Demokracie v evropském nadstátu

LIBOR ČÍHAL

Podle názorového průzkumu agentury Ipsos většina Evropanů pochybuje o demokratickém charakteru Evropské unie. Podobné náhledy v EU nejsou nic nového, objevují se průzkumech řadu let, už před deseti lety pouze 40% Francouzů podporovalo ideu evropské jednoty, tenkrát většina Francouzů, Španělů, Řeků, Britů i Čechů byla proti myšlence unijní federace, kterou bruselští mocní vší silou dnes prosazují. Elektorát ve většině unijních zemí je dlouhodobě konsistentní v odmítání další unijní integrace, jak politické, tak ekonomické, ale není mu to nic platné. Unijní mocní odmítli akceptovat verdikt občanů Francie, Holandska a Irska, kteří v referendech odmítli unijní ústavu, Irové museli jít dvakrát hlasovat, než traktát schválili. Průzkumy v členských zemích se roky předhání ve stupni skepse k evropskému nadstátu, ale ten krok za krokem upevňuje svoje struktury do takové míry, že o možnosti vystoupení z Unie dnes pochybují i takoví skeptici jako Marine le Penová a Salvini.

Antidemokratický design má EU v genech, poválečná integrace západoevropských institucí, která byla stavěná na kompromisu mezi Francií a Německem, záměrně eliminovala vliv národních volených institucí. Angličtí odpůrci evropské integrace uváděli, že princip rozhodování bruselské byrokracie samotný má antidemokratický charakter, bruselská byrokracie obvykle zacílí záležitost dotýkající se malé skupinky zemí a vesměs si může nárokovat většinovou podporu. Dlouhodobě tato metoda vede k oslabení národního odporu. V demokratických systémech jako USA stojí centrální instituce proti sobě v antagonistickém vztahu, v EU žádná centrální instituce nemá sílu přemoci Komisi. Velmi negativní roli hraje evropskounijní justice, vzhledem k tomu, že často není vůbec možné nalézt ve skupině 27 zemí nějaký kompromis, vykladači unijních dohod jsou nakonec soudci. Před Brexitem tvrdili angličtí právníci, že unijní justice je radikální až do vysokého stupně politické deviace. Evropský soudní dvůr interpretuje ve světle unijních ustanovení každý nový případ, není omezován zvažováním minulých precedentů, ovšem systém založený na precedentech se pohybuje jen pomalu a je bariérou soudnímu radikalismu, protože soudci jsou omezeni rozhodováním svých předchůdců. V unijní praxi soudci mohou během jednoho zasedání často radikálně změnit výklad ustanovení, má to za následek aktivistické a zpolitizované rozhodování. Velká úloha soudního dvora byla vnesena po válce záměrně do evropské rozhodovací struktury, Američané chtěli, aby existovala síla schopná zvrátit rozhodování exekutivy, což ovšem vedlo k tomu, že soud je vlastně mocnou nevolenou součástí legislativy.

Pokud by Unie byla stavěná aspoň na minimálních demokratických principech, pak by se bruselští byrokraté měli obávat o své dobře placené džoby, ale protože se evropský konglomerát opírá spíš o fašizoidní než demokratické základy, žádné nebezpečí jim nehrozí. Šest měsíců před evropskými volbami a podle sondáže agentury Ipsos v pěti unijních zemích (Polsku, Itálii, Francii, Švédsku, Chorvatsku) vychází, že Evropané jsou velmi nespokojeni s bruselským vládnutím. Ve velké většině se dotazovaní domnívají, že existuje čím dál hlubší příkop mezi evropskými institucemi a občanem. Evropané chovají jen minimální důvěru k institucím, což se může přeložit do nízké volební účasti v evropských volbách 2024 a fakticky to jen potvrdí současnou mizérii. Tři čtvrtiny dotazovaných jsou nespokojeny se stavem unijní demokracie (ve Francii spokojeno jen 17%), jen nepatrná menšina je spokojena se způsobem přijímání bruselských rozhodnutí. V Polsku se největší procento dotazovaných ze všech zemí domnívá, že může ovlivnit proces unijního rozhodování, ale i tak je to slabé – 20%. Podle průzkumu občané nechovají důvěru ani ve vrcholné instituce vlastních zemí. Až na Švédsko, kde 58% dotazovaných je aspoň částečně spokojeno s fungováním systému vládnutí, v ostatních zemích spokojenost s funkčností demokracie ve vlastní zemi byla méně než poloviční. Podle 73% Francouzů demokracie v posledních pěti letech degradovala.

Obvykle se v komentářích dodává, že důvodem nespokojenosti Evropanů je generalizovaná korupce vládnoucí v EU a nedostatek transparentnosti v bruselských centrech. V poslední době i úřad unijního mediátora, který byl zřízen, aby přinutil bruselské instituce respektovat minimální transparentní normy, požádal média, aby jednala proti Komisi, která totálně ignoruje obvinění ze špatné administrace a ignoruje žádosti úřadu o vydání některých dokumentů. Ombudsmanka EU Emily O´Reillyová minulý týden vydala dost šokující prohlášení: “Povaha a rozsah nesprávných úředních postupů, které jsem zaznamenala, vyžadují širší veřejnou diskusi a parlamentní kontrolu, protože běžné institucionální výměny a dialog problémy nevyřešily.“ Kdekoliv jinde by podobné prohlášení rychle vedlo k policejní razii. V gigantické bruselské rozhodovací spleti demokratická kontrola není možná. Evropský parlament se sice formálně volí, ale pravděpodobně v důsledku geografické, etnické a politické nesourodosti jedná odtrženě od lidové vůle, partajní frakce často nesourodých politických subjektů běžně vstupují do ještě méně přirozených politických bloků, jako lidovci s levičáky, nominální liberálové s reálnými zelenými atd.

Důvody degradace demokracie v EU se často přičítají důsledkům degradace – generalizovaná korupce, nulová transparentnost a dnes už přímo vláda lži jsou důsledky antidemokratického designu evropskounijního projektu samotného. Evropská unie je systémem perfektní diktatury s demokratickým zdáním.

Vězení bez zdí, z kterého vězňové netouží uprchnout, systém otroctví, kde otroci dík konzumu a zábavě milují své otroctví. Tak nějak to popsal Aldous Huxley. Žijeme v postdemokracii, kde lidový konsensus nejen není nutný, ale za každou cenu se mu musí zabránit. Neutralizovat lidovou vůli, zformalizovat a zbanalizovat práva člověka, která měla staletou důstojnost a za které byl člověk ochoten položit život. Demokracie potřebuje lidovou účast, postdemokracie naopak neúčast občanů v rozhodovacím procesu. Postdemokracie potřebuje nekritického konzumenta, kterému je gesce vládnutí ve vlastní zemi zcela lhostejná. Ovšem demokracie není žádnou zbytečnou hrou nebo vládou odborníků překonanou formou vládnutí. Demokracie je totiž historicky zdůvodnitelnou nejefektivnější formou vládnutí v evropské civilizaci, kde se v nějaké formě demokratické principy vždy aplikovaly. Dnešní postdemokratický systém aneb iluze demokracie je nebezpečný sugerováním nereálné fikce, která má řídit materiální svět. Pravděpodobně oplývá menším stupněm k životu společnosti nezbytné demokracie, než čínský politický systém omezené demokracie na ploše širšího stranického vedení. Evropskounijní pseudodemokracie konstruuje nereálný svět utopických fikcí, který jak je zvykem, se dřív nebo později zbortí.

(9 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...