Coto Mixto: Anarchie v Galícii |

Sdílet článek:

D. M. VITON

Konkrétní příklad anarchokapitalistického řádu existoval ve Španělsku, na současné hranici mezi Španělskem a Portugalskem, v království Kastílie a Galície. „Anarchií“ myslím zrušení centralizované moci, ne zrušení autority, jak si levičáci představují, že má nastat. Jeden takový režim byl nazván Coto Mixto. Šlo o malou oblast v povodí řeky Salas. Obyvatelé Coto Mixto se vyhýbali kontrole Španělska a Portugalska přibližně od roku 1143 do roku 1868. Coto Mixto měřilo asi 30 kilometrů čtverečných (přesně 27 km²) a patřilo pod Orsenské biskupství.

Jeden tisíc obyvatel Coto Mixto (dle sčítání z roku 1864) neměl krále nebo feudálního pána a udržel si historická privilegia. Jeho společenské struktury by mohly být považovány za anarchické. Protože starosta, nazývaný soudce, byl volen každou hlavou rodiny každé tři roky na shromáždění a radili mu tři muži ze tří různých vesnic z oblasti (Santiago de Rubiás, Rubiás a Meaus). Fungovalo to podobně jako současné sousedské asociace, ve kterých jeden člen každé domácnosti volí jednoho předsedajícího každý jeden nebo dva roky. Navíc, právem zde byly starodávné nepsané tradice a zvyky, které byly nepříliš daleko od přirozeného práva.

Během sedmi století obyvatelé dodržovali historická práva uznaná jinými královstvími, jako je volná volba občanské příslušnosti, daňové výhody a nepovinná vojenská služba. Žádné bezpečnostní síly neměly soudní pravomoc v hranicích Coto Mixta a jakékoliv osoby zde nemohly být zatčeny nebo připraveny o majetek, ačkoliv místní předávali lidi obviněné z vraždy Španělům, pokud byly důkazy přesvědčivé. Měli také právo poskytovat azyl a svobodu pěstování plodin, díky tomu mohli pěstovat tabák, který byl – a dodnes je – ve Španělsku státem ovládaným monopolem. Mohli praktikovat svobodný obchod díky „Camino Privilegiado“, obchodní cestě mezi Portugalskem a Španělskem, na kterou nemohla žádná autorita uvalovat clo.

Není zde žádný důkaz o vyšší míře kriminality ve svobodné společnosti Coto Mixto ve srovnání s Portugalskem anebo Španělskem, v protikladu k tvrzením etatistů, kteří tvrdí, že anarchistické společnosti jsou nebezpečné. Navíc místní byli oddanými katolíky a respektovali všechny tradice a spolupracovali ohledně společného majetku; jeví se tak, že myšlenka státu vynucujícího morálku a ctnosti je jen dalším mýtem. Konečně, anarchistická společnost byla stabilní po sedm století bez jakékoliv války a bez potřeby toho, aby stát zajišťoval mír, prosperitu a stabilitu.

Zvažujeme-li přednosti tohoto režimu, musí se potom ptát, proč Coto Mixto zmizelo? Důvodem byla vláda klasických liberálů (ve Španělsku tuto historickou dobu nazýváme jakobínským liberalismem) královny Isabely II., která viděla v Coto Mixtu problém pro své homogenní a rovnostářské cíle. Tak začala se špinavou kampaní proti Mixtům ve jménu národní bezpečnosti, tvrdíce, že stovky lidí mají prospěch z toho, že Mixtové dávají přednost pašování a zločinu. Jak jsme ukázali taková tvrzení byly zřejmými pomluvami, ale byly dostatečné pro království Španělské a Portugalské, aby podepsaly ujednání zvané Lisabonská dohoda k rozdělení Coto Mixta v roce 1864. Místní se nakonec roku 1868 vzdali.

Je zde mnoho otázek ohledně reálného anarchokapitalismu. Mohla by anarchie s řádem fungovat? Jistě, protože je to přirozený systém lidské organizace založený na přirozeném právu. Mohl by tento systém přetrvat věky? Ano, ale měli bychom si připomenout, že Coto Mixto trvalo po tak dlouhý čas kvůli feudálním privilegiím a pasivitě španělské a portugalské vlády. Jakmile tyto mocnosti zatoužily, daly pryč právní zvyky minulosti a svobody právě proto, že měly mocnější armády, podobně jako jakékoliv moderní vlády dávají stranou jakékoliv limity své moci.

Idylické řešení Evropy rozdělené na stovky politických jednotek bez jakéhokoliv státu většího než Lichtenštejnsko nebo malé země Svaté říše římské, bude těžké, jestliže se nepodíváme nazpět a nebudeme uvažovat o feudálním právu, ne jako o špatné instituci, ale jako o vhodné alternativě k narůstající centralizaci státní moci několika byrokratů v Bruselu, v OSN, NATU, EU a všech mezinárodních byrokratických institucích, které jsou řízeny elitami, které chtějí světový stát. Secese může být možná jen tehdy, pokud občané blízkých městských států nikdy nebudou legitimizovat vojenské útoky proti svým sousedům. Bez vítězství v kulturní válce budou všechny secesionistická a anarchistická hnutí smetena nepřiměřeným použitím síly.

Coto Mixto je jen příkladem v dlouhém seznamu anarchistických společností ve formě řádu. Pro více příkladů, se čtenář může podívat na Americký západ (19. století), keltské Irsko (650-1650), islandské společenství (930-1262), Rhode Island (1636-48), Albermale (1640-63). Pensylvánie (1681-90) a Cospaia (1440-1826). Anarchie není nemožná.