Andrej Sacharov: Bez jaderné energie není svobody a prosperity

Když se zamýšlíme nad současnou debatou, jak zajistit Evropě i světu bezpečnou, spolehlivou a cenově dostupnou energii, vždy dojdeme k současnému konfliktu kolem stoupenců a odpůrců tzv. zelené politiky. V EU se zkoncentrovala do podoby Green Deal. Její aplikace má vyvrcholit podle představ tvůrců tím, že v roce 2030 v EU snížíme emise CO₂ o 55 % a v roce 2050 má být EU emisně neutrální. Tím má být prý zajištěno, že na planetě Zemi se do roku 2100 zvýší průměrná teplota jen o 1,5 stupně, což je nemyslitelné, když k dekarbonizační politice nepřistoupí všechny státy. Ovšem země s 80 % obyvatel světa, jako jsou mj. Čína a Indie, evropský příklad reálně následovat nemíní.

Průmyslová revoluce by se bez uhlí, páry, ropy a posléze elektřiny nekonala a spolu vědeckotechnickým a technologickým pokrokem se zvyšovala životní úroveň, prosperita a také schopnost dožití, protože moderní západní demokratická společnost generuje dost prostředků na výbornou lékařskou péči. Při svém vzniku v roce 1918 mělo Československo včetně Zakarpatské Ukrajiny ve 200 parních a vodních elektrárnách celkovou výrobní kapacitu 135 MW. Dnešní mnohem menší ČR má instalovanou kapacitu elektráren 21.350 MW (dle ERÚ za rok 2020). Růst spotřeby elektřiny byl a je dokladem i podmínkou růstu naší civilizace. Elektřina není komodita, je to podmínka fungování naší vyspělé technologické civilizace.

Představa některých zelených ideologů, že HDP a jeho potenciální růst je možno oddělit od požadované nižší spotřeby energie, je opravdový ničivý extrém. Poslední takový pokus byl učiněn v 2. polovině 70. let 20. století, tedy ani ne před 50 lety, v maoistickém experimentu Rudých Khmerů a v jejich selekci života pouze na rolníky. Stál za 44 měsíců tři miliony životů ze sedmi milionů obyvatel Kambodže.

Dnes mnozí tvrdí, že výroba elektřiny z uhlí, ze zemního plynu a využívání ropy je podstatou problému s naší ohřívanou planetou. Dokonce za údajně složitou, příliš nákladnou a nadále nebezpečnou považují i jadernou energetiku. Objevují se stupidní názory, že jaderné elektrárny jsou doprovodným efektem jaderných zbraní, jako kdyby vojenský výzkum nebyl v počátcích řady výrobků naší každodenní potřeby. To platí i pro fotovoltaický panel, jenž by se bez prvního reálného použití u špionážních družic USA a SSSR uplatnil asi později a složitěji (na základě fotoelektrického jevu, za který mj. dostal roku 1921 Nobelovu cenu za fyziku, objasnil princip solárních panelů Albert Einstein).

Dnes technologie fotovoltaických solárních článků (s běžnou účinností kolem 12 % a časovým využitím v našem pásmu max. 11 %) je prý spolu s větrnými elektrárnami (max. s časovým využitím kolem 20 %) klíčem k zelené budoucnosti. I čeští stoupenci a propagátoři těchto občasných zdrojů (OZE) tvrdí, že v roce 2030 mohou OZE z 80 % nahradit produkci z uhlí a jádra (43 %, respektive 37 % v roce 2020 dle ERÚ). Jak už autor tohoto článku doložil v jiném své blogu, v podmínkách ČR nemají OZE žádnou šanci sloužit jako garantovaný zdroj, protože jsou přerušované, nestabilní, nespolehlivé. I kdyby jich bylo násobky více, pak v době nejvyšší zimní poptávky tyto zdroje z logiky panujících povětrnostních podmínek zajistí elektřinu jen v řádech jednotek procent, v drtivé většině spotřebu pokrývají v ČR uhelné, jaderné a zčásti také plynové elektrárny.

Totéž se nyní děje v zimě v celé Evropské unii, kde kvůli drahému a deficitnímu ruskému plynu stoupla výroba elektřiny z uhlí v průměru o 20 %. Slepá iracionální sázka na všemocnost OZE, kterou musí neustále suplovat zdroje z uhlí, plynu a jádra, se stala nejpodstatnější příčinou raketovou růstu cen energie pro evropské podniky a domácnosti a silně podněcuje inflaci (greenflation). Rozhněvaní voliči při pohledu na své účty za energii volají po efektivních opatřeních svých vlád, z nichž mnohé začínají řešení drahých cen energie hledat a podrobují zelenou ideologii kritické revizi.

