K zákonu o digitálních službách EU

Návrh nařízení o jednotném trhu digitálních služeb má revidovat směrnici o elektronickém obchodu s cílem „více harmonizovat“ (tedy unifikovat) pravidla pro internetové služby na trzích v EU. Ze všech unijních legislativních opatření poslední doby DSA nejvíce ovlivní svobodu projevu v digitálním prostředí a proto se jím podrobněji zabýváme.

Co nového DSA přinese

Návrh DSA zavádí povinnosti pro některé zprostředkovatelské služby (podle typu služby a počtu  uživatelů s vyloučením velmi malých poskytovatelů) včetně postupů „notice-and-action“ (upozorni a jednej) pro nelegální obsah a možnosti odvolat se proti zásahu platformy do uživatelského obsahu. Povinnost ověřovat a zveřejňovat informace o obchodnících využívajících jejich služby má pak zajistit větší bezpečnost a transparentnost pro spotřebitele.

Vyšší požadavky „transparentnosti a odpovědnosti v oblasti moderace obsahu, reklamy a algoritmů“ se vztahují na velmi velké online platformy s průměrným měsíčním počtem uživatelů v EU vyšším než 45 milionů (tedy 10 % populace). Na tyto platformy se vztahuje povinnost posuzovat rizika, která jejich systémy představují, a vytvořit pro řízení rizik nástroje, které mají ochránit jejich služby před „manipulativními technikami“. Návrh také stanovuje odpovědnost členského státu, který dohlíží na dodržování povinností ze strany poskytovatelů usazených na jeho území, a mechanismus spolupráce členských států s dohledem ze strany EU pro velmi velké platformy.

Evropská komise zvolila jako právní základ legislativu v oblasti vnitřního trhu (nikoli soutěžního práva) a řada opatření může pro menší poskytovatele digitálních služeb znamenat nové povinnosti a administrativní zátěž. DSA razí princip, že co je nelegální mimo internet, nesmí být dovolené ani v jeho prostředí. Za krok správným směrem lze považovat to, aby digitální platformy vždy uživatelům vysvětlily, proč zasáhly (např. kdyžodstraní ilegální obsah), a daly jim možnost se proti rozhodnutí právně bránit a podat stížnost.

Evropská komise požaduje, aby technologické firmy měly v případě vyšetřování povinnost úřadům prozradit, jak fungují jejich algoritmy. Zakázané má být upřednostňování vlastních služeb před konkurenčními (např.ve vyhledávačích). Za porušování pravidel hrozí firmám vysoké pokuty, v případě největších internetových firem až stovky miliard korun.

Hrozby svobodě projevu

Jako problematické se ovšem jeví požadavky DSA na to, aby provozovatelé zajistili, že se jednou smazaný obsah už na jejich službách znovu neobjeví. To by znamenalo plošné zavedení preventivního monitorování nahrávaného obsahu, tj. zavedení nahrávacích filtrů nebo odpovědnost za obsah nahraný uživateli pro provozovatele platforem. DSA má svěřit výlučné pravomoci k prosazování práva vůči velmi velkým platformám Evropské komisi.

Požadavky DSA na odstraňování nezákonného obsahu mohou mít také vážné dopady na svobodu projevu. Objevuje se zde např. pojem škodlivý / zraňující (harmful) obsah, který měl být v původním návrhu také cílem zásahu platforem. V současné verzi má poskytovatel povinnost odstranit pouze ilegální obsah, avšak platformám se dovoluje jít v  pravidlech dál a odstraňovat rovněž škodlivý obsah, kam lze zahrnout např. dezinformace, fake news nebo satiru. To považujeme za velmi nebezpečné pro pluralitní demokracii a udržení svobody projevu. Nabízí se otázky, jak budou dezinformace definovány, kdo bude pravdivost ověřovat apod.

