Budoucnost amerického konzervativismu |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Donald Trump dlouho váhal s výběrem viceprezidenta na své kandidátce, nakonec se rozhodl pro dynamického devětatřicetiletého senátora J.D. Vance a této volbě se přikládá větší význam než se obvykle spojuje s viceprezidentským kandidátem. Americký konzervativní spisovatel a žurnalista Rod Dreher ve Figaru objasňuje, čím je senátor Vance pro americké konzervativce tak významný. Trump mohl vybrat někoho známějšího s delší politickou kariérou, ale podle Drehera chtěl definovat orientaci americké pravice a její budoucí tvar. Bude to konzervativismus populistický, méně internacionální, ekonomicky centristický, sociálně víc konzervativní a skeptický k americkým institucím, kde převládá woke. Méně nakloněn velkým korporacím, což byla tradiční republikánská poloha. Vance symbolizuje přeskupení americké politiky. Po atentátu na Trumpa vstoupila americké politika do oblasti mýtu, výstřely rozhodly osud voleb. Demokraté mohou vzbudit z hrobu G. Washingtona, ale ani ten Trumpa neporazí.

Ovšem i senátor J.D. Vance inkarnuje americký mýtus. J.D. se narodil chudým, otce téměř nepoznal, matka toxikomanka a dnes tento muž stojí před před bránou světové moci. Obnovuje americký sen, je stejně bojovný jako Trump, ale má prosluněnou duši. Ztělesňuje populistickou pravici, nacionalisty, žádné internacionalisty. J.D. chová hlubokou nedůvěru k elitistickým institucím a způsob jakým falzifikují pravidla hry ve prospěch jiných elit. Má diplom z Yale, pracoval v Silicon Valley a zná vrcholy i dna americké praxe. Je důležité vědět, že J.D. je velmi kritický k strukturním bariérám proti chudým a pracujícím třídám. Tyto třídy občas kritizuje za to, že sabotují své vlastní zájmy. V knize Hillbilly Elegy píše o problémech pracujících tříd – sebelítost, lenost, drogy atd. J.D. je v teorii i praxi 100% antiwoke. Netrpí typickým strachem republikánských politiků, být obviněn z rasismu nebo homofobie. J.D. je Barak Obama pracujících tříd.

Podle Drehera neokonzervativci vtáhli USA do nesmyslné války, která jde proti národním zájmům, neokonzervativci kontrolují americkou politiku a média a diktují veřejný diskurs. Zahraniční politika minulé Trumpovy administrativy byla dominována neokonzervativními jestřáby, Dreher se domnívá, že v příštím prezidentování tomu tak nebude. J.D. Vance se mnohokrát vyslovil proti vojenské pomoci Ukrajině. V Senátě prohlásil: “Sloužím své vlasti, když jsem byl v Iráku, viděl jsem, jak nám lhali. Sliby, které dal této zemi americký establishment byly kompletní lži.” J.D. jako mnoho jiných mladých intelektuálů, kteří zakládají rodinu, hledal svůj vztah k bohu, prošel protestantským fundamentalismem, ale nestačilo mu to, zabýval se katolicismem a zde taky zakotvil. Čím víc se katolicismem zabýval, tím víc ho přitahovala jeho intelektuální a spirituální hloubka. Podle Drehera od Reagana intelektuální báze amerického konzervativismu leží někde mezi katolicismem a židovstvím. Protestantské elity, které zemi založily a které byly jádrem establishmentu, se rozložily. Konzervativci, kteří chtějí sloužit společnosti, často najdou hloubku v intelektuálním katolicismu, ne ovšem v jezuitském liberalismu a la papež František, ale v rigorózním a ortodoxním katolicismu Jane Pavla II. a Benedikta XVI. Papež František nezanechá žádnou stopu, lidé jako J.D. Vance jsou syny Jana Pavla II. a Benedikta XVI.