Budování komunismu v Evropě

Eurokomunismus je politická ideologie, ovlivněná principy marxismu, socialismu, pluralismu a antidiskriminační zástěrky, která se snaží prosadit komunismus v západní Evropě nejméně od 70. let 20. století. Obecně vychází z principů britského Fabiánského socialismu.

Základním principem Fabiánského eu­ro­ko­mu­nis­mu je opuštění leninské premisy proletářské revoluce a nastolení diktatury proletariátu, nahrazením tezí o „postupném pokojném přechodu k socialismu (salámovou metodou) za pomoci parlamentních změn, které by respektovaly odlišnosti a specifika dané země“.

Výchozím poznáním vedoucím ke změně dogmatu je nález, že všeobecná parlamentní demokracie v delším časovém období vede k tomu, že nejsilnějším voličským elektorátem stejně bude proletariát a příznivci posilování role státu na úkor produkční sféry.

Komunismus (z latinského communis = „společný“) — usiluje o společné vlastnictví (v konečném důsledku i výrobních prostředků) a odmítá třídní (i kulturní a etnické) rozdíly mezi lidmi. Dále se tak označuje stav společnosti, jehož dosažení komunisté prosazují.

Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření v roce 2007 tvoří 27 evropských států s téměř 500 miliony obyvatel (přibližně 7,5 % světové populace). Deklaratorním cílem EU je vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie, podpora rozvoje a růstu hospodářství, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a zlepšování životní úrovně a kvality životního prostředí. Praktickým cílem je však v nynější fázi zavedení reálného socialismu v celé Evropě.

Diskriminace (lat. discriminare = rozlišovat) je termín označující nějaké rozlišování. Nejčastěji se používá v negativním významu rozlišování lidí na základě příslušnosti k nějaké obecné skupině bez ohledu na schopnosti konkrétního jedince. Podle konkrétního kritéria diskriminace se hovoří o diskriminaci na základě rasy, náboženského přesvědčení, pohlaví, věku apod. Tyto druhy diskriminace jsou v moderních socialisticko-demokratických společnostech považovány za nepřípustné a zpravidla jsou zakazovány zákony a mezinárodními úmluvami.

Čelní představitelé EU usilovně pracují právě na pozvolném zavedení eurokomunismu.

Evropská komise je orgánem iniciativním, výkonným a kontrolním[!!!]. Jedině ona je oprávněna předkládat legislativní návrhy Radě Evropské unie, přičemž ta je může změnit pouze jednomyslným rozhodnutím. Výjimečně může Komise vydávat právní předpisy i sama. Komise také může být Radou Evropské unie zmocněna vydávat prováděcí předpisy ke schválené legislativě. Komise má rovněž za úkol sledovat dodržování práva Společenství a může například proti členskému státu, který neplní své povinnosti zahájit příslušné řízení; v oblasti hospodářské soutěže může udílet pokuty přímo i jednotlivým osobám.

Komise je orgánem, který zastupuje Evropskou unii navenek, včetně udržování diplomatických styků a sjednávání mezinárodních smluv. Spravuje z převážné části rozpočet EU.

Komise zmíněná v přepisu vystoupení N. F. byla zvolena 18. listopadu 2004 (2004 – 2010). (Dobré je také připomenout, že v té době již 15 let nikdo nechce potvrdit účetnictví EU a že celá předchozí komise EU (Santerova) byla tak prolezlá korupcí, že musela odstoupit. (1999 – 2004 Prodiho komise.)

Po ní následovala druhá Barrosova Komise (2010 – 2014).

Od 1. listopadu 2014 úřaduje komise Jean-Claude Junckerova (do 2019).

Pro zajímavost přepis projevu Nigel Farage (UKIP) na půdě Evropského Parlamentu ze 4. ledna 2010:

„Pane předsedo, pan Barroso říká: ‚Myslím, že můj tým je velmi kvalitní‘. No tak si udělejme personální audit. Uvědomuji si, že audity v Evropské komisi nejsou příliš populární a že auditoři – pokud svoji práci udělají dobře – jsou vyhozeni, ale alespoň to zkusme.

Z Francie tu máme pana Jacquese Barrota. Ten bude mít na starosti dopravu. V roce 2000 dostal osmiměsíční podmínku, protože se zapletl do případu zpronevěry a na dva roky mu bylo zakázáno zastávat veřejný úřad.

Z Maďarska tu máme pana Kovácse, ten bude mít na starosti daně. Po mnoho let komunistický aparátčík, přítel pana Kádára – tamního diktátora a otevřený oponent hodnot, kterých si na západě vážíme. Jeho nové impérium bude stanovovat daňovou politiku a on bude dohlížet na celní unii od Corku až po Vilnius. Skutečně budou skupina EPP a britští Konzervativci hlasovat pro tohle?

Z Estonska máme pana Kallase, po dvacet let aparátčík sovětské strany, dokud ho jeho nově nabytá záliba v kapitalismu nedostala do problémů. Ačkoliv, abych byl fér, v případu zneužití a podvodu byl zproštěn viny, zato byl odsouzen za poskytování falešných informací. A teď bude odpovědný za boj proti finanční kriminalitě. To snad nemůžete myslet vážně!

Ze Spojeného království tu máme Petera Mandelsona, ten bude mít na starosti obchodní portfolio. Jistě, dvakrát ho vyhodili z britské vlády, ale abych byl fér, on je jeden z těch kompetentnějších.

Z Nizozemí tu máme Neelie Kroesovou, která bude mít na starosti ochranu hospodářské soutěže. Ta je obviněna, že lhala Evropskému parlamentu. Ano, jde zatím jen o tvrzení, ale říká to pan van Buitenen a myslím, že jeho slova bychom měli brát vážně.

