Česká politika nemá tvář

O pouhých pět dnů později v úterý 5. března prohlásil prezident České republiky Petr Pavel: „Jsem pro to, abychom hledali nové způsoby včetně pokračující diskuse o možné přítomnosti na Ukrajině.“ Vyslovil se pro to, aby naše vojenské jednotky vstoupily na Ukrajinu a tam se věnovaly výcviku ukrajinských vojáků.

Dva přední činitelé našeho státu se nedokáží domluvit ve věci, jejíž následky mohou být pro nás pro všechny fatální. Každý z nich tvrdí něco jiného, odporují si a navzájem se popírají. Tak vypadá naše bezpečnostní politika či spíše politika, která si s bezpečností jen zahrává.

Jak víme, ukrajinští vojáci jsou cvičeni v řadě evropských zemí, u nás mimo jiné ve vojenském prostoru Libavá. Výcvik na území členských zemí NATO má tu drobnou výhodu, že se zde vojáci nemohou stát terčem úderů protivníka. Generál ve výslužbě Petr Pavel si to jako jeden z mála lidí vůbec neuvědomuje, když tvrdí: „Je naprosto identické, pokud budou ukrajinští vojáci absolvovat výcvik se západními instruktory v jejich domovských zemích, nebo přímo na Ukrajině.“

Naši vojáci nebudou vysláni proto, aby bojovali, budou pouze školit své ukrajinské druhy ve zbrani. Člověk nemusí být generál, aby mu bylo jasné, že v tom případě naši vojáci budou sice moci školit, ale nebudou se moci bránit, pokud by na ně náhodou někdo zaútočil. Jinak by totiž překročili mandát, který je připraven jim dát pan prezident.

Tvrzení Petra Pavla o tom, že je naprosto jedno, kde Ukrajince kdo školí, je přímo ukázkovou dezinformací. Přesto na něho nemůže úřad ministra vnitra Víta Rakušana nijak reagovat. Definice dezinformace totiž výslovně říká, že se v jejím případě jedná o úmyslně lživou informaci za účelem poškození či ovlivnění někoho. V případě prezidenta Pavla není možno prokázat, že tento názor vypustil úmyslně, tedy ze své vlastní vůle.

Petr Pavel byl vytipován pro svůj úřad proto, že vypadá fotogenicky. Ti, kdo o jeho kandidatuře rozhodovali, ho nevybrali kvůli tomu, že by něco dělal anebo třeba jenom tak říkal ze své vlastní vůle. Těžko by se nyní zjišťovalo, čí vůle vlastně stála za tím, že pan prezident řekl právě to, co řekl.

Bohužel ani fotogeničnost státního činitele nezaručuje, že politika státu bude mít svou tvář. Proti sobě stojí naprosto opačná tvrzení premiéra a prezidenta pronesená v průběhu jediného týdne. Jedno z těchto tvrzení je podle všeho lživé. Které to asi bude?