Tři období, která učinila z Evropy to, co je dnes

John Stuart Mill žil v 19. století v Anglii. Podle stanfordské filozofické encyklopedie patří mezi nejvýznamnější anglické filozofy 19. století a největší myslitele v historii liberalismu. Jedním z jeho nejznámějších děl je kniha s názvem „O svobodě”. V úvodu svého relativně útlého svazku píše:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Mlč, nebo…!

Stav společnosti, během kterého zjišťuje většina nejaktivnějších a nejzvídavějších myslí, že je doporučeno skrývat svoje přesvědčení a že když už promluví na veřejnosti, je lepší se snažit přizpůsobit svoje vyjádření něčemu, s čím nesouhlasí, takový stav společnosti nepodporuje otevřené nebojácné osobnosti a konzistentní a logické myslitele, kteří kdysi zdobili civilizovaný svět.

V takové společnosti mohou být nalezeni pouze lidé, kteří se přizpůsobí většinovému názoru nebo šiřitelé pravdy. Lidé zužují svoje myšlení a zájmy na věci, o kterých je možné mluvit, aniž by se museli pouštět do principiálních záležitostí. To, co by lidskou mysl posílilo a rozšířilo, svobodné a odvážné spekulace o těžkých tématech, je opuštěno.

Poselství z minulosti současným cenzorům

Ti, v jejichž očích není mlčení názorových odpůrců žádným zlem, by měli v první řadě zvážit, že v jejím důsledku nikdy nedojde k opravdové a důkladné diskuzi o rozporuplných záležitostech.

Ale není to mysl názorových odpůrců, která je nejvíce poškozena zákazem jakýchkoli otázek kromě těch, které vedou k očekávaným závěrům. Největší škoda je způsobena těm, kteří nejsou „jinověrci” a jejichž duševní vývoj je omezován a jejich rozum ochromen strachem z toho, že budou jinověrci.

Kdo dokáže vyčíslit, co svět ztrácí tím, že se mnoho nadějných osobností s bázlivou povahou neodváží předložit odvážnou nezávislou myšlenku? Nikdo nemůže být velkým myslitelem, pokud si neuvědomuje, že jako myslitel má především povinnost následovat svůj tok myšlenek, ať už ho zavede kamkoli.

O silnější pravdě

Pravda bude silnější díky nesprávným názorům toho, kdo si je za pomoci důkladného studia sám připravil a přemýšlel o nich, než díky pravdivým názorům těch, kteří je zastávají jen proto, že si nedovolí přemýšlet. Není to tak, že svoboda myšlení je nutná pouze pro velké myslitele. Právě naopak. Je možná ještě důležitější pro to, aby průměrné lidské bytosti dosáhly na takovou duševní úroveň, jaké jsou schopny dosáhnout.

V obecné atmosféře duševní bídy existovali a možná budou i existovat velcí individuální myslitelé. V této atmosféře však nikdy nebyli a nebudou existovat intelektuálně aktivní lidé. Tam, kde existuje tichá dohoda, že se o principech nesmí polemizovat, nemůžeme doufat, že nalezneme onen obecně vysoký stupeň duševní aktivity, který učinil některá období dějin tak pozoruhodnými.

O otupělých lidech

Když se diskuze vyhýbala tématům, které jsou dost velká a důležitá na to, aby vyvolala nadšení, nebyla mysl národa probuzena a nikdy jí nebyl dán impuls, který by povznesl i lidi s nejobyčejnějším intelektem. Výjimkou byla Evropa bezprostředně po reformaci, dalším obdobím byla druhá polovina 18. století, byť intelektuální hnutí bylo omezeno na kontinentální Evropu a vyšší vrstvy, a třetí období nejkratšího trvání proběhlo v Německu během goethovského období.

Tato období se značně lišila v konkrétních tématech, která rozvíjela, ale byla si podobná v tom, že zlomila jho autority. V každém z nich byl starý myšlenkový despotismus svržen. Impuls, který byl v těchto třech obdobích dán, učinil z Evropy to, co je dnes.

Napsal John Stuart Mill v polovině 19. století.

Post scriptum

Pozn. autora: Z velkých textů minulosti, na jejichž základech vyrostla civilizace, která dala lidstvu dříve nevídanou prosperitu a svobodu, si současní ochránci demokracie odnesli to, že kdo má jiný názor, je …!

Je to smutný výsledek naprosté dominance levicových ideologií ve vzdělávacím systému a mediálním prostoru a přesvědčivým důkazem, že Ronald Reagan měl pravdu, když řekl, že svobodu lze ztratit za jednu generaci. Důvod je jednoduchý: nepředali jsme ji svým dětem v genech. Svobodu lze dokonce ztratit i v zemi, která ji znovu nabyla před pouhými 35 lety. Tak krátká je lidská paměť.

Ronald Reagan měl možná pravdu i v tom, když před 40 lety prohlásil, že pokud přijde do Ameriky fašismus, přijde ve jménu liberalismu.