PETR MILER
Takhle dopadnete, když se se místo zákazníků a jejich preferencí začnete spoléhat na to, že „někdo” zařídí, aby kupovali, co si vy sami přejete. Dlouhodobě to nikdy fungovat nebude a každý rozumný člověk to musel dávno vědět. Automobilky se ale už léta rozumně nechovají a zatím to nechtějí změnit.
Pokud chcete být dlouhodobě úspěšní v jakémkoli byznysu, musíte se v prvé řadě snažit o jedno – nikdy neztratit nekonečnou úctu k zákazníkovi, tedy tomu jedinému, kdo vás skutečně živí. Sami se podle toho snažíme chovat od prvního dne naší existence, když soustavně odoláváme tlakům automobilek i vůbec obchodních partnerů všeho druhu, abychom naším jménem psali, co si oni přejí.
Říkáme na to vždy jen jedno – naším zákazníkem nejste vy, naším zákazníkem je čtenář. O jeho důvěru bojujeme a nikdy s ní nebudeme hazardovat. Fakt, že si u nás může někdo koupit reklamní prostor, přece neznamená, že si může koupit obsah, v jehož rámci je nabízen. Pokud budeme zrazovat důvěru čtenářů výměnou za krátkodobý prospěch plynoucí z ohýbání reality ve prospěch inzerentů, dříve nebo později žádné čtenáře mít nebudeme. A bez nich nebudeme mít ani žádné inzerenty. Je to nakonec jen racionální schopnost dohlédnout dál než za to nejbližší lákadlo.
Víme moc dobře, jak málo tohle jiní ctí a jak pak jejich média vypadají – pochlebují nesmyslům, chválí nepovedené, ignorují o to, co zákazníci stojí a nestojí. Cítí se často být v pozici, že když jsou jejich slova aktuálně neověřitelná, neboť se spoustou aut či jiných novinek přijdou do styku dříve než zákazník, nebudou voláni k odpovědnosti. V delším časovém horizontu se ale pozná, jaká je realita. Pozná se, že práci nedělají pro jejich zákazníka, ale pro toho, kdo se jejich zákazníkům pokouší něco prodat. A důvěru si v některých ohledech získáte jen jednou.
Samy automobilky se před pár léty ocitly ve velmi podobné pozici, neboť tlak regulací začal směřovat k vynucování jinak koncipovaných produktů, než jaké si zákazníci přáli a přejí. Také ony si tehdy mohly vybrat. Buď půjdou tou složitější cestou, kdy se budou dál držet primárně přání svých zákazníků a nesmyslným regulacím budou odporovat, nebo si vyberou tu snazší, regulacím vyhoví a zákazníky se pokusí „ohnout”. Stejně jako v mediálním světě si většina firem vybrala tu jednodušší cestu a začala stále více nabízet to, co od nich nikdo nežádal, a bojovat proti všem, kdo se proti tomu snažil něco namítat – od klientů až po „neposlušná” média.
Chvíli to nějak fungovalo, současná situace v automobilovém světě ale ukazuje, jak tvrdě to naráží na své limity. Ve výsledku jsme svědky tragikomických situací, kdy i místní Škoda nabízí stále více téměř nikým nevyžádané (a nakonec i nekupované) zboží ušité na míru regulacím, vystupuje neskutečně arogantně směrem ke všem (včetně vlastních dealerů a klientů), kteří kolem ní jen tiše chodí se zrcadly a šéf stejné automobilky směšně říká, jak dělá vše pro zákazníky. A ještě si stěžuje na regulace, které ta samá automobilka roky vehementně podporovala.
Problémem pro podobné jedince a společnosti s příliš pružnými páteřemi ale je, že co politika jednou může ze dne na den nařídit, může také jindy ze dne na den zrušit. A dokud existuje něco jako svobodné volby, může se stát, že si lidé vyberou do svého čela někoho, kdo jim nabízí, že ohýbání zákazníků ve prospěch jimi nevyžádaných produktů zruší. Přesně to se stalo v USA, kde v letošních prezidentských volbách znovu zvítězil Donald Trump, jehož důležitou agendou dlouhodobě bylo zrušení všech umělých podpor elektrických aut. No jo, ale zrovna do nich – bez vazby na poptávku – automobilky nasypaly tolik peněz a teď se bojí, že je nekoupí už vůbec nikdo. Protože moc dobře ví, že je po nich od začátku téměř nikdo nechtěl a šly jejich protežováním na ruku politice a s ní spojené ideologii, ne trhu, ne poptávce.
A jejich reakce je za této situace znovu nekonečně směšná.
Jak informuje Reuters, který se o celé věci dozvěděl až nyní, tzv. Aliance pro automobilové inovace, která sdružuje automobilky jako VW, Stellantis, GM, Ford nebo dokonce i Toyotu, už 12. listopadu, tedy pouhý týden po volbách, napsala jménem svých členů dopis adresovaný Trumpovi a jeho týmu, ve kterém jej prosí, aby hlavně nerušil dotace na elektrická auta v USA (tam jsou rozdávány zejména formou tzv. federálního daňového kreditu) proto, aby americký automobilový průmysl zůstal „globálně konkurenceschopný”.
Je to směšně absurdní, když Trump podle všeho nemá v úmyslu nic jiného než narovnat trh a nechat znovu na zákaznících, technické a ekonomické racionalitě, aby zvolili to nejlepší řešení pohonu aut. Aby toto rozhodnutí dál nepřicházelo od zeleného stolu. Postoj automobilek je pak o to komičtější, že dosavadní politické kroky nepodporují en bloc, ale současně bojují proti zejména tvrdým kalifornským emisním předpisům, které jsou podle nich „v rozporu se současnou realitou automobilového trhu a zvyšují náklady pro spotřebitele”. A dále protestují proti zavedení automatického nouzového brzdění pro všechna auta od roku 2029.
Takže dotace ano, to ano, ale jiné povinnosti, to zase ne. To je komedie, opravdu, kterou někteří přiživují tím, že Trumpovy snahy označují za projev házení klacků pod nohy elektrickým autům. Taková slova už jsou vážně přes čáru – ony umělé podpory v prvé řadě nikdy neměly být zavedeny. A pokud je někdo chce odstranit, pak jen brání tomu, aby něčemu byla zametána cestička resp. nepřímo házeny klacky pod nohu všemu ostatnímu.
Zrušení těchto nesmyslů je jedinou cestou, jak se pokusit do automobilového světa vrátit alespoň kus zdravého rozumu. A jsme přesvědčeni, že dlouhodobě budou za odstranění umělého protežování jednoho a znevýhodňování jiného vděčné i ony automobilky – jen tak budou moci zapomenout na to, co se po nich „politicky chce”, a znovu se soustředit v prvé řadě na přání svých zákazníků. Což nikdy neměly přestat dělat, ale bohužel přestaly.
Na nápravu věcí nikdy není pozdě a pro nás existuje naděje, že se pod tlakem případného pozitivního vývoje v USA změní resp. bude muset změnit situace i v Evropě. Kéž by tomu tak bylo, přeregulovaný trh nikdy dobře fungovat nebude, projevy toho nakonec už dnes vidíme ze všech stran.
(1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář