Americká revoluce

Inu může, zejména když společnost trpí komplexem z rasismu a je založena na rovnosti všech lidí. Američtí utopisté sociální a společenské spravedlnosti, tak jako marxistická levice po celém světě, nenávidí kapitalismus a zejména úspěšný americký kapitalismus, jenž vysvobodil stamiliony lidí z chudoby, a oni po dvě století neměli doma šanci, feudální socialismus neměl dobrou pověst. Nazvat někoho socialistou hraničilo s nadávkou. Dodnes se americká levice skrývá pod přívlastkem liberalismu.

Ke konci 30. let po velké hospodářské krizi zapustil v Americe kořeny německý institut neomarxistické kritické teorie, tzv. Frankfurtské školy, která učí „dialekticky” (rozporuplně) rozpoznávat formy kulturního útlaku, jež vytváří vládnoucí elita kapitalistického systému. Dokud budou mít Američané svobodné volby, nelze jim útok na tržní hospodářství jen tak strčit pod nos. Nutno nejdříve vysvětlovat, že rovnost před zákonem, svoboda projevu, víra v objektivní poznání a hodnocení znalostí, celá ta hierarchie schopností není nic než kamufláž strukturálního rasismu a útlaku proletariátu barevných a sexuálních menšin. Všechno zlo světa se nachází v barvě pokožky, té bledé. Pouze antirasismus může zničit bělošskou civilizaci útlaku (cancel culture), jež se donedávna tak naparovala svým imperialistickým uměním, vědou a technikou. Jen tak půjde rozdělit bohatství všem stejně a kompenzovat bělošská privilegia.

A tak se kácejí nejen sochy otrokářů, odnesla to už i královna Alžběta II. v Kanadě a busta Shakespeara na americké fakultě anglistiky. Copak sochy a názvy ulic, to by bylo to nejmenší, revolucionáři kritické teorie rasy útočí především „na samo pojetí objektivity, napadají důraz na dochvilnost a přesné vyjadřování v písemném projevu” (Mc Whorter) a neuznávají rozdíly v IQ. Ředitel galerie, který se ohradil vůči názoru, že se nemají kupovat umělecká díla od bělošských umělců, ztratil místo. Šéfredaktora lékařského časopisu vyhodili z práce, protože jeho host v diskusi zapochyboval o existenci „strukturálního rasismu” v amerických nemocnicích. Každou chvíli je nějaký nešťastník, který si nedá pozor a nemluví správně nebo zpochybní ideologický výrok zástupce nějaké rasové či sexuální menšiny, vyřazen z veřejného prostoru. Ideologická cenzura má statisíce dobrovolných hlídačů na internetu a podporu technologických gigantů (Facebook, Twitter, Google, Amazon).

Jak mohli revolucionáři získat takovou moc a právě ve svobodomyslné Americe? Svoboda je křehká a ideologie rovnosti stojí v základu společnosti (Deklarace nezávislosti), vyhlašují ji všechny úřady a zákony republiky, chce snad někdo diskriminovat? Rovnosti se v protestantské republice rozumělo poněkud jinak, před Bohem a nematerialisticky, popírala aristokracii a poddanství, nabízela svobodnou konkurenci, ať každý ukáže, co umí. S úpadkem křesťanství přechází rovnost před zákonem v rovnostářství.

Ptáte se, odkud se bere nespoutané nutkání z gruntu přestavět náš nedokonalý svět? Objevuje se v Evropě od počátku křesťanství, v opozici vůči kánonu víry, „mé království není z tohoto světa”. Utopii dokonalé společnosti hlásali kaplani Cromwellovy puritánské armády i čeští táborité. Považovali se za vyvolené a věřili v přísnou vládu svatých. Jejich gnóze (z řeckého znát) se přenesla ze středověkých sekt do světských ideologií. Jakobíni zakládali rovnost a svobodu (kolektivní), Hitler třetí říši národního socialismu, Lenin s Marxem krásný rovnostářský svět sjednoceného lidstva. Pokud opět zvítězí idealistický nerozum, čeká Ameriku rozvrat, chudoba a nakonec tyranie.