Situace po povodních se do normálu rozhodně NEvrací

Pro jistotu hned upozorním, že budu psát jen za sebe, ne za kamaráda …

Na úvod stručně k průběhu našeho pobytu. Vlivem zpoždění jsme do Mikulovic dorazili (od Zlatých Hor, kde mne po cestě zamrazil pohled na tu a tam visící a zkroucené koleje zdejší zničené trati) až za deset minut jedenáct. Na radnici nás paní koordinátorka nejprve poslala k jednomu pánovi v centru města, co potřeboval odklidit nějaký písek, ale sám hlásil, že to je práce pro bagr, takže jsme se brzy přesunuli do školní jídelny na oběd. Tam jsme mj. zjistili, že obnovovat (nejen?) Mikulovice jezdí i polské firmy. Po obědě jsme se přesunuli na západ Mikulovic, kde jsme jednomu staršímu pánovi vynesli ze sklepa směs hlíny, šutrů a bahna; opravdu jsme si mákli. Po skončení práce nám již koordinátorka nebrala telefon, takže jsme po obhlídce krutě zničeného okolí řeky Bělé jeli zpět do centra. Tam jsem se zkontaktoval se zdejším dobrovolným hasičem (domluveni jsme byli již dříve), s nímž jsme jeli rozvézt osobně lidem věcné dary jako varné konvice, elektrické vařiče, odvlhčovač, přímotop a brikety, které jsme dovezli. Druhý den ráno chvíli trvalo, než nám našli/přidělili práci, nakonec nás poslali do Širokého Brodu k jedné paní – vtipné bylo, když kamarád později zjistil, že je to máma jeho bývalé kolegyně-učitelky. Tam jsme roztřídili a následně pořezali dřevo, samozřejmě jsme měli pauzu na oběd opět ve školní jídelně. Tam jsem mimochodem zmerčil Frantu Kubáska, známého komentátora a zpravodaje v alternativní scéně, který byl na Jesenicku s partnerkou pomáhat už potřetí. Po dokončení dřeva jsme ještě posbírali nějaké velké šutry u paní na zahradě a v okolí a někdy kolem šesté hodiny jsme se vypravili zpět do Ostravy.

Míra zničení Mikulovic a vůbec celého Jesenicka kolem řeky Bělé je obrovská, člověk to pozná osobně na místě lépe, než z fotek. A i když je pravda např. to, že se v Mikulovicích podařilo již téměř úplně zprovoznit elektrickou síť a do značné míry i tu plynovou (byť mnoho domácností plyn stále nemá) a to v mnohem dřívější dobu než se předpokládalo, tak bych tímto chtěl apelovat zvlášť na média a novináře profesionální i amatérské, malé i velké: netvrďte prosím, že se situace po povodních již vrací do normálu, protože minimálně na Jesenicku to není pravda. Pokud kvantifikuju normál jako 0 a celkový stav zničení povodněmi jako 100, pak jsme, pokud jde o obnovu, nyní přinejlepším na čísle 80-75. Říct v takové situaci, že se pomalu vracíme do normálu, si lidé většinou vyloží jako „aha, už je to v pohodě, můžeme zapomenout a nemusíme jezdit nikam pomáhat (pokud jsme o tom vůbec uvažovali)“. Při rozhovoru se správkyní sportovní haly, kde jsme jako jediní dva ze čtvrtku na pátek spali, nám tato sympatická Slovenka sdělila, že zatímco týden po povodních tam spalo 200 dobrovolníků, na uplynulý pátek večer jich tam bylo nahlášeno už jen dvacet. Takže ne, vracet do normálu se budeme až někde kolem čísla 25 dle kvantifikace výše. A abych apeloval i do „vlastních“ řad, tak onu chybu s vytroubením onoho „pomalu se vracíme do normálu“ udělal cca 2 týdny dozadu Petr Hájek v rozhovoru na Protiproudu a právě on mne nejvíc motivoval k tomu, abych to zde uvedl.

A nyní již pojďme k nějakým poznatkům a informacím získaným hlavně z rozhovorů s místními; nejvíc nám jich poskytla zmíněná paní ze Širokého Brodu.