Koordinátor digitálních služeb a důvěryhodní oznamovatelé

DSA zavádí pro každý členský stát povinnost zřídit koordinátora digitálních služeb (u nás by mohl tuto roli hrát např. Český telekomunikační úřad nebo Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která by svoji kompetenci rozšířila i na digitální prostor), který má vybírat tzv. důvěryhodné oznamovatele nahlašující nelegální obsah. Nahlašovat nelegální obsah provozovatelům digitálních služeb bude moci kdokoli, nicméně hlášení důvěryhodných oznamovatelů má být vyřizováno prioritně a dostane se jim pravděpodobně většího významu. Je rovněž pravděpodobné, že se o tento statut budou ucházet převážně progresivistické nevládní organizace, pro něž může být škodlivým obsahem vše, co odporuje jejich světovému názoru. Proto je třeba, aby koordinátor digitálních služeb měl povinnost (např. vládní metodikou) udělovat tento statut jen hodnotově neutrálním subjektům bez politické angažovanosti a nikoli každé neziskové organizaci aktivistů se skrytou politickou agendou.

Princip země původu nebo cílové země?

Za naprosto klíčové pro dopad DSA na svobodu projevu považujeme to, zda se uplatní princip země původu nebo princip cílové země. Prozatímní verze vycházejí z principu země původu, který bohužel preferuje bez výjimky i vláda ČR. Znamená to, že poskytovatel služby má podléhat regulátorovi v té zemi EU, kde je registrován. V případě BigTech korporací, které nejvíce omezující svobodu projevu, by se tak jednalo nejčastěji o jurisdikci irskou. V případě principu cílové země by se poskytovatel služby musel řídit zákony (a v případě sporu podléhat regulátorovi) v té zemi EU, kde jsou jeho zákazníci, tj. v případě českých zákazníků podléhat právu ČR.

Zatímco pro služby typu e-shopů má smysl, aby pro usnadnění mezinárodního  obchodu platil princip země původu, je krajně nebezpečné, aby stejný princip platil pro globální platformy a sociální sítě, které slouží pro sdílení uživatelského obsahu (Facebook, YouTube, Twitter ad.). V takovém případě by to znamenalo znemožnění obrany svobody projevu na digitálních platformách, které hrají klíčovou roli veřejných fór, ze strany naší legislativy. Česká republika by pak nemohla zabránit tomu, aby např. Facebook mazal a blokoval české uživatele za obsah, který je v rámci našeho právního řádu v pořádku, avšak jinde v EU může být trestný. Může jít např. o kontroverzní a vágně definovanou hate speech nebo označování názorů na Green Deal, masovou migraci nebo povinné očkování za dezinformaci (což se masově děje).

Např. Polsko nebo Maďarsko nezastávají princip země původu, protože připravují vlastní legislativu na regulaci sociálních sítí a ta by se stala při obraně před online cenzurou neúčinnou. Na rozdíl od pozice české vlády chtějí Poláci jasně vymezit rovnováhu mezi odstraňováním nelegálního obsahu a svobodou projevu  a více zapojit členské státy, kde jsou usazeni příjemci služeb. Podobně zní prohlášení Maďarska, které klade důraz na důležitost ochrany svobody projevu a potřebu posílit ochranu práv spotřebitelů.

Pozice české vlády

Koncem listopadu 2021 jsme se dozvěděli, že Výbor Poslanecké sněmovny pro evropské záležitosti (už 17.2.2021) „vzal na vědomí rámcovou pozici vlády“ a senátní Výbor pro záležitosti EU (už 17.3.2021) iniciativu „přivítal“. Česká republika „podporuje, aby s příchodem nařízení pozbyly platnosti národní právní nástroje přijaté v některých členských státech, zejména pokud jejich účelem bylo nastavení výrazně odlišných pravidel od zbytku vnitřního trhu“. ČR také plně podporuje úsilí o posílení principu země původu, který je „příznivější pro expanzi domácích společností na přeshraniční trhy“.

O situaci jsme okamžitě informovali zástupce politických stran, kteří s námi loni nejvíce spolupracovali a kteří mají možnost v nové sněmovně i Evropském parlamentu (EP) zasáhnout. 17. ledna se má o DSA hlasovat na plénu EP a z rozložení sil je vysoce pravděpodobné, že současná podoba projde do dalšího jednání.

