Děvče s nízkou společenskou odpovědností |

Sdílet článek:

Eric Zemmour se v předvolebních průzkumech prezidentských aspirantů stále pohybuje v druhé pozici, pár bodů za Macronem a dva tři body před Marine le Pen. Konstantní druhé pořadí v průzkumech, což by znamenalo druhé kolo, znervóznilo vládnoucí kastu a vyhrotilo situaci. Částečně neutrální mediální referování o Zemmourovi se posunulo do oblasti mainstreamových zvyklostí, jak likvidovat nepohodlné.

Macron se podobně jako Zemmour ještě nedeklaroval prezidentským kandidátem, ale kampaň naplno zahájil, jemu média přejí, jejich úkolem pár měsíců před volbami je prezidentsky ho dobarvit, mnozí ho totiž přestali jako prezidenta chápat. Tento člověk zesměšnil důstojnost prezidentského úřadu, jeho chabá prezidentská bilance jde mimo vše představitelné, má na své straně mainstreamová média, což má stejnou váhu jako třetina voličů. V průzkumech proti Macronovi v druhém kole neobstojí žádný kandidát, současný prezident dostane v druhém kolem o deset procent víc než soupeř, ať je to kdokoliv, což je právě mediální marže. Vliv médií je tak rozhodující, že zvrátit tuto situaci nemůže běžná prezidentská kampaň. Během Hollandova mandátu vyšla o jeho kvalitách kniha autorů Daveta a Lhomme, která tak nabourala prezidentovi reputaci, že se rozhodl nekandidovat. Nyní něco velmi podobného, rozsáhlá a velmi fundovaná kniha od těch samých autorů Gérarda Daveta a Fabrice Lhomme „Zrádce a nicota“ v nakladatelství Fayard, s ještě problematičtějším obrazem prezidenta Macrona. Pokud kniha nezapadne záměrně ignorovaná mainstreamem, je šance, že pár měsíců před volbami zvrátí volební poměry. Prezidentský úřad už dal pokyny žurnalisty ignorovat.

Autoři srovnávají tři poslední prezidenty, všichni prahli po moci, Macron to dlouho maskoval, na rozdíl od Sarkozyho a Hollanda není identifikovatelný ani lidsky, ani politicky. Autoři se ho v knize snažili demaskovat. Za neuchopitelnou maskou se skrývá politické cik cak, ale jistá koherentnost tam je. Simuluje a manipuluje. V politice liberál, aby se dostal k moci, bez okolků zradil Hollanda a socialistickou stranu. Macron začal jako kontrolor financí a v tomto světě si našel sponzory, jeho politickou kariéru podporovali významní lidé světa financí. Prezidentskou kampaň mu financovali lidé, kteří dostávali peníze za privatizované podniky, privatizace, které jako ministr financí schvaloval. Pařížský prokurátor zahájil šetření, ale případ zamrzl, je to podle autorů v Macronii symptomatické, kolem prezidenta se nikdy nic nedošetří. Je to případ generálního tajemníka Elysejského paláce Alexise Kohlera, aféry prodeje Alstom, případ Ferrand atd. Nominace stíhaného Dupont-Morettiho na post ministra spravedlnosti je v dějinách 5. republiky ojedinělým případem. Morálka a etika nejsou pro Macrona moc důležité. Nezkušený, ale oportunistický taktik Macron ohlásil kandidaturu na poslední chvíli, zmátl své okolí, říkal každému, co chtěl slyšet, obzvlášť naivnímu prezidentovi Hollandovi. Macron je amorální svůdce, osobě, s kterou hovoří, sugeruje, že je nejdůležitější osobou pod sluncem. Starším lidem říká, čím velkým byli nebo o tom snily. Brigitte Macronová hraje v tomto mechanismu důležitou roli, je přítomná v každém důležitém momentě. Autoři knihy uvádí, že se setkali s mnoha významnými lidmi, kteří pomohli Macronovi v kariéře, v okamžiku, kdy je nepotřeboval, je odkopl. Zklamán z Macrona je Jaques Attali, formuluje to jako namyšlenost a ego. Cohn-Bendit říká, že Macron není dobrým prezidentem.

Řešení, která přijímá prezident Macron, rozdělily společnost, nejsou vynucována potřebami občanů, ale eurobyrokratů, budování státu nahradil frázemi o důležitosti multikulturalismu. „Francouzskému jazyku se nemůže naslouchat jenom u Seiny, ale i na břehu jezera Čad“. Kde je důvod tak malého pochopení země, které vládne? Podle autorů knihy se Macron dostal na Olymp podvodem, bez pracné cesty, kterou museli projít jeho předchůdci. Macron mluví o sociální spravedlnost a pohybu vpřed, ale ten samý den se dohodne s globalisty na vzájemných úsluhách. Jeho kariéra u Rotschildů mu dala absolutní finanční možnosti, za pomoc na cestě nahoru slíbil podporovat privatizaci a prodej strategických průmyslových podniků. Jako ministr financí požehnal převod Alstomu na General Electric, zemi zbavil nejen kvalifikovaných pracovních míst, ale i velkých příjmů. S prodejem firmy bezplatně odešly i vynikající konstrukční řešení, které Američané neměli. Kniha o Hollandovi se stala bestsellerem a nabourala prezidentovi kariéru, autoři mají pocit, že k něčemu podobnému může dojít i v tomto případě. Kniha může otřást Macronovou popularitou u lidí, kteří ho volili, pravdivá Macronova tvář se jim vepíše do paměti. Macron není schopen si vybrat kvalitní, kompetentní spolupracovníky, má strach, že ho přerostou, v okamžiku, kdy ministerskému předsedovi Edourd Philippovi rostla popularita a uznání, okamžitě ho odvolal. Macronovou ideologií je politické nicota, jeden krok nalevo a jeden napravo. Touto rozplizlostí mezi socialisty a republikány kontaminuje i opozici. Jeho strategií je heslo „já nebo chaos“, „já nebo extrémní pravice“. Macron dokáže lhát takovým způsobem, že obelhal všechny elity nalevo i napravo. Autoři knihy píší, že statisticky se Macron nejvíc zamlouvá starých a hodně starým mužům, líbí se jim na něm téměř profesionální úroveň. Je to jedna z dovedností požadovaných pro práci těch, kterým se také říká „dívky s nízkou společenskou odpovědností“.