Debata v podzemí: Hampl, Konvička, Budil

Sociolog Petr Hampl úvodem poukázal na systémový problém, který se v politice běžně opakuje, byť je asi nejviditelnější právě v případě současné vlády: Voliči si podle nabízených programů zvolí vládu a taková vláda začne realizovat přesný opak svého slibovaného programu, tedy program, jaký vyplývá z mocenské situace. “Tato vláda přistoupila na to, že bude řízena z ciziny, ale to neznamená, že to tak bude věčně.” Podle Hampla se málo věnujeme představě, jak jinak by se daly věci dělat, vizi moderního státu, který má společný zájem, sdílenou kulturu, sociální soudržnost.

Naším úkolem je hledat ideologii, která lidi sjednocuje, politiky, kteří se věnují prosperitě vlastní země, protože “vláda, která chce zničit zemi, opírá se o manažery nadnárodních neziskovek”. Začít bychom měli ve školství, aby děti a mladí lidé dostali dobré základy. A nutno říct, že dr. Hampl myslí i na ty, které dobré školství minulo, a v rámci jím založené Jungmannovy národní akademie pořádá odborné semináře z širokého spektra humanitních disciplín pro dospělé, aby si posluchači mohli udělat vlastní kvalifikovaný názor. S prof. Budilem se shodují, že prosperitu může naplnit jen společnost, kde nerovnost v bohatství je právě tak velká, aby ještě motivovala k vyšším výkonům, ale zajistila její soudržnost.

Přírodovědec a ekolog Martin Konvička kritizoval raketově klesající kvalitu půdy odkázanou jen na umělá hnojiva. “Opravdoví ekologové”, mezi které se docent Konvička sám řadí, “si uvědomují význam velkých domácích zvířat, dobytku” pro hnojení půdy. Je smutné, že “kdyby vypukla třetí světová válka v době za Brežněva, naše vesnice by se uživily, protože to byly funkční ekologické celky. Dnes už to tak není. Zelená politika není zelená.”

Návrh jeho řešení spočívá v následujících bodech: Příroda se musí změnit v savanu s životem více zvířat, ale i z velkochovů je hnůj. “Jen klimatický šílenec navrhuje vybíjení prasat a krav.” V lesnictví, chovatelství a rostlinné výrobě je nutná podpora diverzity a soběstačnosti. Chataření, chalupaření, zájmové chovy jsou “součástí národního kapitálu”. Potřebujeme osvětu a inteligentní péči o chráněnou i nechráněnou krajinu. A varování: “Dotace jsou špatně. Vždycky dopadnou špatně, protože se dělají ne podle lidí, ale podle úředníků.” “Green deal je malthusiánství v té nejtvrdší podobě, uskromnit se musí jen ty nižší vrstvy.”

Filosof Ivo Budil svoji úvahu pojal z širšího historického hlediska, ukázal, jak politický mýtus, coby ideologie, ohrožuje společnost, když je využit k ovládání lidí a jejich ujařmení. Panu profesorovi se tímto omlouvám, že nenapíšu víc, je radost si ho poslechnout, ale byla by intelektuální sebevražda, snažit se jeho sofistikovaný projev interpretovat bez opakovaného důkladného přečtení předlohy, natož vtěsnat do jednoho odstavce. Zájemce o myšlenky prof. Budila odkazuji na jeho rozsáhlé dílo, např. na jednu z jeho posledních knih Globální dějiny a postliberální společnost: budoucnost západní civilizace.

Na závěr se sluší poděkovat vedení Slovenského domu v Praze, že podobné svobodné debaty ve svých prostorách hostí. Tato debata nebyla první a doufejme, že ani poslední.