Nová strategie pro pravici v přímém přenosu

Po totálním vítězství kapitalismu v osmdesátých letech minulého století přišel Murray Rothbard z rakouské školy s teorií, že největším nebezpečím pro svobodnou společnost bude progresivní levice, která již tehdy ovládala značnou část veřejného prostoru, neboť dokázala obsadit univerzity, média a veřejnou diskuzi.

Historický úspěch levice

Progresivní levice byla podle něj historicky velice úspěšná v tom, že bez jakéhokoli ostychu prosazovala svoji ideologii, byla-li u moci, a zároveň za pomoci médií dokázala zpacifikovat konzervativní síly v okamžiku, kdy se ony dostaly k nějakému rozhodování. Pokud chtěly konzervativní síly zpětně rušit to, co zavedla progresivní levice, byly okamžitě napadeny jako radikální a extremistické. V nejlepším případě tak pouze dokázaly zpomalit migrační vlnu, zavádění genderových politik nebo tempo rozdávání sociálních dávek.

Charismatický populista

Murray Rothbard navrhl „novou strategii” pro pravici. Její ústřední postavou je pozitivní, charismatický a do určité míry populistický vůdce, který dokáže obejít nepřátelská média a oslovit masy přímo. Jedině tak může získat podporu lidí, kteří jinak dostávají veškeré informace pečlivě filtrované médii ve službách progresivní levice. Nový charismatický populista musí být extrémně odvážný. Nesmí se bát jít do otevřeného střetu s téměř všemi hlasy ve veřejném prostoru, neboť jinak skončí každý pokus o nápravu stejně jako vždy v minulosti. Nestane se nic, psal Murray Rothbard, pouze se zpomalí cesta do utopického ráje.

Kavárenský vlastenec

Text níže je volným shrnutím názorů amerických konzervativních komentátorů k událostem posledních týdnů. Zdroj informací v odkazech na konci článku.

Relativně nejprodávanější americkou knihu v historii napsal v době boje za nezávislost Thomas Paine. Jmenovala se „Zdravý rozum”. Thomas Paine je také autorem prohlášení, které charakterizovalo revoluční období před vznikem USA:

„Tohle je doba, která vyzkouší lidský charakter. Plážový voják a kavárenský vlastenec se zřekne služby vlasti, ale ten, kdo vytrvá, si zaslouží lásku a poděkování mužů i žen. Tyranii, stejně jako peklo, není snadné přemoci. Ale může nás utěšovat, že čím těžší je konflikt, tím slavnější je vítězství.”

Právě Painův citát se často objevuje v různých komentářích popisujících současnou situaci.

O obavách využít moc

Současná voličská koalice Donalda Trumpa se formovala dlouhá léta a pochopila, že migraci a další palčivé problémy Ameriky vyřeší pouze člověk, který se nebojí použít moc. Politika je, byla a bude mocenským konfliktem.

Demokraté bez jakýchkoli skrupulí využili všechny mocenské páky, jež měli k dispozici. Navezli letadly do země miliony ilegálních imigrantů, z voleb za pomoci hlasování poštou udělali zcela nedůvěryhodnou frašku nebo se snažili všemi prostředky zabránit Donaldu Trumpovi v účasti ve volbách. To vše za každodenní podpory médií.

Konzervativní síly se nesmí bát zatlačit zpět se stejnou nebo ještě větší silou. Republikánští politici, které lidé volili dosud, žádnou změnu nepřinesli. Báli se jít za vítězstvím, měli obavy z kritiky, snažili se o kompromis. Snaha vypadat „hezky” nebo „tolerantně” nebyla pro republikánské voliče „morálním postojem”, ale strategickou porážkou. Proto neměl republikánský kandidát na prezidenta Ron DeSantis sebemenší šanci v primárních volbách.