Proto se i Evropská komise nyní rozhodla, že zařadí jadernou energetiku mezi podporované zdroje. Spolu s ní se politickým kompromisem do této taxonomie dostal také zemní plyn. Podrobněji se tomu věnuje jiný autorův blog. Jaderná energetika po mnohaletém váhání zažije v budoucích letech nepochybně svou renesanci. Zcela zásadně o tom píše ve svém celosvětovém hodnocení jaderné energetiky za rok 2021 a jejími výhledy na další roky český jaderný fyzik a člen think tanku energetických realistů Vladimír Wagner. Význam jaderné energetiky jako nízkoemisního a nejvýkonnějšího zdroje je i pro stoupence zelené transformace sotva zpochybnitelný. Jak dokázala nedávná vědecká studie, emise z jádra jsou nižší než ze sluneční a větrné energie. Ovšem nejpodstatnější na jaderné energii je její bezpečnost, spolehlivost a cenová dostupnost, protože na rozdíl od nekonečně neustále dotovaných OZE, je investice do jádra vysoce efektivní a návratná, což ještě umocňuje prodloužení životnosti moderních reaktorů až na 80 let.

Věřme, že nová vláda Petra Fialy se dle programového prohlášení skutečně pustí do budování flotily nových jaderných zdrojů a spolu s dalšími nezbytnými kroky perspektivně zajistí hluboko do 22. století energetickou bezpečnost, soběstačnost a cenovou dostupnost elektrické energie v ČR. Podle výpočtů spolku realistů by měl podíl jádra v energetickém mixu ČR dosáhnout nejméně 62 %.

Před 45 lety se nad významem jaderné energetiky v kontextu ekonomické a politické svobody zamyslel jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob, ruský jaderný fyzik, mj. otec sovětské vodíkové pumy, spoluautor technologie pro řízení termojaderné fúze (tokamak), ale také inspirátor smlouvy o zastavení jaderných zkoušek a politiky jaderného odzbrojení, později pronásledovaný sovětský disident, obránce lidských práv a nositel Nobelovy ceny míru Andrej Sacharov. Sepsal v roce 1977 svou zásadní esej, v níž Západ vyzval, aby budoval jadernou energetiku jako záruku své svobody a prosperity. Esej rozšířil na Západ na jaře 1978 český jaderný fyzik, disident František Janouch. Je aktuálnější než kdy dříve. Dnes naše země demokratického Západu ovlivněné zelenou ideologií závisejí jednak na dodávkách technologií OZE dominantně z Číny a nespolehlivou činnost OZE musí v řadě zemí EU suplovat stále více drahý emisní zemní plyn z Ruska.

Esej Andreje Sacharova: JADERNÁ ENERGETIKA A SVOBODA ZÁPADU (výtah)

„Političtí činitelé se vždy domnívají, a ne bezdůvodně, že jedním z mnoha faktorů určujících politickou nezávislost určité země, její vojenskou a diplomatickou sílu a její mezinárodní vliv, je úroveň ekonomického rozvoje země a její ekonomická nezávislost. Tato domněnka platí dvojnásob v případě dvou proti sobě stojících světových systémů. Úroveň ekonomiky určité země je ovšem určována její energetikou: tj. využíváním ropy, plynu, uhlí dnes a uranu a thoria v blízké budoucnosti (ve vzdálenější perspektivě možná též deuteria a lithia, až budou vyřešeny velice složité problémy řízené termojaderné syntézy). Proto tvrdím, že rozvoj jaderné energetiky je jednou z nezbytných podmínek pro uchování ekonomické a politické nezávislosti každé země – nejen těch, které již dosáhly vysokého stupně rozvoje, ale i těch, které se teprve rozvíjejí. Zvláště velký je význam jaderné energetiky pro země Západní Evropy a Japonska. Pokud bude ekonomika těchto zemí nadále do významné míry závislá na dodávkách chemických paliv ze SSSR nebo ze zemí pod jeho vlivem, bude Západ neustále čelit hrozbě odříznutí těchto kanálů. Důsledkem toho bude potupná politická závislost. V politice jeden ústupek vždy vede k dalšímu a je obtížné předpovědět, kde tyto ústupky nakonec skončí.“
(Plný text eseje A. Sacharova naleznete ZDE.)