F. Hayek: Proč se nahoru dostanou jen ti nejhorší

Kniha „Cesta do otroctví” vyšla na sklonku druhé světové války a reagovala na nástup totalitních režimů v Německu a Rusku. F. Hayek v desáté kapitole předkládá svoje argumenty, proč se při prosazování grandiózních plánů vždy prosadí ti nejhorší. Text níže je zkráceným výtahem kapitoly.

Co dobrá diktatura?

Někteří argumentují, že fašistický režim v Německu je důkazem krutosti německého charakteru. Ale proč není možné, aby byl podobný systém, jehož cílem je vybudovat velké věci, řízen slušnými lidmi?

Nesmíme se domnívat, že všichni dobří lidé musí být nezbytně demokraty nebo že se chtějí podílet na správě věcí veřejných. Mnozí to raději svěří někomu, o kom se domnívají, že má potřebné kompetence. Asi je to nemoudré, ale není nic špatného na schvalování diktatury, která má dělat dobré věci. Totalita je výkonný systém pro konání dobra i zla a někteří tvrdí, že to, co dělá, je určeno pouze osobou diktátora. Proto podle nich není třeba se bát systému jako takového.

Železný zákon totality

Existují silné důvody pro tvrzení, že nejhorší prvky existujících totalitních systémů nejsou jeho náhodnými vedlejšími produkty, ale jistým výsledkem každé totality. Při prosazovaní plánů si diktátor brzy musí vybrat mezi dvěma možnostmi. Buď odhodí morální zábrany a prosadí své plány silou, nebo selže. Přesně z tohoto důvodu jsou v systémech, které inklinují k totalitě, úspěšnější ti bez skrupulí a zábran.

Důležitým momentem před nástupem totalitních myšlenek a potlačení demokratických institucí je poptávka po rychlém a rozhodném státním zásahu, který nebude zpomalován hledání konsensu za pomoci demokratických procedur. Otázkou už nebude, na čem se může většina shodnout, ale jaká je největší skupina, která je schopna prosadit svůj názor, jak může být vytvořena a kdo to udělá.

Pouze negativní výběr

Existují tři důvody, proč taková skupina nebude vytvořena z těch nejlepších elementů společnosti, ale z těch nejhorších. Principy, na základě kterých bude vytvořena, budou téměř většinově negativní.

Je asi pravda, že čím vyšší vzdělání a inteligence, tím větší rozdíly v názorech a preferencích a tím menší pravděpodobnost shody na nějaké hierarchii hodnot. Aby byla vytvořena dostatečně silná skupina s jednotným názorem, je nutné sestoupit do nižších pater morálních standardů, kde převládají primitivnější instinkty.

Proto platí druhý princip negativní selekce. Podporu lze získat od poddajných a důvěřivých, kteří nemají silný vlastní žebříček hodnot, ale jsou připraveni akceptovat předpřipravený systém, pokud je často a správně propagován. Řady totalitních stran posílí ti, jejichž nedokonale zformované názory budou nejsnáze ovliněny.

Zdá se, že je téměř zákonem lidské přirozenosti, že je pro lidi snadnější shodnout se na negativním programu. Na nenávisti k nepříteli nebo na závisti k těm, co mají více.

Když je součet součinem

Tragickým omylem liberálních socialistů je domněnka, že okleštěním osobních svobod a jejich přesunutím na společnost, dojde k celkovému omezení moci. Opak je pravdou. Koncentrací moci k dosažení plánovaného cíle není moc pouze koncentrována, ale je nekonečně posílena. Moc soustředěná v rukou nějakého orgánu není součtem práv nezávislých jednotlivých lidí, od kterých byla přesunuta, ale je násobně vyšší. Součet se stal součinem.

Kolektivistický systém má dvě centrální charakteristiky. Potřebu definovat společné cíle a dát skupině, která jich má dosáhnout, maximum moci k jejich dosažení. To vede k morálnímu systému, který se v jednom bodě liší od systému individuálních svobod. Nenechá jedince, aby se sám rozhodoval o tom, jakými morálními pravidly se bude řídit, a vnucuje mu centrální morálku.

Avšak tento jediný rozdílný bod zpochybňuje, zda se kolektivistický systém vůbec může nazývat morálním systémem. Kolektivistický princip, že dobro, kterého chce plánovač dosáhnout, ospravedlňuje použité prostředky, je v systému individuální morálky popřením všech morálních zásad.

Já to tedy beru, šéfe

Totalitní systémy nabízejí velmi málo toho, co by mohlo jedince, kteří se řídí zásadami individuální morálky, lákat do vedoucích funkcí. Ale pro bezohledné jedince nabízejí speciální příležitosti. Kolektivistický systém potřebuje provést činy, které by lidé s individuální morálkou nebyli ochotni vykonat, a proto je v totalitní společnosti ochota je vykonat výtahem k moci. Pozic, ve kterých je nutné praktikovat zastrašování, cílenou manipulaci nebo špehování, je v totalitních společnostech nesčetně.

Jak řekl ekonom Knight v roce 1938 na adresu vedení totalitních režimů: „Pravděpodobnost, že lidé u moci budou jedinci, kterým nebude vyhovovat mít moc a uplatňovat ji, je stejná jako pravděpodobnost, že člověk s něžným srdcem získá práci jako dozorce s bičem na otrokářské plantáži.”

Zkrácení, přeformulace, mezititulky autor.