Komentáře SOSP k vybraným pasážím návrhu DSA

Dále vybíráme pasáže z důvodové zprávy a vlastního znění DSA, které považujeme za problematické a které doporučujeme k pozornosti českých médií a zákonodárců.

DŮVOD 12

Pojem „nezákonný obsah“ se má vymezit široce a měl by zahrnovat také informace související s nezákonným obsahem, nelegálními výrobky nebo službami a protiprávními činnostmi. Zejména by se mělo mít za to, že tento pojem zahrnuje informace bez ohledu na jejich formu, které jsou podle rozhodného práva buď samy nezákonné (např. nezákonné nenávistné projevy nebo nezákonný diskriminační obsah), nebo které se týkají protiprávních činností, jako nezákonné sdílení soukromých fotografií bez souhlasu, kybernetické pronásledování, neoprávněné použití materiálů chráněných autorským právem nebo činnosti zahrnující porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele. V tomto ohledu není podstatné, zda nezákonnost informací či činnosti vyplývá z práva Unie, nebo z vnitrostátních právních předpisů, které jsou v souladu s právem Unie, a jaká je přesná povaha nebo předmět dotyčných právních předpisů.

Komentář SOSP: Otázka je, co je rozhodné právo. Mělo by to být výhradně právo členské země, jinak si mohou unijní orgány volně měnit definici „nenávistného projevu“ nebo „diskriminačního obsahu“ a omezovat tak svobodu slova v členských zemích.

DŮVOD 34

DSA ukládá povinnosti, které by měly zejména zaručit různé cíle veřejné politiky, jako je bezpečnost a důvěra příjemců služby, včetně nezletilých a zranitelných uživatelů.

Komentář SOSP: Český překlad DSA kupodivu neobsahuje dovětek “zvláště těch, kterým hrozí riziko hate speech, sexuálního obtěžování nebo jiného diskriminačního chování”. Tyto pojmy jsou dnes v EU velmi široce definovány a mohou zahrnovat projevy, které podle české legislativy nejsou trestné. Proto je důležité, aby zůstaly pod výhradním právem členských zemí, jinak mohou unijní orgány omezovat svobodu slova v ČR.

DŮVOD 46

Status tohoto důvěryhodného oznamovatele by měl být přiznán pouze subjektům, nikoli fyzickým osobám, které mj. prokázaly, že mají zvláštní odborné znalosti a způsobilost v oblasti boje proti nezákonnému obsahu, že zastupují společné zájmy a že vykonávají činnost s náležitou péčí a objektivně. Tyto subjekty mohou mít veřejnoprávní povahu, jako jsou v případě teroristického obsahu například jednotky vnitrostátních donucovacích orgánů nebo Agentury Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (dále jen „Europol“) pro oznamování internetového obsahu, nebo může jít o nevládní organizace a poloveřejné subjekty, například organizace oznamující případy dětské pornografie, a organizace angažující se v oznamování nezákonných rasistických a xenofobních projevů na internetu.

Komentář SOSP: Zvýrazněné pojmy mají dnes v EU velmi široký výklad a mohou zahrnovat projevy, které podle českého práva nejsou trestné. Proto je důležité, aby rozhodování zůstalo pod výhradním právem členských zemí, jinak mohou unijní orgány omezovat svobodu slova v ČR. Např. termíny jako xenofobie, islamofobie nebo homofobie nemají žádnou oporu v české legislativě.

ČLÁNEK 19: DŮVĚRYHODNÍ OZNAMOVATELÉ

Status důvěryhodných oznamovatelů podle tohoto nařízení uděluje na žádost, již může podat jakýkoli subjekt, koordinátor digitálních služeb členského státu, v němž je žadatel usazen, pokud žadatel prokáže, že má zvláštní odborné znalosti a způsobilost pro účely odhalování, určování a oznamování nezákonného obsahu a současně zastupuje kolektivní zájmy a není závislý na žádné online platformě.

