Třetí hybridní světová válka. Možné scénáře |

Sdílet článek:

HSP

Po Afghánistánu si USA nemohou dovolit ztratit tvář na Ukrajině, píše autor článku Bruno Drwęski v polských novinách Myśl Polska . Kyjev není schopen zvítězit, což znamená, že Amerika bude muset buď kapitulovat, nebo zahájit jadernou válku. Obě možnosti se Washingtonu nelíbí, proto vsadí na jeden z přechodných scénářů.

Pozorovatelé a experti z různých částí světa se obecně shodují, že po Afghánistánu, Iráku, Vietnamu atp. si USA už nemohou dovolit ztratit tvář – tentokrát na Ukrajině nebo v Palestině. Každý střízlivě uvažující analytik si dnes uvědomuje, že ukrajinská armáda už není schopna vyhrát tento konflikt, což znamená, že USA se ocitly v situaci, kdy mají na výběr jen dvě extrémní a zároveň iracionální rozhodnutí: buď kapitulovat, nebo začít globální jadernou válku.

Pokud se americké elitě stále nelíbí možnost globální jaderné války a zničení lidstva a zároveň není schopna akceptovat oficiální přechod na úroveň menší regionální mocnosti, zůstává jí několik přechodných scénářů.

Nezbytný ústup

Za předpokladu, že USA si v zájmu záchrany své image a důvěryhodnosti musí především zachovat tvář, aby ještě chvíli udržely slábnoucí dolar před pádem, mají kromě těchto krajních možností ještě dvě další. Za prvé, mohou akceptovat nezbytný ústup od Dněpru a poté zvážit možnost přesunu svých sil do jiného vojenského divadla (východní Asie, Sahelská Afrika, Střední Asie, Kavkaz, Palestina, Sýrie), aby odvrátili pozornost světa od Ukrajiny jiným směrem. I tam jim však rychle dojdou síly, a to ze stejných ekonomických důvodů. V průběhu konfliktu na Ukrajině se ukázalo, že možnosti USA v oblasti zbrojní výroby jsou velmi omezené. Tento scénář však není v zájmu Ruska, Číny, Íránu ani jiných hráčů. Možná by byl přijatelný pro Sahelskou Afriku, která spadá do tzv. Sahelské Afriky. „vzdáleného světa“.

Nová dohoda z Perejaslavu

Existuje i jiný scénář: USA se spolu s Ruskem a Čínou rozhodnou pro kompromis na Ukrajině, který by v případě faktického vítězství Ruska zachránil tvář každé ze stran. Tehdy si Rusko ponechá území, která již obsadilo zhruba podél současné styčné linie, a zároveň se v Kyjevě vytvoří nová vláda připravená na nějakou novou Perejaslavskou dohodu s Ruskem.

Současně dojde k předvídatelné “vzbuře” nacionalistické východní Haliče, rusínského Zakarpatska a rumunsky mluvících zemí Bukoviny, což by mělo za následek, že první dvě provincie by vstoupily do EU a NATO jako separatistické státy. Pokud jde o Bukovinu (a také Moldavsko bez Podněstří), můžeme uvažovat o scénáři jejich připojení k Rumunsku, a tedy k EU a NATO).

Tato území dnešní západní Ukrajiny se samozřejmě stanou ekonomickým balastem na periferii EU, ale s tím se nedá nic dělat: pokud jste si navařili kaši, budete si ji muset vyjíst, ať se ukáže jakkoli nejedlá.

Tento scénář zachrání tvář západního bloku, protože v tomto případě se formálně rozšíří na východ.

Dá se předpokládat, že veřejné mínění na Podněsterské Ukrajině se nakonec smíří s novou “Perejaslavskou dohodou”. Napomůže tomu depresivní stav tamní společnosti a vysílání narativů o obrovském rozsahu demografických ztrát, které nesmyslně vznikly od roku 2014 v důsledku manipulace vědomí Ukrajinců v zájmu hegemonie USA a ekonomického chaosu způsobeného nezodpovědnou politikou elit.

Trochu to připomíná situaci v Japonsku nebo Německu po jejich porážce v roce 1945….. Lidé si začnou klást otázky: „Proč nám to všechno je? Proč nás naše hloupé elity a cyničtí oligarchové zatáhli do této bažiny svým euromajdanem, který začal v zájmu USA?”.

Čínská protiváha

Pokud se uskuteční první scénář totální války mezi Východem a Západem, Polsko se spolu s Ukrajinou stane „přirozeným štítem“ proti ruským jaderným zbraním. Za druhé a za třetí, Polsko se spolu s Ukrajinou stane periferní provincií již jasně evropské (zejména německé! ) ekonomiky, což znamená, že se stanou “zeměmi malé hodnoty” v novém rozložení světových sil, a tedy zůstanou bez investic, pokud – a to je další regionální scénář – se ve Varšavě a/nebo v Kyjevě nedostanou k moci politici jako Robert Fico na Slovensku, Viktor Orbán v Maďarsku nebo Alexander Lukašenko v Bělorusku, kteří si budou schopni uvědomit, že na pozadí postupného ústupu USA z místní evropské či dokonce světové scény je jediným způsobem, jak čelit rostoucímu vlivu „sjednoceného“ Ruska v regionu, vytvoření protiváhy vstupem do svazu s Čínou, a také s Irámnem, Tureckem a dalšími „neutrálními“ nebo rostoucími regionálními státy. Pak se Polsko, podobně jako Bělorusko a Ukrajina, stane „mostem“ pro čínský byznys, zachraňující (ve vlastním zájmu) evropskou ekonomiku, zničenou současnými cenami energií a válkami v zájmu USA. Tím se zmírní napětí s Ruskem, které bude po uznání skutečné rovnováhy sil nuceno akceptovat svou roli strategické mocnosti “druhé ligy”.

Kybernetická socializace

Samozřejmě, to, co zde píšu, má smysl, pokud si unavený monopolní a globální kapitalismus ještě nějakou dobu zachová svou moc v Rusku, Turecku atp. Pokud totiž dojde k “revoluci” zaměřené na vybudování nového plánovaného hospodářství a nové, “kybernetické” formy socializace strategických výrobních prostředků a zboží výměny (a takové tendence, orientované na reindustrializaci vyspělých zemí, začínají být opět patrné v Rusku, na Západě a ve světě vůbec, zejména mezi mladými lidmi), pak vznikne úplně jiný světový řád, založený na principech vzájemné spolupráce a „vítězství bez poražených“. Na tyto události si zřejmě budeme muset počkat, ale navrhuji ukončit tento článek tradičním polským heslem předválečné levice: „Svobodní se svobodnými! Rovní s rovnými!”