Co čekat od aristokratické chátry

Pokud vím, takto zaměřený byl třeba legendární Der Stürmer vydávaný skupinou blízkou Adolfu Hitlerovi od 20. let do roku 1945. Jenže určité rozdíly tam jsou. Der Stürmer měl zručnou grafiku a hrál si s erotickými motivy (občas býval označován za pornografický), což mu přitahovalo čtenáře. A těmi čtenáři byly nejméně vzdělané a nejméně inteligentní německé vrstvy. Nabízí se výraz „chátra“.

Forum24 nenabízí ani hezkou grafiku ani erotické jiskření. Jenom tu nenávist. To znamená, že necílí na chátru jako celek, ale pouze na její nejprimitivnější část. Naprosté dno.

Jenže tak jednoduché to zase není. Podle jiných okolností totiž můžeme usuzovat, že většinu čtenářů tvoří příslušníci nejbohatší a nejvlivnější společenské vrstvy. Jak to jde dohromady?

Jak píšu v Poznámkách o elitách, válce a míru, nová aristokracie (liberální oligarchie) si osvojila řadu povahových rysů a rysů chování, které byly v minulosti typické pro chátru či lůzu. Pokud s tím nebudeme počítat, nedokážeme nikdy pochopit jednání této skupiny – od premiéra a prezidenta přes korporátní manažery a univerzitní intelektuály až po profesionální aktivisty pracující za pár korun.

Tak jsem to napsal před pár týdny do svých denních glos a od té doby jsem dostal několik dotazů, o jaké rysy se přesně jedná. Čeho se můžeme od tandemu Fiala – generál dočkat?

Samozřejmě, toho nejhoršího, chtělo by se napsat. Ale pokud o tom někdo chce strukturovaně přemýšlet, nechť počítá s následujícími rysy.

Za prvé. Orientace čistě na dojem. Lesklé předměty, nablýskaná napodobenina zlata, zářivé barvy atd. Na ničem jiném nezáleží. Ve světe nové aristokracie to jsou novinové články, krásné prezentace a vyjádření jiných „osobností“. Ale pořád je to jenom ten lesk. Ne nadarmo je Petr Fiala označován „blyštivý Péťa.“

Nezáleží na tom, kolik lidí zahyne nebo je uvrženo na bídy. Záleží, jak působivé video vznikne.

Za druhé. Orientace na přítomný okamžik. Mentalita nové aristokracie není schopná řešit, co bude za dva roky, za pět let, za deset let. Není schopna si položit námitku typu „válka jednou skončí a budeme muset vedle sebe žít.“ Vidí jen tuto chvíli a okamžitou náladu.

O budoucnosti se občas mluví, ale je to jenom taková fráze pro zdůvodnění, jak někoho okrást tady a teď. V hlavách nové aristokracie budoucnost neexistuje.

Za čtvrté. Neexistuje loajalita. Každý každého kdykoliv podrazí, i za nepatrnou odměnu. Vzájemná důvěra nulová. Ponížený služebník je neustále hotov svého pána zradit.

Za páté. Neexistuje sebeúcta. U příslušníků nižších, středních i vyšších tříd existují momenty, kdy potřeba zachovat si sebeúctu je důležitější než momentální výhoda. Žena odmítne sex za peníze, i když by se jí ty peníze hodily. Nebo je normální, že člověk občas odmítne úplatek, aby si udržel určitý obraz o sobě jakožto poctivém či ušlechtilém člověku. Nebo dá peníze na dobročinnost.

Chátra nemá žádný pozitivní obraz o sobě, který by musela bránit. Má pouze příslušnost k davu. Řemeslník, dělník či učitel zakládá sebeúctu na tom, co umí. Nebo na tom, co v životě dokázal. Příslušník nové aristokracie má pouze jediný zdroj sebeúcty – příslušnost k davu aristokratů. A s tím související strach, že bude vykopnut.

Jak to funguje celé dohromady, si dokážete snadno představit. Vyděšený a zároveň agresivní dav zmítaný emocemi, kde je každý hotov každého zradit. Chátra útočící na židovské ghetto. Nebo vládnoucí kruhy začátku 21. století.

Samozřejmě, i zde roli určitá regrese k průměru. Ve skutečnosti najdeme ve vládnoucích kruzích celou škálu osobností. Někteří si výše zmíněné vlastnosti osvojili dokonale, jiní si udrželi kus normálnosti.

Nicméně pokud chceme predikovat budoucnost, počítejme s takovými rasy. Počítejme s tím, že převáží při rozhodování o válce, uspořádání vlastní společnosti i v ekonomickém rozhodování.

prvnizpravy.cz