Komentář SOSP: Jedno z klíčových rizik DSA pro svobodu projevu. Je pravděpodobné, že se o tento statut budou ucházet progresivistické nevládní organizace, pro které bude škodlivým obsahem vše, co nevyhovuje jejich světovému názoru. Proto je třeba, aby koordinátor digitálních služeb měl povinnost (např. vládní metodikou) udělovat tento statut jen hodnotově neutrálním subjektům bez politické angažovanosti a nikoli každé nevládní organizaci aktivistů se skrytou politickou agendou.

ČLÁNEK 26: POSOUZENÍ RIZIK

Velmi velké online platformy nejméně jednou ročně určí, analyzují a posoudí případná významná systémová rizika plynoucí z fungování a využívání jejich služeb v Unii. Toto posouzení rizik specificky zahrnuje šíření nezákonného obsahu a úmyslnou manipulaci s jejich službou – mimo jiné prostřednictvím neautentického používání nebo automatizovaného využívání služby se skutečným nebo předvídatelným negativním dopadem na ochranu veřejného zdraví a nezletilých osob a na občanský diskurz, nebo se skutečnými či předvídatelnými účinky souvisejícími s volebními procesy a veřejnou bezpečností.

Komentář SOSP: Tady vidíme riziko příliš aktivistického přístupu na straně poskytovatelů, který může mít negativní dopady na svobodu projevu např. z důvodu širokého výkladu pojmů nenávistný projev, diskriminace, „negativní dopad na ochranu veřejného zdraví a na občanský diskurz“ apod. Při určité interpretaci by se takto daly postihovat jakékoli názory zpochybňující např. povinné očkování proti C19, islamizaci Evropy, míru zavinění klimatických změn člověkem či taxonomii zdrojů energie.

ČLÁNEK 32: OSOBY POVĚŘENÉ ZAJIŠŤOVÁNÍM SOULADU

Velmi velké online platformy ustanoví jednu či více osob pověřených zajišťováním souladu, které odpovídají za sledování souladu s tímto nařízením. Velmi velké online platformy podporují osobu pověřenou zajišťováním souladu při plnění jejích úkolů a poskytují jí potřebné zdroje. Osoba pověřené zajišťováním souladu je přímo podřízena vrcholovým řídícím pracovníkům platformy. Osoby pověřené

• spolupracují s koordinátorem digitálních služeb v zemi usazení a s Komisí za účelem tohoto nařízení;
• informují vedení a zaměstnance velmi velké online platformy o příslušných povinnostech podle tohoto nařízení a radí jim v tomto ohledu;
• sledují plnění povinností podle tohoto nařízení ze strany velmi velké online platformy.

Komentář SOSP: Tady vidíme riziko příliš aktivistického přístupu na straně osoby pověřené, která může spolupracovat s Komisí, jak je výslovně uvedeno, i proti „málo aktivnímu“ zaměstnavateli, jenž se snaží odpovědně chránit svobodu projevu.

ČLÁNEK 35: KODEXY CHOVÁNÍ

Komise a sbor vybídnou a napomohou k vypracování kodexů chování na úrovni Unie s cílem přispět k řádnému uplatňování tohoto nařízení, zejména s ohledem na specifické výzvy spojené s bojem proti různým druhům nezákonného obsahu a systémovým rizikům, v souladu s právem Unie a zejména v oblasti hospodářské soutěže a ochrany osobních údajů. Sbor pravidelně sleduje a hodnotí plnění cílů kodexů chování s přihlédnutím k hlavním ukazatelům výkonnosti, které případně obsahují.

Komentář SOSP: Takové kodexy bývají problematické, protože jdou často dál, než požaduje zákon, a dávají prostor k mediálnímu předvádění se (virtue signalling) či aktivismu, který dnes vidíme u woke korporací v anglosaském světě. Příkladem je např. kodex z roku 2016 o boji proti nenávistným projevům.