Bude udělení bludného balvanu čest?

Podivný spolek Sysifos se změnil na Sisyfos a dále oblažuje naši scénu “bojem proti desinformacím”, dle svého zaměření ovšem “vědeckým”. Obávám se ale, že stále více zabředá do bažiny nesmyslů, naprosto stejných (ne-li horších) jako jsou ty, proti nimž bojuje.

Vzpomínky

Faktem je, že po pádu komunistického režimu a jeho ideologického monopolu se vedle naprosto správných a legitimních aktivit začaly objevovat i různé, pochyby vzbuzující, které často byly podvody, šarlatánstvím apod., zaměřenými čistě na peněženky občanů. Objevily se i různé pochybné sekty a další rizikové organizace.

Sysifos se objevil jako původně vcelku sympatická organizace, která se snažila tento Augiášův chlív trochu čistit. Nebo se tak alespoň tvářila.

Přiznávám se, že jsem měl v té době i úmysl do této organizace vstoupit a na jejích pozitivních aktivitách se podílet. Neudělal jsem to nakonec z toho důvodu, že na vstupním formuláři bylo jasně uvedeno, že jeho podpisem se vzdávám svobody svědomí a zavazuji se k tomu, že budu “držet linii” Sysifa bez ohledu na to, co si o daném problému myslím, nebo dokonce, co o něm z hlediska své odbornosti vím.

V tom okamžiku mi blikla červená na mém osobním semaforu a přihlášku jsem hodil kamsi do hlubokých kulturních vrstev, kde odpočívá dosud, pokud se neztratila při několikerém stěhování pracovny. Je mi líto, rád si udělám na věci vlastní názor a pokud něco hodlám respektovat, tak jsou to fakta a nikoli nějaká “ideová linie”. Toho jsem se nadělal za minulého režimu ad nauseam a neměl jsem sebemenší motivaci dávat nějaký “vázací slib”, což jsem neudělal, a nehodlal udělat, ani za toho socíku.

Další historie

Od té doby, pochopitelně, Sysifa sleduji a mám jeho stránky zabookmarkované v domácím počítači, nicméně některá témata natolik souvisí s mou profesní, jak výukovou tak i výzkumnou činností, že si je dovoluji sledovat v rámci vyhledávání zajímavých informací i profesně.

Jsem zcela jistě deformován tím, že jsem prakticky po celou dobu své profesní kariéry bádal v laboratořích a výsledek korektně provedeného pozorování či pokusu prostě považuji za primární, bez ohledu na to, jak důmyslná či ideologicky žádoucí je teorie, která předpovídá výsledek zcela odlišný.

Prostě jsem načichl empiriokriticismem, který tvrdě kritizoval už Lenin. Podle jeho statí by např. nebylo možné sestrojit jadernou bombu, protože teorie, alespoň ta leninská, něco takového nepřipouští. Svého času jsem na toto téma mohl diskutovat s panem M. Konvičkou, který přiznal, že jeho postoje k islámu a islamizaci vznikly také na bázi empiriokriticistického vyhodnocení reálných fakt. Což mu potom “filosoficky vzdělaní” oponenti, vedení postmoderní filosofií k pohrdáním něčím tak přízemním, jako jsou fakta, otloukali o hlavu.

Při dalším sledování činnosti Sysifa jsem se stále častěji setkával s pravým opakem užívání empirie, tj. přístupu ve stylu “tato fakta nemohou existovat, protože jsou v rozporu s námi uznávanými teoriemi”. Problém je, že Sysifos se stále více profiluje jako promiskue zastydlých marxistů a ještě zastydlejších křesťanů, především římských katolíků. A je pochopitelně jasné, že existuje spousta věcí, které reálně existují a přitom nezapadají ani do marxistických ani do římskokatolických teorií, nýbrž je naopak zpochybňují.

