Málo známý příběh DDT, ve kterém jsou lidské životy druhořadé

Tažení proti DDT, insekticidu, který se používá zejména v boji proti malárii a dalším nemocem přenášeným komáry, zahájila jedna ze zakladatelek hnutí za ochranu životního prostředí v USA Rachel Carson. V šedesátých letech minulého století vydala nesmírně populární knihu Tiché jaro, která popisuje ztichlou přírodu, ve které většina života vyhynula.

V roce 1963 iniciovala v USA založení pesticidové komise, která měla regulovat užívání DDT. O několik let později se z pesticidové komise stala Agentura na ochranu životního prostředí známá pod zkratkou EPA, Enviromental Protection Agency.

Agentura na přelomu let 1971 a 1972 řídila sedmiměsíční slyšení, které se zabývalo škodlivostí DDT. Klíčovým argumentem proti používání DDT je jeho dlouhodobá přežitelnost v životním prostředí.

Soud s DDT

Argumenty pro a proti používání DDT přednesli na jedné straně výrobci, na straně druhé zástupci ministerstva zemědělství a organizací na ochranu přírody. Slyšení řídil vyšetřovatel EPA, který na závěr vypracoval zprávu, která posuzovala vliv DDT na životní prostředí a zdravotní rizika pro člověka a další živočichy.

Ve zprávě se uvádí:

• DDT nepředstavuje karcinogenní ani mutagenní riziko pro člověka.
• DDT nepředstavuje bezpečnostní riziko pro člověka, pokud je užíváno dle registrace.
• Použití DDT dle registrace nemá škodlivý vliv na sladkovodní ryby, příbřežní organismy, divoké ptáky ani ostatní divokou zvěř.

Vyšetřovatel, který slyšení řídil, uvedl: „Bylo prezentováno mnoho svědectví, jak písemných tak ústních. Během slyšení se ve vědecké publikaci objevil článek, který říkal, že nerozumím propracovanému argumentu proti DDT. Jediný propracovaný aspekt je předpoklad, že není nutné prokázat příčinu a důsledek. Všechny strany mají právo slyšet v rozumném detailu důvody, proč by předmětná registrace měla být zrušena, což zahrnuje právo předložit relevantní a materiální důkazy za obě strany a právo vystavit protichůdné názory testu křížového výslechu.”

Na závěr prohlásil: „Ačkoliv to nebylo předmětem slyšení, existuje mnoho důkazů, že DDT není jedinou škodlivou látkou ve skupině pesticidů a že jeho náhrady by v mnoha případech měly škodlivější účinky než škody údajně působené DDT.”

Vyšetřovatel po sedmi měsících slyšení zákaz DDT nedoporučil, neboť podle jeho názoru benefity jeho používání převažují nad možnými riziky. Nicméně vládní Agentura pro ochranu životního prostředí použití DDT zakázala. Další země následovaly.

Malárie na vzestupu

Výsledkem byl dramatický nárůst výskytu malárie v tropických zemích. Například Ceylon měl v roce 1948 téměř 3 miliony nakažených malárií. Počet nakažených klesl na počátku šedesátých let po zavedení programů na hubení komárů za použití DDT na pouhé stovky. Po zákazu použití DDT stoupl počet nakažených opět na více než dva miliony.

V Indii klesl za pomoci DDT počet případů malárie ze 75 milionů na 100 tisíc. Po zákazu jeho používání stoupl počet nakažených malárií opět na více než 6 milionů. Indie informovala Světovou zdravotnickou organizaci, že alternativní insekticidy, jako například malathion, stojí minimálně třikrát více než DDT. Z důvodu jejich vysoké ceny tak zůstanou desítky milionů indických občanů bez možnosti chránit se insekticidy proti komárům.

Světová zdravotnická organizace v roce 2006 používání DDT znovu povolila jako nejúčinnější prostředek boje proti malárii a dalším nemocem přenášených komáry. Podle jejích statistik bylo jen v roce 2006 zaznamenáno 247 milionů případů malárie a 880 tisíc úmrtí.

50 milionů lidských životů

Wall Street Journal uvedl v článku, který rozhodnutí komentoval, následující: „V roce 2006, po 25 letech a 50 milionech úmrtí, kterým mohlo být zabráněno, změnila Světová zdravotnická organizace názor a posvětila široké použití DDT v boji proti malárii.”

O tři roky později otočila Světová zdravotnická organizace ve vší tichosti kurz, DDT dala opět na na černou listinu a začala propagovat méně efektivní metody boje s malárií. Podle Wall Street Journal šlo o vysoce politické rozhodnutí, které „je vítězstvím politiky nad zdravím veřejnosti a kvůli kterému budou trpět miliony chudých na celém světě”.

Roger Bate z organizace bojující proti malárii v Africe to okomentoval slovy, že „rozhodnutí nemá nic společného s vědou nebo zdravím, ale řídí se pouze podle vůle vlivných aktivistů. Prodejci sítí proti komárům a méně efektivních insekticidů také nemají rádi DDT, a proto jsou proti jeho použití, mnohdy v zákulisí.”

Obhájci svatého grálu neváhají obětovat i lidské životy. Nikdy ne ty svoje a většinou životy těch nejslabších.