Fašodemokracie kontra AfD

LIBOR ČÍHAL

Demokracie je sice v západních zemích modlou, zaříkávadlem nebo beranidlem proti ostatnímu světu, ale dneska se evidentně jedná o fašizoidní typ demokracie, není to nic strašného, protože čistá demokracie existuje jenom někde v indiánské rezervaci. V Rusku jde o národní demokracii s tradičním autoritativním prvkem, v Číně o demokracii širšího politbyra, v Indii o demokracii politických polobohů, o jaké adjektivum jde v Africe se neví, ale čistá demokracie to určitě nebude. V blízké budoucnosti poznáme o jaký typ fašismu v západních zemích jde, bude mít blíž k operetnímu italskému typu fašismu nebo k nejhoršímu, co zplodil svět, k německému typu. Podle Spenglera byl parlamentarismus bodem před světem bez formy, pak už následuje bezforemná fašizoidní moc nad zfeláhovanou populací, moc přelévá lidské masy jako duny. Likviduje se stát ve jménu universálního smíření a končí to tím, že nikdo nehne prstem pro souseda v neštěstí. Peníze, než úplně zmizí, jsou v této fázi tvořeny diktátorským způsobem, přístup k nim může být omezen pro nepřátelské skupiny. V hovoru se svým americkým překladatelem Dakinem Spengler řekl, že v této fázi musí stát národ pevně nebo zahyne, pokud bude silný sociálně, ekonomicky a vojensky, pak dává Spengler naději na oddálení dějinné kauzality. V Evropě jsou politické směry, které toto mají v programu vydávané za extrémní a když by měly šanci vládnout, jsou postaveny mimo zákon.

V Německu vedou na všech frontách sedmdesát let totální válku s fašismem, aby se nakonec tímto fenomen narouboval celý politický systém. Německá fašo demokracie se vyznačuje extrémní neomaleností. Politická strana, které je vlastní nekompromisní prosazování zájmů lidu a ne elit režimních politických stran, by měla šanci vyhrát volby, pokud tomu nezabrání mediální očerňování, jednoduše se zakáže. V celonárodních průzkumech vládnoucí sociální demokraté (SPD) dostávají 14% a hlavní opoziční strana AfD 22%, v některých spolkových zemích je situace pro sociální demokracii velmi tristní. SPD byla kdysi jednou z hlavních politických sil ve státě, její vůdci byli Bismarckovi rovnocennými soupeři, ideologie strany se významně podílela na formování duchovní atmosféry Německa. Dnešní SPD se proměnila v bezduchou mašinu k blahobytu partajních funkcionářů. Druhá nejlidnatější spolková země Sasko stojí před politickým zemětřesením, podle průzkumu dostane v podzimních zemských volbách SPD 4% a vypadne ze zemského parlamentu, bylo by to poprvé v moderní německé historii. Zemské volby by v Sasku vyhrála AfD s 37%, následovaná CDU s 33%, za nimi se 7% následují Linke a zelení, SPD se do sněmu nedostane. Zájmům i vůli lidu odpovídající vládnutí by byla koalice AfD a CDU, ovšem s revolucí zemských funkcionářů CDU nelze kalkulovat, a CDU bude v tom případě vládnout se zelenými a s bývalými komunisty Linke. Je i reálné, že popularita AfD překročí hranici 42%, což garantuje parlamentní většinu, pak bude muset režim proti AfD nasadit něco tvrdšího.

Podobná situace je v Durynsku, kde pár měsíců před parlamentními volbami v průzkumu s velkým náskokem vede AfD. Durynský ministr vnitra Maier z SPD navrhuje změnit durynskou ústavu. Ústava totiž přesně definuje proces volby ministerského předsedy země, pokud se nezvolí předseda vlády v prvních dvou kolech hlasování, pak se v třetím kole premiérem stává osoba s největším počtem hlasů, a protože rozdrobené režimní strany se obvykle v prvních kolech neshodnou na premiérovi, stal by se jím vůdce strany s nejvíce mandáty, tj. AfD. V mainstreamových médiích možnost změny ústavy kvitují s pozitivními komentáři, podobně jako možnost poštvat v Sasku na AfD úřad pro ochranu ústavy. Mediální mainstream považuje eliminaci AfD z volebního procesu za normální. O jaký typ demokracie se jedná, když nejenže se vede mediální válka s jednou politickou stranou, ale administrativně se vyloučí hlasy třiceti procent jejích voličů.

AfD je stranou s výraznou vnitrostranickou demokracií, která nemá v EU obdoby, lídři musí tvrdě bojovat o moc ve straně. Ostatní politické strany v Německu pomalu mutují v malé strany, ovšem místo toho, aby se jejich lídři ptali, proč tomu tak je, chtějí AfD zakázat. Předsedkyně SPD Eskenová je nehorázný příklad fašizoidního typu demokracie. Na prosincovém sjezdu SPD řekla, že proces zakázu AfD je dlouhý, ale než k tomu dojde, o zákazu AfD by se mělo stále mluvit a volič by si rozmyslel koho volí. Podle Eskenové, AfD využije každé téma, každého člověka, aby svedla voliče a je to antidemokratické.

Eskenová se pravděpodobně inspirovala u Adolfa Hitlera, tvrdil něco podobného právě o sociálních demokratech. Co je podle Eskenové na AfD tak vadného – zesměšňuje demokracii a právní stát. Eskenová v srpnu požadovala zákaz AfD u ústavního soudu, neuspěla, ale tvrdí, že ústavní soud se zákazem musí permanentně zabývat, dokud AfD nezakáže. Logika předsedkyně SPD vysvětluje voličskou popularitu její strany.

Zemské organizace AfD v Sasku, Durynsku a v Sasku-Anhalt označil úřad na ochranu ústavy za pravicově extrémistické, vždycky v minulosti to stačilo k tomu, aby strana ztratila v očích voličů politický kredit a vypadla z politické hry, stalo se tak v případě komunistické strany a republikánů, dnes se zdá, že Němci pochopili, že úřad na ochranu ústavy je vládnoucími stranami ovládanou institucí, která eliminuje protivníky režimu i demokracii. Na podzim se volí i v Brandenburgu, kde podobně jako v Sasku a Durynsku se AfD těší vysoké voličské popularitě. Pro velkou většinu Němců nebylo dlouho představitelné, že by AfD mohla vládnout, strana nepřekračovala možnosti protestního potenciálu, ale tento postoj se v poslední době změnil, dnes si 53% Němců dokáže představit, že by AfD vládla, na území bývalé NDR je to 58%.

(27 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...