VÍT PROCHÁZKA
Americké prezidentské volby zaručují poučení rovněž v poli poražených. Vychází mi to znovu na čtyři body:
1) Když můžeš skórovat, nespekuluj. Harris si za viceprezidentského kandidáta mohla vybrat guvernéra „bitevní“ Pensylvánie Joshe Shapira. Nestalo se. Prý aby Žid Shapiro nerozkohoutil muslimské voliče v Michiganu. Ve výsledku Harris ztratila Pensylvánii – i s Michiganem.
2) Krása je krása, moc je moc. Evropa nepobírá, kterak prezidentské kandidátce s Hollywoodem kolem pasu byla Oválná pracovna s to proklouznout. Co se jen vidlák odkudsi od Středozápadu osměluje nahmatávat nuanci mezi uměleckou a politickou odrůdou veřejné autority…
3) Lid First. Politici v demokracii patří k elitě. Oproti běžné „smetánce“ však jejich postavení spočívá na „plebsu“. Čím všedněji to přestáváš chápat, tím zarputileji se poptávej po jiném džobu.
4) Kdo nezvládne vyhrát, má zvládnout prohrát – alespoň. Harris uznala porážku, aniž by toto uznání přerostlo v kapitulaci. Tak lze „hru o trůny“ dát. Pouze tak. Stejně jako život.
Konzervativní noviny
Je jedno jediné poučení. Když globalista nezapne Dominion, outsider miliony hlasů nenahoní.