„Brusel zůstává pod okupací liberální oligarchie,“ říká Viktor Orbán |

Sdílet článek:

EPC

„Máme elitu, která nechce zastupovat lidi, a je na to, že je nechce zastupovat, hrdá; a tak tu máme lid, který nemá zastoupení,“ řekl maďarský premiér.

Válka na Ukrajině na evropskou politiku posvítila světlem pravdy, řekl ve svém tradičním červencovém proslovu v Tusványos maďarský ministerský předseda Viktor Orbán na výročním shromáždění konzervativních politiků v Transylvánii. Už v jeho předchozích projevech v rumunském Băile Tușnad se odrážely geopolitické trendy, současné evropské záležitosti a jejich dopad na Maďarsko.

To, jak realita Rusko-ukrajinské války osvítila změny touto válkou přinesené nebo i jen odhalené a otázky ohledně toho, jak by se Maďarsko mělo ve světle těchto změn ke světu stavět, byly třemi ohnisky, na které se jeho výroční projev zaměřil.

Pokud jde o napětí uvnitř Evropské unie, rozlišoval Orbán mezi západními a východními částmi tohoto bloku. Západoevropské země by mohly být ochotné přijmout bruselskou koncentraci moci nad menšími národními státy, zatímco východní části tvrdě lpí na ochraně své suverenity.

Vidím to tak, že západní část Evropské unie se už nechce vracet k formě státu jako národního. Takže dále poplují do vod, které jsou pro nás neznámé. Východní část této unie – tj. my – by ale mohla svoji formu národního státu bránit.

To napětí nevyvolávají rozdílné názory, nýbrž různé světové názory, které mají mj. dopad na národní migrační politiky, pokračoval Orbán.

My věříme, že národní státy mají biblické základy, neboť jsou součástí řádu stvoření. … V důsledku toho nejsou v našem chápání dočasným fenoménem. Avšak Západňáci, zcela odlišně, věří, že národní státy už neexistují. Popírají tudíž, že by se na tom zakládala společná kultura a veřejná morálka. … Myslí si, že migrace není hrozbou nebo problémem, nýbrž je to způsob, jak se zbavit etnické homogenity, která je základem národa.

Řekl, že Brusel „dále okupuje liberální oligarchie. … Tato levicově-liberální elita organizuje transatlantickou elitu, která není evropská, nýbrž je globální, není pronárodní, nýbrž je federální, a není ani demokratická, nýbrž je oligarchická.“

Problém, se kterým se „post-národní“ Západ potýká, spočívá ve „vytvoření politického problému elity versus lidu, tj. elitismu versus populismu,“ říkal Orbán. Jak je vidět na eurovolbách, tak se názory lidí posunuly doprava; elity za jejich názory lidi odsuzují a odmítají do svých politik tuto změnu zabudovat, čímž znemožňují zastupitelskou demokracii:

Máme elitu, která nechce zastupovat lidi, a je na to, že je nechce zastupovat, i hrdá; a tak tu máme lid, který nemá zastoupení.

Ač Brusel kolektivně odsoudil mírovou misi tohoto premiéra ke sběru informací o způsobech, jak tu válku ukončit, tak Orbán vysvětlil, že na ni pohlíží jako na svoji „křesťanskou povinnost přistoupit k činům.“ Navíc poukázal, že zakladatelské smlouvy EU opravdu stanovují, že „cílem Unie je mír.“

„Jestli to zůstane jen na těch dvou stranách, tak mír nikdy nebude; mír tam lze přinést jen zvenku,“ řekl, čímž vyvracel tvrzení EU, že Maďarsko spolu s dalšími pro-mírovými zeměmi, jsou „aktéři na ruské straně.“ Tento premiér zdůraznil nutnost vyvinutí tlaku na obě strany a nezbytnost pochopení jejich různých hledisek: Ukrajina na tu válku pohlíží jako na sebeobranu proti agresi, která porušuje mezinárodní právo, zatímco Rusko na válku pohlíží jako na protiopatření vůči hrozbě nasazení vojsk NATO na Ukrajině. Tyto dva pohledy jsou k pochopení tohoto konfliktu kriticky důležité bez ohledu na to, zda s nimi souhlasíte, nebo ne, řekl Orbán.

