(des)Interpretace |

Sdílet článek:

Přesídlovat, vysídlovat nebo otevřít hranice státu statisícům nebo i milionům je vždycky obrovským problémem, jehož fatální důsledky se nesou staletí. Němce do Sudet zvali čeští panovníci a důsledky nesli naši prarodiče. Klíčovým jádrem sporu mezi židovským státem a Araby není Jeruzalém, ale otázka milionů Palestinců, kteří se namnožili z pár tisícovek lidí, které ve válce utekly z dnešního Izraele a jejich potomci si nárokují právo na stát Izrael, antiizraelská evropskounijní elita jim to nezpochybňuje. Jiní uprchlíci tuto šanci nemají, židy, kteří obývali dnešní arabská území dávno před tím, než je Mohamedovi generálové dobili a po ustavení Izraele je Arabové z jejich domovů vyhnali, politickokorektní propaganda vymazala z učebnic a dokumentů. Milionová masa potomků pár tisícovek Palestinců žije dodneška z podpor OSN a Evropské unie. Srbské Kosovo, kde ještě po válce měli Srbové většinu, se dnes v Evropské unii chápe jako fašistický termín. Pojem ruská většina na Krymu nebo na Donbasu je přímo casus belli příští jaderné války, zmínit něco podobného na mejdanu v ČT by znamenalo vyhazovov. Interpretace nebo dezinterpretace tohoto sociálního jevu spočívá na mnoha faktorech, samozřejmě velký vliv má síla (des)interpretátora, židům se nikdy nepodařilo přimět politickokorektní západ, aby vzal v potaz milion jejich souvěrců, kteří kdysi museli ze dne na den opustit arabská území, mrtví se nepočítají. V Alexandrii, která byla kvetoucím řecko-židovským velkoměstem, žijí dnes dvě židovské rodiny.

Český postoj k odsunu Němců ze Sudet je čím dál víc ambivalentnější, německé investice se považují na Karlovarsku za nebeskou manu, na okresních pracovních úřadech dělají reklamu na práci v Německu až takovým způsobem, že to navozuje dojem, že v Čechách může zůstat jen blb, chytřejší absolvent může přece do Německa. Podle ekonomických teorií peníze jsou nejobjektivnějším médiem, které navodí spontánní řád na trhu. Na Karlovarsku došlo k velkému objevu, který posune ekonomické teorie, objevilo se, že ruské peníze jsou zatíženy prokletím, fasády většiny domů v centru, což rekonstruovaly ruské peníze, určitě brzo spadnou. Německé peníze nejdou do fasád, ale do půdy a výrobních prostředků, kupodivu to krajská politika chápe jako velmi žádoucí.

V německé interpretaci, která je z jejich národního pohledu zcela pochopitelná, se poválečný odsun jejich předků z oblastí východní Evropy nebere jako spravedlivý, oficiální politika důvody odsunu nezpochybňuje, ale dál se k této otázce nevyjadřuje. V německých médiích se jemným způsobem osvěžuje národní paměť a utrpení lidí, které odsun postihl, nikdy se nevyvrací, že neexistují práva na východní území. Německé vidění odsunu je sdíleno nebo nenásilnou formou šířeno po celé západní Evropě. O českých důvodech poválečného odsunu dnes už nikdo nic neví ani v tehdejší spojenecké zemi Francii. Německý nárok je dnes pouze potenciálním a budoucnost ukáže, kde se zhmotní.

Němci si v šedesátých letech zvali nejdřív z Řecka, pak Turecka, pracovní sílu do sektorů, které byly považovány za společensky inferiorní, tito lidé neměli nárok na žádné sociální dávky ani právo trvalého pobytu. Řekové splynuli s místním etnikem, Turci se namnožili a jsou čím dál víc Turky než byla první generace. Turci posílali vydělané peníze svým rodinám a zdálo se, že je vše v pořádku, dnes jsou jich miliony a proč by neměli mít stejná práva jako Němci? V dlouhodobé projekci se Turci v německé společnosti nastolili, z analýz, které bilancují jejich přínos německé ekonomice vyplývá, že je o čtvrtinu třetinu slabší než německého etnika a víc zatěžují sociální systém. Ovšem tyto argumenty, i když jsou pravdivé, aby byly korektní, musely by jedním dechem napadnout německou politiku a zodpovědné osoby.

Pravděpodobně optimální situace ve státě nastane pokud je politika schopna vybalancovat rovnováhu mezi ekonomikou země a potřebami a možnostmi obyvatelstva, pokud je potřeba několik milionů gastarbeiterů, není to s ekonomickou politikou moc v pořádku. Nejen s ekonomickou politikou, ale i se společenskou morálkou. Češi se např. domnívají, že v nemocnicích nebo v domovech důchodců Ukrajinky nahradí jejich chuť zde pracovat a zabývat se svými trpícími a přestárlými? Merkelová přitáhla do země miliony muslimů z Afriky a Blízkého východu v domnění, že budou vzpruhou pro ekonomiku, když už pomineme fakt, že Němcům připravila osud Srbů v Kosovu, ukazuje se, že tato imigrace nepřináší ani bezprostřední ekonomický benefit. Většina německých médií v referování o imigrační úspěšnosti jede v kolejích nepokrytých lží, tentokrát pravdu vyjevil i Frankfurter Allgemeine (FAZ). Loni nastoupilo do nemocnice ve Stuttgartu 19 imigrantů, kteří po několikaletém zaškolování zde měli složit závěrečné zkoušky a nastoupit do pracovního poměru. Pouze 4 z nich uspěli. Přitom k obvyklému 3 ročnímu školnímu cyklu se v tomto případě přidal ještě rok a navýšily náklady o 1.3 milionu eur. Celá akce měla obrovskou mediální propagandu a měla být modelem, jak se pomůže německému zdravotnictví. FAZ správně dedukuje, že nemohlo jít o individuální selhání, ale o systémové, vinu přisuzuje německé straně, ale debakl je důsledkem nepřekročitelné kulturně civilizační vzdálenosti. V Německu potřebují nemocnice a zdravotní zařízení urgentně 35 000 pomocného personálu, na druhé straně statisíce imigrantů z Iráku, Afghánistánu a Sýrie žijí na sociální podpoře.