Položte si otázku: Koupili byste si ojeté auto od této komise? Já myslím, že asi sotva. Ale i kdyby byli kompetentní, a i kdyby tohle byla velmi kvalitní Komise – a pan Barosso promine, já si to nemyslím. I kdyby to byla velmi kvalitní Komise, stále bychom hlasovali „ne“, protože odmítáme politický princip, že to je Komise, kdo střeží smlouvy; že je to Komise, kdo je motorem integrace; že je to Komise, kdo předkládá zákony, které tak dusí ekonomiku celé Evropy; Komise je ztělesněním všeho, co je na téhle Evropské unii nejhorší; Komise je skutečnou vládou Evropy a přitom se přímo nezodpovídá nikomu.

A prosím, až budete hlasovat, vezměte v úvahu, že 20 z těchto komisařů už řeklo, že chtějí implementovat Ústavu bez ohledu na to, že ještě nebyla ratifikována vládami členských států. Tváří v tvář takové dech beroucí aroganci nebude pro tuhle Komisi hlasovat nikdo ze skupiny Nezávislost a Demokracie. Děkuji.“

Zdroj: Naše-vaše trubka

Paranormální osoby 1. Barrosovy komise

José Manuel Durão Barroso (Portugalsko), byl předsedou strany PCTP-MRPP (Portugalská komunistická strana pracujících — Revoluční hnutí strany proletariátu) a hlásí se k maoismu.

Siim Kallas (Estonsko), v letech 1975 až 1979 pracoval na ministerstvu financí Estonské sovětské socialistické republiky. V letech 1989 až 1991 byl předsedou Ústřední rady estonských odborů a členem Nejvyššího sovětu SSSR. (Do r. 1990 člen Komunistické strany.) Obviněn ze zpronevěry deseti milionů dolarů.

Günter Verheugen (Německo), v r. 1982 opustil FDP a vstoupil do sociální demokracie SPD.

Jacques Barrot (Francie), v r. 2000 byl francouzským soudem uznán vinným v případě zneužití několika milionů euro z veřejných zdrojů jeho politickou stranou (amnestie prezidenta Jacquese Chiraca). Vážně kompromitovaná osoba.

Margot Wallström (Švédsko), poslankyně (za Sociální Demokracii), v letech 1988 až 1991 ministryní pro ochranu spotřebitele, mládež a ženy. V letech 1994 až 1996 byla ministryní kultury a v letech 1996 až 1998 ministryní sociální věcí.

Joaquín Almunia (Španělsko), člen Španělské Socialistické dělnické strany (PSOE), 1997 – 2000 předseda. V 70. letech ekonomem významné španělské odborové ústředny Unión General de Trabajadores.

Catherine Ashton (Spojené království), doživotní členka Sněmovny lordů, horní sněmovny britského parlamentu, za Labouristickou stranu (T. Blaire). Podezřelá, že na přelomu 70. a 80. let úzce spolupracovala se sovětským režimem proti zájmům vlastní země.

László Kovács (Maďarsko), je členem Maďarské socialistické strany (1998 až 2004 předseda), dříve komunista.

Danuta Hübner (Polsko), V letech 1970 až 1987 členkou Polské sjednocené dělnické strany.

Androulla Vasiliou (Kypr), manžel George Vasiliou prezidentem Kypru.

Vladimír Špidla (Česká republika), 2001 až 2004 předseda České strany sociálně demokratické.

Dalia Grybauskaite (Litva), v roce 1983 studovalapolitickou ekonomii na tehdejší Leningradské univerzitě A. Ždanova v Leningradě, v roce 1988 v Moskvě habilitovala na doktorku věd. Vědecká hodnost jí byla v Litvě nostrifikována na doktorku sociálních věd (RSDr.) — rozhodnutím strany doktor. První litevská presidentka (2009).

Andris Piebalgs (Lotyšsko), vstoupil do komunistické strany SSSR, v 80. letech učitel. Proslul výrokem na adresu zákazu žárovky: „Evropským domácnostem zůstane stejná kvalita osvětlení, přitom ale ušetří energii, kysličník uhličitý i peníze.“ Jeho mluvčí pravil, že při svých cestách s komisařem po Evropě nikde žádné demonstrace za původní žárovky neviděl: „Kameny po nás taky ještě nikdo neházel. Evropané stojí za námi.“

Peter Mandelson (Spojené království), v roce 1979 stál v čele britské delegace na historicky prvním zasedání levicového Fóra mládeže Evropských společenství ve Štrasburku. Pracoval v britské odborové centrále. Členem britského parlamentu za Labouristickou stranu. Architekt vytvoření tzv. New Labour. Dvakrát členem vlády premiéra Tonyho Blaira. V obou případech byl nucen odstoupit pro obvinění z korupce.

Stavros Dimas (Řecko), zaměřen na změny klimatu, biodiverzitu, udržitelný rozvoj a veřejné zdraví. Zdůrazňuje důležitost Kjótského protokolu, programu Natura 2000, systému REACH a lepšího vymáhání a dodržování ekologické legislativy.

Nu, máme teď komisi novou. Za nás byla nominována univerzální úřednice Věra Jourová, které nečinilo potíže dělat náměstkyni exkomunistovi Škromachovi, být členkou ČSSD, dnes třeba „Áno, lépe už bylo“. Původně odbornice na dopravu a vesmír, dnes odbornice na rovná pohlaví. Stíhána v kauze Budišov (osvobozena – stále však má se státem „nevyřízené účty“).

Evropská unie ano, ale ne jako centrálně řízený socialistický projekt s Lisabonskou smlouvou, nýbrž jako zóna volného obchodu kooperujících, svobodných států.

Bez regulací, bez dotací, bez eurokomunismu, bez Evropské komise a bez Brusele!