Česká farmářská Minnesota

LIBOR ČÍHAL

Doufejme, že západoevropské rolníky agrotechnické lhůty a potřeby jejich stád nezaženou z protestních akcí a podaří se jim zdevastovat unijní struktury. Z informací o protestech je patrný jeden pozoruhodný fakt, kolik v Evropě existuje všech možných rolnických syndikátů, různých politických nebo i náboženských orientací a regionálních úrovní. Proti nepřehledné byrokratické unijní spleti je tento barevný protivník velmi účinný. Co rolnický syndikát, to názor, a proč ne, pro civilizační pohyb je to zajímavější situace než zglajchšaltovaná kulturní fronta. Občas je obtížně čitelné, co všechno protestující zemědělci požadují. Protestují proti redukci svých příjmů, proti společné zemědělské politice (CAP), proti otevření evropských trhů, v neposlední řadě proti nesmyslné ekologické politice atd. Některé jejich požadavky bude muset vládnoucí evropská byrokracie umazat velmi rychle, jako plány na redukci zemědělské výměry, nahrazení přirozené potravy něčím sterilním z laboratoří, přehnané ekologické požadavky atd. CAP se tváří jako rozumná evropská politika, ale není ničím rozumná, nepřispěla k potvrzení přirozené role zemědělství v evropských společnostech, zemědělství ponížila na jeden produkční sektor v globalistické liberální ekonomické struktuře a navíc náklady na distribuující byrokracii pohlcují velké prostředky CAP samotného. EU diktát v zemědělské politice je odměněn třetinou jejího rozpočtu, tj. 300 miliardami, které Unie rozdá na zemědělských programech. Pokud by tyto prostředky zůstaly v národních rozpočtech, členské státy jsou citlivější k vlastnímu zemědělství a dokázaly by rozhodovat optimálnějším způsobem.

Zemědělci nejsou jenom producenty potravin, jsou stavem, který udržuje integritu přirozeného života evropských společností, kterou městský člověk neguje, jsou jedním z posledních zdrojů evropské vitality. Podle statistik i opticky, to bohužel neplatí v Česku, kde rolníci už téměř neexistují, nahradila je anonymní námezdní pracovní síla velkovýroben. Zemědělci v pohybu v západní Evropě, samozřejmě jako vlastenci si vzpomeneme na českého rolníka, ale pak musíme zalistovat v Karolině Světlé nebo v Raisovi, ve spleti cyklostezek na českém venkově ho téměř nepotkáme. V jedněch německých novinách zemědělský odborník o protestech napsal, evropské zemědělství je podstatnou součástí evropského kulturního dědictví, to nejsou žádná obrovská průmyslová monstra, ale spleť farem, kterými krajina dýchá, odborník to dokladoval průměrnou výměrou evropské farmy 16 ha. Český vlastenec okamžitě pojme nejhorší podezření, které se potvrdí. Průměrná výměra farem v Evropě je kolem 16 ha, ale česká farma se výměrou 133 ha (2013) blíží americkému středozápadu, daleko za Českem je s 80 ha Slovensko. Přitom Česko s tak velkou konkurenční výhodou není schopno konkurovat klimaticky srovnatelným zemím ani v bazické produkci a je zdaleka potravinově nesoběstačné.

Spolupředsedkyně rurální koordinace v departementu Lot vinařka Karine Duc v BVoltaire vysvětluje, že bojuje za obnovení noblesy francouzského zemědělství. Říká, že si nezvolila povolání, ale vybrala si ji drsná půda departementu, kde se nežije lehce a půda nesnese, aby se šlo proti ní. Hořkost, kterou zemědělec pociťuje z počínání evropské a francouzské byrokracie, je kompenzována sympatií Francouzů. Počátkem roku pronikly na veřejnost redukční evropskounijní vývojové scénáře do roku 2050, v unijním výhledu se pro Francii plánuje drastická redukce zemědělské výměry, 40% redukce pastvin, 36% redukce výměry obilí, 20% výměry brambor atd. Tyto scénáře byly vypracovány za velmi aktivního přispění ekologicky orientované části francouzských elit. Zemědělci požadují vyjasnění perspektiv své činnosti, a hlavně perspektiv pro své děti, v zemědělství se práce dědí.

Na podzim 2021 schválila EU plán “From farm to fork”, který předpokládá velkou redukci používání pesticidů, chemických hnojiv a antibiotik pro zvířata. Cílem plánu je rozšíření ekologického zemědělství, do roku 2030 dosáhnout 25% ekologických ploch (dnes 10%) a nechat 10% produkčních ploch ladem, studie o dopadech plánu naznačují, že se sníží zemědělská produkce o 15%. Tento plán obzvlášť postihne Francii, sníží životní úroveň zemědělců a zvedne ceny zemědělské produkce. Evropské země se stanou ještě víc závislé na dovozu potravin. Biologické zemědělství se potácí v krizi už řadu let a bruselští byrokraté chtějí do tohoto stavu vtáhnout celé evropské zemědělství.

Francie profituje ze společné evropské zemědělské politiky asi 10 miliardami ročně, čím se často argumentuje i v Česku, ovšem na rozdíl od Česka, příspěvek Francie do evropského rozpočtu daleko převýší evropské subvence. Řada francouzských politiků dnes požaduje přesun zemědělské politiky z unijních kompetencí na národní a státní preference pro francouzskou produkci. Francie dnes má politickou sílu rozbít CAP a vynutit si adekvátní snížení příspěvku do evropského rozpočtu. V Česku by to přivodilo katastrofu, ani ne tak kvůli dotacím z Unie, ale konečně by se museli najít jedinci schopní s českým zemědělstvím něco udělat a elita je v Česku velmi nedostatková.

(13 votes, average: 4,85 out of 5)

Loading...