Vcelku docela zajímavým varováním bylo i to, že se Sysifos odmítl angažovat proti lžím, hlásaným klimaalarmisty, bez ohledu na to, že tyto lži stojí celou společnost podstatně víc peněz něž nějaké podvodné zázračné léky, hrnce, co v rozporu s fyzikou “samy vaří”, a pod. Stejně tak ve dnešní době se Sysifos jasně staví na stranu “bojovníků proti covidu”, bez ohledu na to, že hlásají prokazatelné lži a nesmysly.

Ropák a Bludný balvan

O ropákovi jsem tu vcelku nedávno psal. Takže jen připomenu, že jeden můj známý (a kdysi i nadřízený) se propracoval jeden rok do poměrně vysoké pozice na ropáckém žebříčku a komentoval to slovy: “Díval jsem se, jací lidé tam jsou, a mohu říci, že tam jsem v dobré společnosti”.

Čímž naznačil to, co jsem si dovolil před cca rokem rozvinout: Totiž, že až na pár opravdu výjimek je umístění v této soutěži spíš pocta než nějaké pohanění. Je jasný důkaz toho, že jde o technika nebo odborníka z exaktního oboru (případně politika s takovýmto zázemím), který zpravidla usiluje o něco pozitivního, což se silně nelíbí ekofašistům a jejich pomáhačům.

Ropák se tudíž zvrhl v pravý opak. Vysoké umístění v něm je jednoznačnou poctou. To, že to jeho ekofašistickým pořadatelům nedošlo, je jen známka jejich nepatrného rozhledu při sledování světa ze žabí perspektivy (spíš zelené ropuchy než zeleného skokana, protože ten alespoň tu a tam povyskočí).

Velice se obávám, že Sysifácké, nyní Sisyfácké ceny typu Bludných balvanů se stále více dostávají k lidem, u nichž je nutno to brát spíš jako poctu. Jako konstatování, že bojují za něco pozitivního. Ještě to není tak vyhraněné jako u toho ropáka, ale Sisyfové postupují mílovými kroky vpřed.

Více méně se tímto procesem potvrdil můj názor na tento spolek, který vedl k tomu, že jsem přestal uvažovat o vstupu do něj.

Osobně jsem toho názoru, že ona výše uvedená klausule se stala příčinou odtržení jejich špičky, která o všem “demokraticky” rozhoduje, od reality, a že toto odtržení tento kontakt s realitou stále víc a víc zmenšuje.

Pamatuji, že když psali asi před třemi roky o “pověrách” ohledně škodlivého působení vedení vysokého napětí na zdraví lidí, tak jsem jim napsal, že podle pánů Dolla a Petóa se jedná o přitahování iontů elektrostatickými silami, které pak po vdechnutí tvoří v těle volné radikály (faktor karcinogenity, mj.), a že práci oněch odborníků (jednoznačně v té době světová jednička a dvojka výzkumu příčin vzniku zhoubných nádorů, akorát se dalo diskutovat, který z nich je ta jednička a který ta dvojka) citujeme ve výuce, tak mi bylo alespoň slušně odpovězeno, že soudruzi ze Sysifa to tak nevidí (prostě, nějací pánové Doll a Petó je absolutně nezajímají, ani “nějaké” – asi pochybné – články v časopisech s impact faktorem ve dvouciferných číslech – drží se ona linie vytýčená šéfstvem).

Nicméně ale odepsali. Když jsem  je před necelým rokem upozorňoval na podobný lapsus, tak už jsem jim nebyl hoden odpovědi, prostě, další level odtržení od “plebsu”.

Převelice se obávám, že kdyby působili v 15. – 17. století, neušel by Bludný balvan ani Koperníkovi, ani Galileovi a svoje by určitě schytal i Kepler (a pravděpodobně i Newton a Leeuwenhoek).

Bludný balvan se stále více stává problematickou “cenou”, jejíž udělení se ve stále vyšším procentu případů stává více ctí než nějakou dehonestací. Dříve nebo později začne konkurovat Ropákovi. Sisyfovci si za to mohou sami a na tento problém si zadělali prakticky již při svém vzniku, svými prvními stanovami.