Kdo soudný si zvlášť za současné energetické krize vyvolané mimo jiné „zeleným plánováním” může vážně myslet, že se za 8 či 13 let budou elektrická auta prodávat z poloviny či dokonce jedině? Toyota mezi takové rozhodně nepatří – jednoduše vidí, že je tolik lidí prostě nechce, a tak si je nekoupí.
Toyota je synonymem pro hybridizaci aut, však první Prius pustila do prodeje už v roce 1997. O zhruba dvacet let později se mohla pochlubit milionem prodaných hybridů, což si zaslouží uznání. Japonci vtrhli na trh s takovým pohonem v době, kdy jej prakticky nikdo nedotoval a málokdo vyhledával, lidé se na taková auta dívali nevraživě. Přesto si je ovšem automobilka nakonec získala, třebaže si – popravdě řečeno – nejsme úplně jisti čím vlastně. Minimálně svou spolehlivostí ale toto řešení dokáže bodovat.
I přes tuto zkušenost (a nebo právě díky ní?) ale Japonci zdaleka nechtějí vsadit vše na elektrickou kartu. Jejich argumenty jsou dlouhodobě rozumné, neboť v prvé řadě naznačují, že ekologický přínos těchto aut nemusí být takový, jak se tvrdí. Toyota bere v potaz veškeré emise, tedy i ty spojené s výrobou, a v takové chvíli bývají elektromobily na základě mnoha studií pro životní prostředí dokonce ještě větší zátěží než spalovací auta. Automobilka tak nemá důvod nutit lidem něco, co nemá žádný přínos pro ni, pro její zákazníky ani pro přírodu.
Proč tedy většina automobilek na elektromobily tak tlačí? Protože dávají přednost striktně kontrolovanému „tržnímu” prostředí před skutečně volným trhem. Na jednu stranu je to samotné omezuje, na tu druhou je takový stav ale současně chrání před vstupem nových konkurentů s novými nápady. Volný trh, na kterém je třeba se o každého kupce prát, velkým a nepružným firmám zase tak moc nevyhovuje. Výjimky ovšem naštěstí existují a tou úplně nejviditelnější je právě Toyota.
Že se na tom nic nezměnilo, nejnověji potvrdil Jack Hollis, viceprezident severoamerického zastoupení značky pro prodej. Ten v rozhovoru pro Forbes zpochybnil sny politiků o elektrické revoluci. V USA si představují, že v roce 2030 budou mít elektroauta na trhu 50% podíl, což Hollis považuje za naprosto nemožné, prý se tomu realita nepřiblíží ani zdaleka. Vidí totiž zájem zákazníků, jejichž přirozená poptávka po elektromobilitě se limitně blíží nule. Stojí za tím nejen vysoké ceny takových aut, ale i jejich nedostačující dojezd, infrastruktura, všechno podstaté.
„Nemyslím si, že trh je připraven. Nemyslím si, že infrastruktura je připravena. A i kdybyste byli připraveni si takové auto koupit, nemůžete si ho dovolit, ceny jsou pořád příliš vysoké,” říká Hollis a správně připomíná historii hybridních vozů, které nejsou v žádném ze zmíněných ohledů zase tak vzdálené těm spalovacím. Přesto se prosazovala věky.
„Trvalo 25 let, než jsme se dostali na méně než 10 % podíl na trhu u hybridů, přitom jde o cenově dostupná auta vyráběná z dostupných zdrojů. Zákazník je (elektrická auta – pozn. red.) v takové míře nechce. Kupci nekřičí ’30 nebo 40 % do zítřka’. A když lidi začnete tlačit do věcí, na které nejsou připraveni, bude to mít své nemilé následky,“ uvádí dále Hollis.
V podstatě tak reflektuje i současnou energetickou situaci, která je do značné míry také dílem vynucování věcí, na které svět nebyl připraven. Toyota tak podle nás argumentuje správně a má naši podporu v tom, že je třeba nadále nabízet pestrá, nikoli unifikovaná řešení osobní mobility. Protože každý člověk je trochu jiný, jeho potřeby jsou jiné a efektivní řešení pro každého bude také poněkud odlišné. Chtít elektromobily pro všechny je nadále obrovským hazardem, navzdory jasné politické vůli, která se veškeré alternativy snaží zadupat do země.
(10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář