi průměru hypotetických kursů členských zemí eurozóny, ale nikoli žádné jednotlivé zemi. Pro země evropského jihu je evropská měna dlouhodobě nadhodnocena, pro země evropského severu naopak podhodnocena. Německo exportuje se slabým eurem (vůči své cenové hladině) příliš snadno, jižní země velmi nesnadno. Je výhodou existence české koruny, že Česká republika takový problém nemá a může se pružně přizpůsobovat měnícím se ekonomickým podmínkám. Proto jsme pro její zachování.

IVK se touto problematikou dlouhodobě zabývá a na toto téma vydala řadu specifických publikací (kromě dalších, které se toho v mnohém týkaly): Euro dříve, nebo později? (2007), Krize eurozóny a dluhová krize vyspělého světa (2010), Autoři CEPu o euru (2010), Dvacet let české měny (2013), Bankovní unie – Morální hazard evropských rozměrů? (2013), Peripetie české ekonomiky a měny aneb nedejme si vnutit euro (2014), Pět let řecké krize (2015), atd. K vážné odborné diskusi jsme připraveni.

Ad 5. ERM II je i není euro

Nenechme se svést tím, že se v dnešních dnech mluví ne o euru, ale o vstupu do Evropského mechanismu směnných kursů ERM II. Tento měnový systém je „přípravkou“ na přijetí eura. Účast v tomto systému je povinným předstupněm pro přijetí eura a povinností je alespoň dvouletá účast v tomto mechanismu bez výrazných kursových výkyvů.

Kurs koruny k euru bychom museli udržovat ve stanoveném pásmu kolem výchozí hodnoty. Může to být ± 15 %, což vypadá nevinně – ale naše snaživá vláda by se mohla dohodnout i na mnohem užším pásmu, například ± 2,25 % jako Dánsko. Takovou umělou fixaci kursu bez ohledu na změny vnějších i vnitřních podmínek naše ekonomika nepotřebuje. Každý kursový závazek vůči eurozóně je ztrátou části nezávislosti naší centrální banky a její nejen kursové, ale i měnové politiky. ČNB by musela mechanicky následovat měnovou politiku Evropské centrální banky – i v situacích, kdy by pro nás nebyla vhodná.

Ad 6. Co je třeba teď udělat

Otázka opuštění české koruny a přijetí eura je zcela zásadním rozhodnutím o budoucnosti České republiky na desetiletí dopředu. Nesmí být účelově politickým a úzce zájmově motivovaným rozhodnutím současné české vlády, českého prezidenta a některých zájmových skupin.

1. Vyzýváme členy české vlády a prezidenta České republiky, aby zanechali svých nejnovějších aktivit žádajících urychlený vstup do Evropského mechanismu směnných kurzů ERM II;

2. Vyzýváme, aby tak závažné rozhodnutí, kterým je opuštění národní měny a její nahrazení měnou nadnárodní, nebylo provedeno za zády občanů České republiky, ale aby byla na tak zásadní téma hledána co nejširší shoda prostřednictvím otevřené, neukvapené, rozvážné celospolečenské debaty, debaty s nejširší ekonomickou a podnikatelskou obcí i s politickou opozicí;

3. Vyzýváme politickou reprezentaci České republiky, aby na půdě obou komor Parlamentu vyvolala zásadní debatu o chystaných krocích vlády směrem ke vstupu do eurozóny. Cílem této debaty musí být seriózní posouzení výnosů i ztrát spojených s opuštěním české koruny. Podstatná jsou fakta a argumenty, ne fráze, symboly a dutá hesla;

4. Vyzýváme vládu České republiky, aby sledovala rozhodující národní zájem, kterým je zachování české státnosti a předpokladů ekonomické prosperity a růstu životní úrovně občanů České republiky;

5. Vyzýváme, aby se jakékoli rozhodnutí o těchto věcech – po všestranné, uvážlivé a komplexní celospolečenské debatě beroucí v úvahu výhody a nevýhody opuštění naší měny – udělalo na základě referenda.

 Institut Václava Klause