Almužny nejsou s to dorovnat inflaci, na vině je drahá energie

Ačkoli se vláda ČR ústy ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) tento týden opravila, že plánovaná podpora 5000 korun na každé dítě do 18 let bude určena jen rodinám s ročním příjmem do jednoho milionu korun hrubého, pachuť návratu populismu v podání dokonce i vlády pravého středu premiéra Petra Fialy (ODS) zůstává. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a šéf koaliční KDU-ČSL se ještě mediálně pokoušel vzdorovat, když prohlašoval, že v parlamentu se mluvilo o čistém příjmu, což by znamenalo výplatu asi 10 miliard korun pro 85 % rodin, tedy fakticky naprosto plošné opatření v rozporu s deklarovanými vládními zásadami cílené podpory těm nejpotřebnějším.

Protože k výplatě mimořádné podpory, která má pomoci českým rodinám zvládat nevídanou 13% meziroční růst inflace, má dojít v srpnu, nedaleko před říjnovými volbami, toto opatření dává vzpomenout na populistické kroky, jimž se „osvědčila“ vláda ANO/ČSSD za premiérování Andreje Babiše. Akorát po ní zůstala zaseknutá ta vůbec největší sekyra v dějinách hospodaření českého státu, což ANO v úloze parlamentní opozice nijak nebrání v taktice zvyšování tlaku na pravostředovou vládu, aby dále nesmyslně utrácela, pokud prý nemá „nastoupit Fialova drahota“. Šéf koaličních lidovců Jurečka, který umí z pozice své strany na levém středu asi citlivěji vnímat nálady svých voličů, se proto pokusil získat pozitivní body u voličů následován aplausem rovněž koaličních a levicových Pirátů. Na této kauze se ukazuje, že pětikoalice ideově nesourodých stran od konzervativců po vyhlášené levičáky to bude mít v praktické politice stále těžší.

Kroky současné vlády ČR v boji s inflací a drahotou jsou rozpačité a až na poslední rodinnou podporu směřují spíše na podporu její klíčové voličské skupiny, podnikatele. Zrušení silniční daně, státní garance za úvěry či snížení spotřební daně na PHM od června do září jsou zatím opravdu jen symbolickým plácnutím do větru rostoucích spotřebitelských cen. Ty mohou ještě růst a zůstat dvouciferně inflačně vysoké s hrozbou nulového hospodářského růstu koncem roku, jak varoval guvernér ČNB Jiří Rusnok. Žádné rozdělené almužny ovšem 3. nevyšší inflaci v zemích EU nezachrání, navíc si současný asi i budoucí ministr financí při ponoření ruky do státní pokladny hrozí ji zlomit, protože vždycky narazí jen na tvrdé a prázdné dno.

Vláda se bohužel zdráhá zahájit léčbu nemocného českého pacienta tam, odkud se organismus stále inflačně infikuje: od prudkého růstu ceny české elektřiny (plyn je druhotný aspekt), k němuž došlo loni ještě daleko před zahájením ruské agrese proti Ukrajině. Totéž se týká také ceny benzínu a nafty, které jsou ihned vyšší na stojanech čerpacích stanic druhý den poté, co cena ropy zdraží na burze v Rotterdamu, ale po tamním zlevnění se ceny vydávají dolů neochotně až v řádu dnů či týdnů. Do toho posoudit, do jaké míry tyto síťové a přirozené monopoly zneužívají svého postavení na trhu a maximalizují své zisky, navíc s odkazem na krizi a válku, se vládě vůbec nechce. Snahy o posuzování „správnosti marží“ na PHM či potraviny jsou jen pokusem velmi chabým.

Tuzemské tepelné a jaderné elektrárny vyrábějí elektřinu z českého uhlí a českých technologií za české náklady. V realitě stojí výroba silové elektřiny 0,15 Kč za 1 kWh z uhlí a kolem 25 haléřů za kWh z jádra. V nejprodávanější české sazbě D02d je to na faktuře finální cena kolem 8 Kč / kWh. Od podzimu tento tarif v ceně silové elektřiny zdražil od ČEZ Prodej o 83,5 %. Vzrostly společnosti ČEZ takto náklady? Ale zdaleka ne. Vzrostla totiž cena na středoevropské burze elektřiny v německém Lipsku. Klíčovým viníkem je německá energetická politika (Energiewende). Ta už dvě desetiletí sází hlavně na dotovanou energii z větru a slunce, což v době jejich časté nečinnosti musí kompenzovat produkce z uhlí a hlavně z elektráren na drahý zemní plyn. Z jeho ceny a dodávek si Rusko dlouhodobě vybudovala z Německa a celé EU doslova energetické vazaly a drží jimi Západ v šachu, který denně země EU hlavně za ruský plyn posílají vládci Kremlu Putinovi stovky milionů eur a ještě se klepeme strachy, zda plyn bude.

Sílící inflace a rostoucí ceny energií vyvolávají nejen neklid mezi českými spotřebiteli, ale pomalu ale jistě roste zásadní nervozita v českém podnikatelské prostředí. Jako první z významných podnikatelských sdružení se 20. dubna ozvala Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR). Vyzvala vládu ČR, aby přijala okamžité řešení neudržitelného nárůstu cen elektrické energie, plynu a pohonných hmot. Podepsané firmy v asociaci varovaly, že tuto situaci po covidovém finančním vyčerpání rezerv nejsou schopny ustát další měsíce. Zvažují proto uzavření provozů a ukončení činnosti. Situaci je třeba řešit okamžitě, než se projeví tragickým nárůstem nezaměstnanosti a ztrátou výkonnosti celé ekonomiky, tvrdí signatáři. Podle jejich konstatování jsou počátkem všech zřetězených problémů ceny energie.

