Druhé kolo ve Francii |

Sdílet článek:

Ivan Rioufol píše o prvním kole parlamentních voleb, prvním poraženým je demokracie. Rioufol má na mysli slabou volební účast, ale to se už opakuje několik desetiletí ve většině tzv. demokratických zemí, většina občanů se neobtěžuje a k volbám vůbec nepřijde. Ve Francii se pozoruje bizarní jev, spojená pravice by měla po prvním kole nejvíc volených kandidátů postupujících do druhého kola, dík rozdrobené pravici, ve většině případů do druhého kola prošli kandidáti macronistů a extrémní levice Nupes, v příštím Národním shromáždění bude pravice hrát marginální roli. Melénchon bez skrupulí federoval v Nupes všechny levičáky od socialistů po eko stalinisty, podle odhadu má Mélenchon šanci na 150-200 mandátů a může zabránit macronistům získat parlamentní většinu. Republikáni, i když v prvním kole dostali menší procento hlasů než RN Marine le Penové, dík antidemokratickému ostrakismu ostatních politických stran proti RN, mají šanci na 50-70 mandátů a RN na 20-45. Kandidáti Reconquete Erica Zemmoura v prvním kole úplně vypadli, přitom politolog Dominique Reynlé spočítal, pokud by v prvním kole Marine le Penová přijala návrh Erica Zemmoura na koalici, byla by šance na 180-200 mandátů, daleko před Nupes. Ještě víc mandátů, popř. parlamentní většina, pokud by se k této koalici přidali i republikáni.

Levičácká Nupes je považována za trójského koně politického islámu a náboženského separatismu, přitom mainstream tento blok na rozdíl od RN nepovažuje za extrémní hnutí. Macronismus a mélenchonismus mají společné vize nové Francie, otevření země masové imigraci, koncese náboženským a sexuálním minoritám a etnickým požadavkům imigrantů. Preferují multikulturní společenský model založený na etnických a náboženských komunitách. Macronovo Ensemble a levičácké Nupes jsou pouze formálními konkurenty, jsou to dvě velmi podobné tváře liberténského liberalismu, americký esejista Renaud Beauchard píše o ideové příbuznosti Macrona a Mélenchona, považuje je za francouzské duplikáty Joe Bidena a Bernieho Sanderse. Hodnotově fluidní Macron má původ v socialistické straně a podporu velkého kapitálu. Horším jevem je hodnotová a politická fluidnost některých republikánů k Macronovi. U celé řady republikánských politiků, kteří si nestoudně ještě říkají gaullisté, se projevují v klíčových okamžicích inklinace k Macronovi. Velmi často u těžkých vah. Před pár dny se Sarkozy sešel s macronistickou kandidátkou v Paříži Panosyan-Bouvet a vyjádřil jí podporu. Republikánská kandidátka Brigitte Kuster, která 40 let stála ve všech politických bojích Sarkozymu po boku, dokonce v roce 2016 vedla v Paříži výbor za jeho zvolení prezidentem, mluví o zradě. U republikánů přestává být zřejmé o jakou pravici se vůbec jedná. Fatální důsledky má i rozdrobenost národní pravice.

Poslanecký kandidát Bernard Germain analyzuje v Synthesenational možnosti koalice RN-Reconquete, píše že Marine le Pen, která koalici odmítla, nese velkou vinu za volební výsledek národní pravice. Macron a Mélenchon Francii zničí, oba dva zamýšlí rozpustit Francii v globalismu a v europeismu. Sebevražedná strategie le Penové jejich cestu usnadní. Jak si může parlament zvolený menšinou Francouzů vůbec nárokovat legitimitu, píše Bernard Germain. Le Penová odmítla jakoukoliv předvolevní dohodu s ostatnímu stranami národní pravice, tj. s Reconquete a Debout la France. Jean-Marie le Pen navrhoval velmi rozumné schema: ve volebním bloku národní pravice by každá strana dostala podíl kandidátů podle procenta v prvním kole prezidentských voleb. Marine le Penová to odmítla.