Ukrajinu pochválil za její „sílu a vytrvalost.“

Ukrajina na sebe až dosud pohlížela jako na nárazníkovou zónu. Být nárazníkovou zónou je psychologicky skličující: přináší to pocit bezmoci, pocit, že něčí osud není v jeho vlastních rukou.

Novou, sebou samými vytvořenou, misí Ukrajiny je být východní vojenskou hranicí Západu. … Což ji uvádí do stavu aktivity a vede k činnostem, na které my, kdo nejsme Ukrajinci, pohlížíme jako na agresivní postoj. … Skutečností však je, že ukrajinské požadavky jsou jako vysoce smysluplné uznávány i mezinárodně.

Orbán ve vztahu k této válce vyslovil tvrdou kritiku evropských politických rozhodnutí. Řekl, že Evropa „se bezpodmínečně drží politické linie amerických Demokratů – i za cenu svého vlastního sebezničení,“ včetně sankcí, které měly sice nepatrný účinek na Rusko, ale byly devastující pro ekonomiky Evropy. Důvod, proč sankce selhaly, řekl, bylo podcenění Ruska, jeho ekonomiky a průmyslu a jeho odolnosti i toho, jak se Rusko poučilo ze sankcí po své invazi na Krym 2014.

Tradiční mocenské centrum Evropy se posunulo, řekl Orbán: Německo s Francií ztratily svoji dominanci ve prospěch Británie, Polska, Skandinávie, Ukrajiny a Pobalťanů. Proto kancléř Scholz obrátil a přešel od posílání pouhých helem k poskytování tanků na Ukrajinu. Francouzské a německé vedení, řekl, upravuje svoji ukrajinskou politiku na více mocenskou osu evropských mocností ovlivňovanou požadavky USA.

Američané a nástroje ovlivňování liberálními názory, které kontrolují … trestají ty německé a francouzské politiky, které nejsou v souladu s americkými zájmy.

Reakce na tuto válku poprvé ukázala, že mezinárodní komunita se necítí být vázána postupovat podle Západních očekávání, že jsou všichni „morálně povinni“ postavit se proti Rusku, ve skutečnosti však, jak varoval Orbán, je to tak, že „všichni pomalu začínají naopak Rusko podporovat.“

Unie tuto válku už prohrála. USA ji opustí a Evropa tuto válku nebude schopna financovat a nebude schopna financovat ani rekonstrukci Ukrajiny, stejně jako není schopna financovat útěky z Ukrajiny.

Tento premiér rovněž mluvil o tom, jak Západ nepochopil ztrátu svého vlastního postavení v novém multipolárním světě.

Západ nemá vedení, jeho chování není racionální a není schopen si poradit s tou situací, kterou jsem zde popsal při své loňské prezentaci: tj. se skutečností, že na obloze se objevila dvě slunce.

Fakt, že státy mimo Západ se rozvíjejí na moderní země, ve kterých jsou však ty ‚Západní hodnoty‘ „demonstrativně nepřijatelné a odmítané,“ ukazuje se tedy, že v rozporu s tvrzeními USA a Západní Evropy nejsou tyto dvě strany vnitřně propojeny, řekl premiér, kdy jako příklady uváděl Čínu, Turecko a Indii.

Maďarsko, řekl Orbán, může na tento posuv v globálním řádu pohlížet buď jako na hrozbu – když se těsně sešikuje s USA a s EU – nebo jako na příležitost, což by však vyžadovalo, aby Maďarsko přijalo svoji vlastní cestu odchylující se od norem EU. Když je to tak řečeno, ministerský předseda dal jasně na srozuměnou, že rozhodně podporuje členství Maďarska v EU a diskutoval o podmínkách týkajících se vztahů s USA, s EU a s Čínou, kdy zdůrazňoval potřebu sešikovat se s politikou mainstreamu EU, pokud by globální změny tuto zemi ohrozily.

Podstatou maďarské velké strategie – a teď použiji intelektuální jazyk – je konektivita. To znamená, že nedopustíme, abychom uvázli jen v jedné nebo jen ve dvou nově se vynořujících hemisférách světové ekonomiky. Světová ekonomika nebude výlučně Západní nebo Východní. Takže musíme být obojí, být na Západě i na Východě.