Zásadní střet

Druhé vítězství Donalda Trumpa znamená výraznou změnu v dosavadní strategii konzervativních sil v USA. Nejde o „zpomalování tempa”, ale o skutečnou eliminaci progresivních politik, které v zemi zavedli demokraté od dob první vlády Baracka Obamy, a to s využitím všech nástrojů moci, které jsou k dispozici. Poprvé v dlouhé historii. Je to, slovy mnoha, zásadní střet o budoucnost, ve kterém proti sobě stojí svobodná společnost amerických patriotů a globální utopie postavená na imigrantech, genderové zmatenosti a rozhazování peněz.

Tým Patriot

Ministři Trumpovy vlády tak byli vybráni s ohledem na závažnost situace a odvahu, kterou budou muset ukázat tváří v tvář každodenním útokům. Jejich úkolem je vyhrát. Namátkový výběr událostí posledních dní:

• Ministr obrany Pete Hegseth zrušil minulý týden pozice všech členů poradních výborů ministerstva. Mezi členy výboru byla i Susan Rice, nejbližší spolupracovnice Baracka Obamy. V jiném projevu se nebál označit transgender vojáky v armádě za „šílenství”.

• Nová americká vláda i za pomoci armády téměř neprodyšně uzavřela jižní hranici a zahájila deportace ilegálních imigrantů.

• Demokraté se za pomoci liberálních soudců, kteří vydávají předběžná opatření s celoamerickou působností, snaží deportace zastavit. Ve státě Washington schválili zákon, podle kterého je možné udělovat milosti ilegálním imigrantům ve zrychleném režimu, aby se snáze mohli vyhnout deportacím. Demokraté soudně napadli i exekutivní příkaz prezidenta, který nařizuje, že každý občan, který se chce registrovat k volbám, musí prokázat, že je občanem USA.

• Nová vedoucí odboru lidských práv na ministerstvu spravedlnosti Harmeet Dhillon propustila řadu kariérních právníků a ti zbylí se musí věnovat zbrusu novým úkolům: bránit mužům účastnit se ženských sportů, stíhat násilné protesty proti křesťanům nebo prosazovat angličtinu jako úřední jazyk.

• Ministryně obrany se nerozpakovala minulý týden zatknout dva soudce, kteří v rozporu se zákonem napomáhali ilegálním imigrantům. Soudce v Novém Mexiku ve svém domě skrýval člena venezuelského gangu Tren de Aragua, který ze svého telefonu posílal obrázky dvou obětí s uřezanými hlavami. Soudce je mimo jiné obviněn z toho, že jeden z telefonů člena gangu osobně rozbil kladivem a rozbité části odnesl na skládku, aby mu pomohl zbavit se důkazů.

• Soudkyně Hannah Dugan z Wisconsinu byla zatčena přímo v budově soudu. U soudu v té době probíhalo líčení s ilegálním imigrantem, který byl deportován v roce 2013. Následně se vrátil do USA a byl obviněn z násilných trestných činů vůči ženě, které byly projednávány u soudkyně Hannah Dugan. Když soudkyně zjistila, že se do budovy soudu dostavili příslušníci hraniční stráže, odvedla ilegálního imigranta a jeho obhájce přes svoji kancelář k zadnímu vchodu soudu a řekla jim, ať odejdou.

• Média hlavního proudu o událostech informovala jako o zásadním útoku na demokracii, neboť zatýkání soudců je znakem autokracie. Alternativní média publikovala výroky z minulosti, kdy se všichni oháněli zásadou, že „nikdo nestojí nad zákonem”.

• Prezidentova kancelář nechala na trávníku před Bílým domem vystavit fotografie deportovaných ilegálních imigrantů se stručným popisem jejich zločinů.

Post scriptum

USA nejsou jedinou zemí, ve které je možné sledovat „novou strategii” Murrayho Rothbarda na živo. Prezident Argentiny jednoho ze svých psů pojmenoval Murray a dokázal v levicové Latinské Americe bez pomoci médií vyhrát prezidentské volby s heslem, ve kterém sliboval lidem pouze to, že jim dá svobodu a zbaví je státních příživníků. Španělská média jej nazývala hyenou, fašistou nebo vůdcem mezinárodní ultrapravice.

Paradoxem současnosti je fakt, že imigrační politika Trumpovy vlády byla ještě za dob Billa Clintona oficiálním postojem Demokratické strany.