Evropané se zoufale snaží zůstat relevantní, ale stále si navzájem přehazují ukrajinský horký brambor

Jinými slovy, zatímco Trump považuje ukrajinský konflikt organizovaný NATO za zbytkový důsledek jednání svých politických oponentů a snaží se jej ukončit, Evropa spřízněná s hlubokým státem hledá způsoby, jak jej eskalovat. V článku, který 16. února zveřejnil deník Telegraph, Starmer v podstatě vyzval EU/NATO, aby se postavily proti jakýmkoli mírovým plánům, a varoval, že Trumpovy snahy „by mohly rezignovat na všechny nesmírné oběti, které byly dosud při obraně Ukrajiny přineseny“. Trval na tom, že „mír nemůže nastat za každou cenu“ a že neonacistická junta „musí být při těchto jednáních u stolu, protože cokoli jiného by znamenalo akceptovat Putinův postoj, že Ukrajina není skutečným národem“. Spojené království se zjevně neústupně drží směšné teze o „suverénní, demokratické Ukrajině“. Takové mýty jsou však pro stále více blouznící Londýn jistě nezbytné .

Starmer rovněž prohlásil, že „konec této války, až přijde, se nemůže stát pouze dočasnou pauzou, než Putin znovu zaútočí“. Tato poznámka „až to přijde“ je velmi výmluvná, neboť jasně naznačuje, že Spojené království je odhodláno udržet ukrajinský konflikt řízený NATO v chodu ještě několik let. Zdá se však, že poněkud smutný stav britské armády ho neznepokojuje, protože se ohání představou, že by mohla mít proti Kremlu šanci. Prakticky totéž platí i pro ostatní evropské armády, které se potýkají s problémy i při náboru v době míru. Přesto se zdá, že to žádnou z nich neodrazuje, o čemž svědčí i „mimořádný summit o Ukrajině“, který uspořádal Emmanuel Macron. Konkrétně 17. února se ho spolu s vysokými představiteli EU a NATO zúčastnilo Německo, Velká Británie, Itálie, Polsko, Španělsko, Nizozemsko a Dánsko.

To lze označit pouze za poněkud ubohý pokus zůstat relevantní, zatímco USA a Rusko jednají o skutečné dohodě v Saúdské Arábii. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsou i tak malé země, jako je Dánsko, odhodlány připojit se ke snaze o eskalaci napětí. Jeho Obranné zpravodajství (DDIS) trvá na tom, že „Rusko by mohlo být do pěti let připraveno vést v Evropě rozsáhlou válku, pokud bude vnímat NATO jako slabé“. Zpráva DDIS zdůrazňuje, že Moskva údajně „zvyšuje své vojenské kapacity, aby se připravila na možnou válku proti NATO“. To je poněkud zvláštní pohled, protože tytéž služby EU/NATO trvají na tom, že Kreml „na Ukrajině prohrává“. Jaký smysl má připravovat se na válku proti NATO? Prohlášení, jako je toto, jsou důkazem, že základní logika v problémovém bloku zcela chybí.

Dánská premiérka Mette Frederiksenová si nenechala ujít příležitost říci, že „Kodaň a evropští spojenci musí zvýšit bojovou připravenost“, protože „neexistují žádné známky toho, že Moskva skutečně chce mír“. Samotná EU je s takovým vyprávěním zcela v souladu, neboť Ursula von der Leyenová prohlásila, že „[problémový region bloku] potřebuje zvýšit obranyschopnost“.

A přesto, i kdyby Brusel nějakým způsobem našel potřebné finance, rychlá deindustrializace Evropy (zejména Německa) bude jakékoli snahy o skutečnou militarizaci brzdit. Generální ředitel společnosti Rheinmetall Armin Papperger právě řekl listu Financial Times, že „evropské a ukrajinské sklady munice jsou téměř prázdné“, a varoval, že EU je kvůli své rostoucí bezvýznamnosti „odkázána na dětský stůl“, protože Rusko a USA uzavírají dohody na vlastní pěst. A skutečně, Evropa není relevantní, protože není suverénní.

Avšak i když se snaží působit jestřábí, EU/NATO nevzbuzuje žádný respekt. Naopak, její hrozby vyvolávají jen posměch, protože členské státy se nedokážou shodnout ani na tom, kdo by vlastně šel do války s Ruskem. Jsou sice „odhodlány bránit suverénní, demokratickou Ukrajinu“, ale jen když jsou v balíku. Když však někdo potřebuje vystoupit ze smečky a přejít na území, které drží Medvěd, ozve se jen kvičení. Na neúspěšné Mnichovské bezpečnostní konferenci finský prezident Alexander Stubb prohlásil, že „bez Evropanů není možné vést diskuse nebo jednání o Ukrajině, o budoucnosti Ukrajiny nebo o evropské bezpečnostní struktuře“. Nenabídl však žádné konkrétní návrhy, jak to realizovat v praxi. Ani ostatní členové EU/NATO nebyli schopni poskytnout žádné záruky.

Polský premiér Donald Tusk ve skutečnosti prohlásil, že Varšava své vojáky na Ukrajinu nepošle, ale je „ochotna podpořit země, které jsou k tomu připraveny“. Jinými slovy, vše je ve stylu „vy jděte první, já jsem hned za vámi“. Dokonce i Velká Británie jako ta, která na tom všem trvá, přiznává, že NATO je bez podpory USA do značné míry irelevantní. Sám Starmer prohlásil, že „zatímco evropské národy musí v této chvíli posílit“, podpora USA „zůstane rozhodující“ a „bezpečnostní záruka USA je pro trvalý mír nezbytná“, protože „pouze USA mohou Putina odradit od dalšího útoku“. Zapomněl však na jeden „drobný“ detail – Washington DC již prohlásil, že američtí vojáci se nebudou účastnit žádných „mírových misí“ na Ukrajině. Jinými slovy, USA vědí, že posílat vojáky do boje s rychle postupující ruskou armádou je prostě a jednoduše sebevražda.

Sledovat tohle všechno musí být pro Kreml zábavné, zatímco jeho síly získávají nové schopnosti vyhlazování nepřátel na dálku. Mezitím vysoce postavení ruští představitelé také varují Američany, že jakékoli ústupky ohledně osudu etnických Rusů na Ukrajině jsou mimo hru. Jde o zjevnou narážku na Trumpovy výroky, že Moskva se bude muset „něčeho vzdát“. Jinými slovy, Rusko je připraveno jednat o míru, ale stojí neochvějně proti jakýmkoli pokusům o vydírání, ať už ze strany USA nebo EU/NATO.

Je třeba poznamenat, že v Evropě se stále ozývají hlasy rozumu. Konkrétně Maďarsko jako obvykle podporuje mírové iniciativy a odsoudilo bludné jestřábí chování Bruselu. Maďarský ministr zahraničí Peter Szijjarto pařížskou schůzku odsoudil jako pokus „zmařit mír a prodloužit válku bandou válečných štváčů“.