Nejsmutnější poznatek je, že je v oblasti stále pět lidí nezvěstných, což může už jen těžko znamenat něco jiného, než že jsou po smrti. Další poznatek (ano, asi nijak nový) byl ten, že hodně lidí nevěřilo tomu, že ta povodeň bude tak zlá – např. v Širokém Brodu v domech za silnicí (z pohledu od řeky) nikdy voda nebyla a tak tam lidé ani neměli pojištěné domy. Nicméně k tomu, jak lidé (asi včetně mně) nevěřili, že ta povodeň bude tak zlá, popř. že nějaká povodeň vůbec bude, bych rád něco sdělil. Už někdy před pár týdny jsem zahlédl na facebooku komentář, který trochu jízlivě poukazoval na to – a teď nevím, jestli to dokonce nebylo směřováno „na dezoláty“, co tak často kritizují současnou vládu (ano, tedy i na mne) – jak lidé nevěřili předpovědím ohledně povodní, které se pak více než potvrdily. No, ale lze se té nedůvěře např. z hlediska toho, co jsme zažili v době covidové, kdy se předpovídalo, jak se po vakcíně nikdo nenakazí a neonemocní, jak nás tady Covid bez respirátorů, rozestupů, zákazu zpěvu a návštěv seniorů divže nevyhladí, že tady budou mrazáky s mrtvolami na ulicích, že nic jako covid pasy se nechystá atp, divit? Dle mne ne. A krom toho, podle všeho těm povodňovým předpovědím nevěřilo i hodně „vakcinovaných nedezolátů“.

Zajímavý poznatek byl, jak je postoj a přístup k tomu, co se stalo, ovlivněn rozdílností lidských povah. Zmíněná správkyně haly, s níž jsme mluvili, byla také těžce vytopená, ale při rozhovoru se pořád usmívala a brala to tak nějak „sportovně“. Naproti tomu jedna blíže nespecifikovaná studentka (cca 24-25 let) nám mj. řekla, že se nemůže na tu zkázu ani podívat, protože se jí hned chce brečet, takže při cestách po městě ani neotáčí hlavou po okolí a dívá se jen před sebe na chodník či cestu. A bere prášky na psychiku. Každopádně, dle správkyně haly jsou zdejší lidé každopádně podráždění – a je jasné, že i vyčerpaní.

Zajímavá informace se týkala také toho, jak se k situaci postavily jednotlivé obce v oblasti. Zde jsme se od paní z Širokého Brodu dověděli, že popovodňovou situaci a práci dobře zvládá zastupitelstvo České vsi a také Písečné. Naopak Mikulovickému vedení (a pod Mikulovice spadá i Široký Brod) se v tomto ohledu dostalo kritiky, zvlášť starosta, který už ve středu před povodněmi, kdy se poprvé v hlavních médiích objevila informace, že k těm povodním dojde, neudělal vůbec nic a až někdy v neděli 15.9., kdy už bylo pozdě, lidem prostě jen sdělil, že se mají evakuovat. Z dalších složek, podílejících se na řešení popovodňové situace, byli v průměru nejlépe hodnoceni hasiči, z větší části i dobrovolníci (i když ne všichni) a jednu pozitivní referenci dostala od ředitelky Mikulovické školky i armáda. Nutno ale dodat, že jsem na místě nemluvil s nějakým velkým množstvím lidí, abych z toho mohl udělat relevantní statistiku. A paní z Širokého Brodu se také pozitivně vyjádřila k facebookové skupině Jesenický tulák, kde probíhá organizace pomoci velmi dobře, což jsem ostatně zjistil už z komentářů na facebooku.

A nyní bych přešel k plus mínus závěrečné, abych tak řekl „nejpolitičtější“ části blogu.

