Biden zmařil poslední příležitost, Trumpova hvězda stále jasnější

Prezident Joe Biden pohořel v pokusu obnovit svoji pověst rozhodného světového vůdce, který se musí vrátit do hry i ve druhém termínu, pokud nemá země i okolní svět upadnout do chaosu. Znovu byl dokonale nasvícen na washingtonském summitu NATO, který měl být tou nejlepší příležitostí k reparátu po propadu v předchozí televizní debatě s Donaldem Trumpem.

Měl to být rozdíl proti zmatku a nudě na CNN, kterou vydrželi dokoukat do konce jen nejotrlejší komentátoři. Jsou za to taky bohatě placeni. Další týden soustředěné pozornosti médií byl divácky vděčnější. Bohužel nikoliv ve prospěch Bidenovy kampaně. Vrcholem bylo, když Joe Biden řekl, že má za viceprezidenta Donalda Trumpa. A že by si ho nevybral, kdyby neměl na to vést zemi…

Pak se v tom nějak zorientoval a vzpomněl si na Kamalu Harrisovou, ale to už bylo jedno. Na tvrzení Bidenova štábu, že prezident má nadále podporu vedení Demokratické strany, zaznívají suché reakce, že ve volbách záleží i na názoru voličů. A v Americe taky dárců volebních fondů, kteří Bidenovi rychle zavírají kohout.

Navíc i samo vedení Národního výboru Demokratické strany sonduje, zda by se proti Trumpovi nechytila viceprezidentka Harrisová. Mezitím do Bílého domu míří jedna delegace kongresmanů za druhou a domlouvají šéfovi, aby uvážil, zda jeho zatvrzelé setrvávání ve funkci neohrožuje taky spousty poslanců a senátorů, a vlastně stranu jako celek.

Reparát tedy dopadl pro prezidenta Bidena katastrofálně. A co horšího, v následujících dnech se pozornost přesune k Donaldu Trumpovi. V pondělí začíná ve Millwaukee na břehu jezera Michigan republikánský nominační sjezd, na kterém bude zadarmo zářit bývalý prezident, zatímco Biden mu bude moci čelit jen drahými televizními reklamami, na které bude stále méně peněz.

Další televize zadarmo čeká Bidena až v září, kdy se otevře trestní soud se synem Hunterem kvůli daňovým únikům z příjmů na Ukrajině a v Číně, které tak či onak mířily i do širší rodiny Joe Bidena. Když to shrneme, zdá se, že už máme po volbách, i když do listopadu je ještě daleko.

O Trumpovi bude v Millwaukee jasno, a tak jako hlavní zpráva z konference vzejde jméno kandidáta na viceprezidenta, kterým nejspíš bude další rozhodný odpůrce války na Ukrajině, senátor J. D. Vance ze státu Ohio. Je také představitelem republíkánského křídla, které požaduje větší podporu rozvoje domácího průmyslu, i prostřednictvím průmyslové politiky a ochrany domácího trhu.

Pomalu bychom se tedy měli zajímat o to, co Trump chystá. Trochu napoví fakt, že podle agentury Bloomberg přispěl republikánskému kandidátovi do volebního fondu Elon Musk, a to „podstatnou částkou“. Víc se vyšťárat nepodařilo. Vzpomeňme si na Trumpovu rozhodnou obranu spalovacích motorů, zatímco Musk je nejefektivnějším prorokem elektromobility. Jeden z těch dvou se nejspíš změnil, a kdo uhodne který, má právo na chladivou hladinku v nejbližším výčepu. Já už jsem si jednu dal.

Oni ti Republikáni vůbec nejsou tím, co bývali, a pokud to vynese nahoru senátora J. D. Vance, jen se potvrdí tento trend. Všímá si toho i Wall Street Journal, takže to bude vážné. Cituje prezidenta Heritage Foundation, někdejšího ideového centra absolutních trhovců, který změnil názor: „Podívejte se na libertariány, kteří pomáhali Ronaldu Reaganovi zachraňovat ekonomiku, a pak propadli hyperindividualismu, materialismu a globalismu, až nakonec zmizeli v politické bezvýznamnosti.“

Politická bezvýznamnost je to poslední, co by si Republikáni přáli, a tak si víc všímají protestů z někdejších výrobních center, která zanikla pod tlakem globální konkurence. Trump to zkoušel řešit jenom pomocí cel vůči Číně, Mexiku nebo EU, ale vlastní ekonomický program neměl. To vytvořilo prostor pro další osobnosti strany jako je třeba floridský guvernér Marco Rubio.

V památné řeči z roku 2019 Rubio tlačil na svou „starou velkou stranu“ („GOP“), aby se více věnovala pracovním vztahům místo pouhé bezhlavé podpory byznysu. Kritizoval prospěchářský výkup vlastních akcií, který snižuje investiční potenciál společností a podpořil prorodinná opatření, jako šířeji pojaté daňové slevy na děti. Mluvil dokonce i o potřebě průmyslové politiky.

Uvedenému ideovému obratu části GOP se začal roku 2020 věnovat think-tank American Compass, který ted působí jako protiváha snižovačů daní z Tax Reform a Club for Growth. Jde o zásadní změnu myšlení:

„Obrovský problém libertariánského modelu spočívá v tom, že považují volný trh za konečný cíl a my nemáme právo si klást otázky, zda z toho vzejde nějaký společenský prospěch. Užitečnější je začít stanovením cíle, kterým je lidský rozvoj,“ říká zakladatel tohoto nového kompasu Oren Cass.

Jádrem nového myšlenkového směru je podle WSJ uznání faktu, že výroba je podstatná pro vyrovnaný růst a národní bezpečnost. Zatímco zastánci „ekonomiky nabídkové strany“ (vše pro snížení nákladů a uvolnění trhu) odmítají cla jako formu daně (s výjimkou cel na čínské zboží), Cass je považuje za důležitá pro rozvoj domácí výroby. „To, co se dříve vyrábělo ve Spojených státech, se teď dělá jinde výměnou za cenné papírky,“ shrnuje Cass a dodává: „Zmatené názory na cla mají jen ti, kdo si myslí, že výroba není důležitá.“

Národní konzervativci, jak je tento názorový směr v GOP označován, zpochybňují vedle volného trhu i přehnané nadbíhání korporacím. Neznamená to, že jsou proti podnikání, ale stát by měl využít všech zákonných možností, antitrustovým zákonem počínaje.

V tom nacházejí shodu i s některými Demokraty. Například republikánský senátor J. D. Vance ocenil práci Liny Khanové, předsedkyně federální komise pro obchod, za postup proti slučování společností a velkým technologickým firmám. Republikánský senátor Tom Cotton se spojil s demokratickým kolegou Sherrodem Brownem při prosazování cel na mexickou ocel. Uvedený obrat v ekonomickém myšlení podle WSJ znamená, že ani Trumpovo snížení daní z roku 2017, které vyprší v příštím roce, není ničím nedotknutelným.

Jenže kolem Trumpa se točí i druhá strana, která považuje národní konzervatismus za nebezpečný a ochranářství nebo dokonce rozdělení obřích technologických společností za čiré bláznovství. Pokusy obnovit výrobu označují za propadání romantické představě minulosti. Co byste chtěli, když střední třída soustavně bohatne?

Jenže USA nejsou jen střední třída. Pokud by se posunul na žebříčku moci J. D. Vance, byla by to známka posílení křídla národních konzervativců. Rozhodnutí má padnout hned v pondělí, buď na nominační konferenci, nebo krátce předtím. Podobně by to dopadlo, kdyby měl být vybrán Marco Rubio. Na seznamu kandidátů je ještě senátor Tim Scott a guvernér Severní Dakoty Doug Burghum.

Podle některých zpráv byl Vance zařazen na seznam řečníků tak, aby vystoupil těsně před ohlášením výběru kandidáta na viceprezidenta. Trump teď říká, že logistika konference je natolik složitá, že neví, zda své přání protlačí. To je prostě on, vždycky je to napínavé.

Je to rozdíl třeba proti washingtonskému summitu NATO, kde se zdálo být všechno jasné a dlouhodobě jisté. Připomínalo to události dávno minulé, kdy jsme kráčeli bok po boku s přítelem nejvěrnějším a nikdy jinak. Ukrajina má být neodvratně členem NATO – ledaže by Trump celé NATO zrušil a všechno bylo jinak. Stavět budoucnost na heslech je ošidné.

Zbyněk Fiala