Do diskuse zásadním způsobem vstoupil prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. V komentáři pro Hospodářské noviny napsal 13. dubna, že je nutno energetický trh v ČR regulovat. Jak konstatoval, na současné energetické krizi vydělávají výrobci energií. Podle Dlouhého se řadě z nich nezvýšila cena, za kterou elektřinu v České republice vyrábějí. Díky současné situaci na energetických burzách ale prodávají za vysoké ceny. „Není to kritika ČEZ a dalších – jejich manažeři by špatně vedli své podniky, kdyby nevyužili těch možností, které jim trh dává. Pro českou ekonomiku a společnost to však přestává být únosné“. Podle Dlouhého by mohlo být řešením vytvoření státního obchodníka s elektřinou. Mělo by se jednat o jakýsi hybridní model, kdy by státní obchodník za výrobní ceny prodával elektřinu tuzemským zákazníkům a za tržní ceny by pak mířila za hranice. Dlouhý přitom přiznává, že takový systém by nejspíš poškodil akcionáře firmy ČEZ, která je veřejně obchodovatelná na burze.

Připomeňme si, že návrhy V. Dlouhého mají oporu v postupu vlád jiných zemí. Ve Francii vláda nařídila energetickému gigantu EDF, v němž drží 84 % akcií, aby od února zvýšil cenu elektřiny jen o čtyři procenta, nikoli o původně plánovaných 35 %. Vláda tak učinila i při vědomí faktu, že se zhorší výsledky hospodaření EDF a že mohou následovat soudní tahanice s nespokojenými menšinovými akcionáři. Stejně tak se dohodla s akcionáři energetického podniku Slovenské elektrárne (SE) i vláda Slovenska, která drží ve firmě menšinový podíl. Většinoví akcionáři podepsali s vládou v Bratislavě na tři roky dohodu o zastropování ceny elektřiny, přičemž vláda upustila od zavedení mimořádných daní na elektřinu. Jak ve Francii, tak na Slovensku jsou ceny elektřiny nyní zásadně nižší než v ČR.

A jak je tomu v Česku? Šéf Hospodářské komory (HK) ČR Dlouhý se potázal se zlou, když se pokusil dotknout hájemství společnosti ČEZ, odpovídající za 80 % české energetiky. Český stát v ní prostřednictvím Ministerstva financí ČR drží bezmála 70 % akcií. Zatím se zdá, že vedení ČEZ si s odvoláním na nutnost dosahovat maximálních zisků pro své akcionáře dělá jen to, co, maximalizuje EBITDA (hrubý zisk před zdaněním a odpisy), na níž jsou navázány odměny vedení. V reakci generální ředitel a předseda představenstva ČEZ a.s. Daniel Beneš poslal V. Dlouhému dopis, v němž mu pohrozil zrušením spolupráce s HK a zastavením podpory jejího financování. Dopis získal a pasáže z něho přetiskl Deník N a ozdobil ho titulkem „Váš tón musím odmítnout“, řečeno tedy šéfem ČEZ na adresu Vladimíra Dlouhého.

Pomiňme aroganci šéfa ČEZ Beneše (jako kdyby snad finančně podporoval HK ze svých soukromých prostředků), která – bez jakékoli nynější reakce z politické scény – dává vzpomenout na někdejší výrok tehdejšího předsedy TOP09 Karla Schwarzenberga, který prohlásil, že ČEZ (za šéfování Martina Romana) prý „financoval“ všechny politické strany Poslanecké sněmovny ČR. Jde přeci skutečně o to, zda česká elektřina vyráběná za české náklady musí být českým podnikům a domácnostem prodávána za německé ceny? To na jedné straně umožní tuzemským energetickým podnikům v čele s ČEZ maximalizovat zisk a na straně druhé to zdevastuje celé národní hospodářství. Jakákoli výše státní dividendy ze zisku společnosti ČEZ nemůže v podobě různých dávek či podpor kompenzovat hospodářské, sociální a politické škody v ČR v podobě nepřijatelné, tedy německé ceny elektřiny.

Dosavadní šéf HK Vladimír Dlouhý se svou energetickou iniciativou se přitom snaží vytvořit si lepší podmínky pro zvládnutí své nové funkce, o niž usiluje: v červnu by se rád stal po Rusnokovi guvernérem ČNB. Jestliže si nyní V. Dlouhý uvědomuje, že pokud se nepodváže inflace v její podstatě, tedy v českých podmínkách v růstu cen elektřiny, pak se jeho nové poslání může změnit spíše v noční můru. ČNB by logicky musela dále protiinflačně zvyšovat úrokové sazby, což samozřejmě zároveň podvazuje ekonomický růst s ohledem na utlumení úvěrů pro podniky i domácnosti a činí z Česka místo pro atraktivní úrokové zhodnocení spekulativního kapitálu.

Česká vláda premiéra Petra Fialy musí pochopit, že ani správně zamířené dílčí podpory dotčeným skupinám obyvatelstva či podniků českou inflaci nezmírní a neodstraní. Hyperinflace hrozí zdevastovat celou ekonomiku včetně prudkého růstu nezaměstnanosti. Vláda musí sáhnout po podstatě a příčině inflačních podnětů. A tím je nepochybně cena elektřiny. Vláda ČR by se konečně měla ujmout skutečného a razantního vládnutí ku prospěchu celého národního hospodářství a nepodléhat dílčím, sobeckým a lobbistických zájmům.