Jestli na něco všichni lidé reagovali stejně, tak na mou poznámku o zdejších vykácených lesích, kvůli nimž se v krajině nezadržuje voda, která pak všechna steče dolů. Všichni s tím plně souhlasili. Čímž se dostáváme k otázce, kterou jsme si již bohužel většinou po opakovaných negativních zkušenostech zvykli ani neklást: kdo za to, k čemu došlo a dojít nemuselo, může a ponese patřičnou zodpovědnost? Jistě, že člověk větru a dešti stále neporučí (ač rozvoj geoinženýrských programů a technologií začíná přírodní děje ovlivňovat stále více, s mnoha negativními dopady, informace o nichž budou ovšem stoupenci klimatického náboženství sveřepě popírat) a vlády nemohou za to, že v tu a tu dobu ukrutně pršelo. Nicméně, všechny vlády po roce 1997 nesou zodpovědnost za to, co se po tehdejší stoleté vodě ve vodohospodářské oblasti neudělalo a také za to, co se udělalo špatně – viz např. kůrovcová kalamita a následné vykácení obrovských zalesněných ploch. Mohl bych se trochu naivně zeptat proč si některá politická strana nedá explicitně a viditelně do programu vyšetření všech těchto minulých vodo- a leso-hospodářských kauz a potrestání viníků. Dokud se nebudou viníci citelně trestat za škodu, kterou přivodili, nezmění se nic – viníci tak budou vědět, že mohou vesele škodit dál (a nechávat se znovu zvolit či nasazovat do patřičných funkcí), protože se jim za spáchanou škodu nedostalo žádného trestu a to třeba i opakovaně. Zatím se víceméně stále držíme u principu „vyšetřování ani nezačne, zapomeňte“. A na lidi, které povodeň opravdu krutě postihla, se rovněž velmi brzy zapomíná, zvlášť pokud jsou z malých vesniček typu Široký Brod nebo Studený Zejf. Ostatně, připomeňme ono popovodňové chucpe současné vlády, kdy Fiala a spol. naklusali do některých postižených obcí v kravatách jen proto, aby se starostů zeptali, zda budou schopni zrealizovat krajské volby. Že lidem uplavaly často i doklady je nezajímalo; lidem dali čas asi pět hodin (!!!) na to, aby si na poště vyřídili náhradní občanku v době, kdy jsou nějaké volby pro vyplavené občany tím posledním, co by potřebovali řešit. Jak nám řekla paní ze Širokého Brodu, volit tam nebyl nikdo (ono „nikdo“ se nesmí brát doslova, volební účast v okrsku Mikulovic byla 15%, v České Vsi 11%). Starosta Mikulovic se prý s Fialou pohádal no a do obcí jako Široký Brod Fiala ani nepřijel; ostatně by dle dotyčné paní by byl nejspíš od místních trefen polínkem.

Rád bych ale skončil zcela nepoliticky. A sice výzvou a prosbou k vám, pro něž je to aspoň trochu možné: prosím, vyražte o následujících dnech/víkendech, třeba jen na jeden den, někam na Jesenicko, Bruntálsko nebo Javornicko, tamějším vyplaveným lidem pomoci; zvlášť následující prodloužený víkend, kdy budeme nesmyslně slavit vznik již dávno neexistujícího státu, se k tomu nabízí. Pomoc je tam stále potřeba, čím dříve tím lépe, protože zima je na krku a ranní mrazíky už tam byly. Nebo těm lidem aspoň dovezte hmotnou pomoc, kterou potřebují (jim osobně, nedávejte to na obecní úřady), fb skupina Jesenický tulák nebo různé další skupiny na facebooku věnované pomoci po povodních mohou být v tomto nápomocny. Já sám bych tam rád ještě znovu zajel, i když dřív než za dva týdny se mi to nepodaří. Navíc sám řeším svou vytopenou garáž a zahradu, ale je jasné, že proti vyplaveným či vodou zcela zničeným domovům je to nic.

Pokud se na Jesenicko na základě přečtení tohoto blogu vypraví vytopeným pomoci jediný člověk, bude jeho účel nadstandardně splněn.

P.S. na závěr ještě jedna drobná železniční. Jestli mám o něco obavy, tak o to, že tato povodeň bude pravděpodobně znamenat konec mé oblíbené peážní tratě z Jindřichova ve Slezsku do Mikulovic přes polské Głuchołazy, které byly povodní rovněž ohromně zničené (mluvilo o nich celé Polsko). Poláci na údržbu té peážní tratě léta kašlali a nyní asi nebudou mít o její obnovu žádný zájem (přestože, pokud vím, lidé z Głuchołaz si na ní přáli novou zastávku někde v blízkosti lázní, protože hlavní stanice je vzhledem ke vzdálenosti od obce nepoužitelná). A provoz na ní se za několik posledních let velice ztenčil … no, naděje umírá poslední, tak uvidíme.