Beznaděj

Na formulování konzistentní politické vize a z ní vycházejícího hospodářského úsporného programu zcela rezignovala. Vláda si v souladu s uvažováním levicových progresivistů myslí, že střílením od boku a postihováním jedněch a zvýhodňováním druhých bude schopna eskalující schodky řešit. Namísto toho, aby jednoduše provedla jediné možné a spravedlivé, co lze rychle prosadit a realizovat – plošné škrty na celé výdajové straně, kteroužto metodou před více než třiceti lety zakladatel ODS a tehdejší premiér Václav Klaus udržel na uzdě inflační hrozbu v době transformace, se dnešní vláda snaží šetřit jednou na důchodcích, podruhé na rodinách s dětmi, je ochotna obětovat svůj elektorát OSVČ a podstatně navýšit jejich odvody. Hodlá zvýšit daně majitelům nemovitostí a zhoršit tím postavení miliónů domácností ve městech i na venkově s vážnými negativními dopady i pro uživatele nájemního bydlení. Na druhé straně chce zavádět všemožné komplikované kompenzace a absurdně se chlubí nárůstem počtu žadatelů o sociální dávky, úzkostlivě udržuje absurdní nesmyslně drahé pokrokářské projekty jako je inkluze ve školství a stále štědře vyplácí politické neziskovky.

Snížení rekordně početné státní byrokracie odsunula k ledu. Vláda údajně vyčkává na analýzu státních agend, z níž prý v režii ministerstva vnitra vzejde program snižování počtů pracovníků veřejné sféry. Zjevně předpokládá, že někde na nebesích se vznáší ideální velikost a struktura veřejné správy bez ohledu na politické priority a směřování té které vlády a najatí experti nám tuto pravdu odhalí.

Celé to asi nakonec dopadne tak, jako už mnohokrát – za několik set miliónů korun bude analýzou pověřena některá z velkých nadnárodních poradenských firem, které bude rok či více obcházet státní úřady, získávat informace, a pak zpracuje tlustou studii s návrhem opatření, které nakonec skončí někde v šuplíku, protože se budou blížit už volby a na reformy nebude čas ani odvaha.

Kdyby si ODS byla ochotna vzpomínat na slavnější doby svého dávného vládnutí, vzpomněla by si, že jejímu prvnímu premiérovi stačila ve Strakově akademii pouze dvě podlaží. To třetí bylo prázdné a žádné další budovy napěchované úředníky, jako je tomu dnes, tehdejší Úřad vlády neměl. Vzpomněla by si, že ODS byla stranou, které leželo na srdci především české podnikání, že to byla strana vlastníků, která věřila ve svobodu a vlastenectví. Dnes působí dojmem, že svůj tradiční elektorát i české občany vůbec už vlastně odpískala, že – kromě pěstování strachu z Babiše a Putina – pro své udržení u moci už spoléhá pouze na pochvalu z Bruselu, na nákup amerických stíhaček za stamiliardy a na korespondenční hlasování ze zahraničí. Na tuto beznaděj je skutečně smutný pohled.