Napětí mezi konzervativními homosexuály a progresivistickými transsexuály vyústilo v pokus o puč. Převzetí moci nad massachusettskou organizací Boston Pride ale transsexuálové nedotáhli a Boston Pride – nejstarší homosexuální pochod na světě – tak po padesáti letech končí.
Jak se to všechno seběhlo? Dost nenápadně… Rozdělme konec Boston Pride do kategorií důvodů a záminek. Začněme záminkami. Homosexuální správní rada Boston Pride byla transsexuály nejprve obviněna ze systémového rasismu neboť správní radu tvoří výhradně běloši a – překvapivě – homosexuálové.
Tak vy nepodpoříte BLM…?
To byla pravda, neboť šlo o bělošku Lindu DeMarcovou, prezidentku, další běloškou a ředitelkou byla Martha Plazová, pak to byl bílý pokladník Malcolm Carey a členky představenstva a taktéž bělošky Tina Rosadová a Deborah Drewová.
Další jiskřičkou nekonečných hádek mezi bostonskými sexuálními podivíny bylo rozhodnutí homosexuální správní rady nepodpořit hnutí Black Lives Matter v loňském červnu, kdy gradovaly černošské nepokoje. Na to zareagovaly členské organizace Boston Pride jako např. Trans Resistance MA, Mass NOW a Pride for the People. Ty Boston Pride vyčetly, že Black Lives Matter dostatečně nepodporují a jsou tak jistojistě a bezprecedentně zasaženi strukturálním rasismem toho nejhrubšího zrna.
Na to správní rada Boston Pride rychle zareagovala vytvořením poradního Výboru pro transformaci, který se měl systémově zabývat obviněním ze strukturálního rasismu. To považovali transsexuálové za nedostatečné a žádali, aby padaly hlavy.
Homosexuální správní rada nakonec uznala, že stojí v cestě dalšímu rozvoji komunity lidí s všelijakými poruchami sexuálního chování a tak organizaci rozpouští. Nechce dále prohlubovat napětí…
Transgendeři blokují průvod
A teď k důvodům, proč nejstarší „kulturní“ akce homosexuálů na světě vlastně skončila.
Třináctého června 2015 se asi tuctu aktivistů Black Lives Matter podařilo zastavit bostonskou přehlídku hrdosti na 11 minut. Jak posléze aktivisté vysvětlili, jednu minutu pro každou transgender osobu, která byla toho roku zavražděna. Tato truc akce byla víceméně postavena proti vedení Bostonu Pride, neboť transsexuálové měli dojem, že homosexuálové s vládnoucí heterosexuální bílou většinou kolaborují.
I to je pravda, neboť v Massachusetts jsou svazky osob stejného pohlaví starou věcí – povoleny byly již v roce 2004.
Kruh se uzavírá
A tím se nám i uzavírá kruh okolností konce nejstaršího Pochodu hrdosti na světě – Boston Pride. Homosexuálové si totiž přejí klidný, spořádaný happening s kvalitní hudbou a výtečným občerstvením. Transsexuálové, kteří jsou, na rozdíl od homosexuálů, teprve na cestě za svými právy, si však pochod představují, jako politickou revoltu proti systému – tomu systému, který však (homosexuálům) umožnil uzavírat manželství osobám stejného pohlaví.
Tím, že transsexuálové politicky více nepřilnuli k homosexuálům a stali se ve Spojených státech součástí extremistické scény v čele s Black Lives Matter a Antifa, došlo mezi nimi k rozkolu, který je přes již zmíněné ostatní ideologické disproporce, v podstatě trvalý a neodstranitelný. Americké homosexuály tak budeme postupně a mnohem častěji vidět spíše na pravé straně politického spektra.
Tento můj politologický závěr překvapil i mne samotného, vezmeme-li totiž v úvahu, že drtivá většina homosexuálních voličů ve Spojených státech dnes preferuje Demokratickou stranu.
Tradice od roku 1971…
Připomeňme, že první Boston Pride se konal již v roce 1971. V posledním roce konání pochodu, v roce 2019, se akce zúčastnilo na 750 000 lidí s poruchami sexuálního chování a jejich fanoušků.
Na obrázku vidíme Lindu DeMarcovou, bývalou prezidentku Boston Pride.
(3 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář