Fact checking |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Známe to z údajně objektivních televizních debat, moderátorka napojena na nápovědu za kulisami koriguje chyby politických oponentů, nemusí to být jen nepřesné údaje, s úsměvem připomene dávno zapomenutý výrok někoho z partaje, kterou vedení televize hodlá potopit. Na základě běžné faktické nepřesnosti se zpochybní politik a strana nekonvenující mainstreamu. Samozřejmě televize “objektivně” dokáže, že stejným počtem upřesnila všechny strany v diskuzi. Christopher Lasch v jedné knize píše, že diskuze politických oponentů je smysluplná a přínosná i z faktických důvodů pouze tehdy, když si politici kladou vzájemně otázky a v čase, který hlídá automat, vysvětlí své postoje, televizní moderátoři jsou při politické debatě škodliví.

Filozof Pierre-Thomas Eckert se ve Figaru zabývá smysluplností televizního fact-checking. Podle filozofa mezi politickým přesvědčením a fakty neexistuje žádná vodotěsná vazba, koncept fact-checking může být založen na dobrých úmyslech, ale má své meze. Koncept se snaží zamezit demagogickým pokusům, které politici rádi používají, díky tomu jsme alergičtí na manipulační pokusy. Faktické informace zostřují kritické myšlení a pomohou utřídit, co je faktické, objektivní a ověřitelné a co je založeno na subjektivních výkladech a postojích.

V moderní filozofii však platí teze o jasné dichotomii mezi fakty a hodnotami. Z tohoto důvodu by neměly existovat obavy ze zkoumání fakt, ale vezměme případ debaty z 2. října mezi viceprezidentskými kandidáty, republikánem Vancem a demokratem Walzem. Debata vrcholila, Vance se zmínil o přílivu haitských imigrantů do malého města v Ohiu, moderátoři považovali za užitečné vložit malou prodlevu na ověřování fakt. Moderátorka prohlásila: “Jen pro upřesnění divákům, město Springfield skutečně zažilo velký příliv haitských imigrantů…, ale jsou zde legálně a jejich právní status je chrání.” Vance zvedne hlas a zvolá: “Pozor, pravidla byla tak stanovena, že se žádná fakta nebudou ověřovat…” Tato věta popudila renomovanou intelektuálku a bojovnici proti dezinformaci Anne Applebaumovu, která se proslavila kritickými díly o SSSR (Pulitzerova cena 2003 za Rudý hladomor): “Nejdůležitější moment celé debaty, Trumpovo hnutí staví na beztrestnosti pro lháře; jejich hnutí stmelují lži.” Julien Pain, který je fact-checker v agentuře Franceinfo, podobně jako Applebaumová: “Trumpův viceprezident Vance si stěžuje, že někdo ověřuje jeho tvrzení, ale ať žije fact-checking.”

Jednoduché a efektivní. Vance navrhuje politické řešení problémů reality, založené na interpretaci reality, která neguje fakta. Ale jaká jsou vůbec fakta? Důležité je Vancovo vysvětlení, které fact-checkers záměrně neslyšeli. “Ověřujete moje fakta, je důležité říct, co se skutečně děje. Existuje aplikace CBB One, kam se může přihlásit každý ilegální imigrant nebo žadatel o podmínečné propuštění a rychle obdrží legální status a není to žádný podvod, ale známá aplikace…” Nejednoznačnost situace je evidentní, výrok “haitští imigranti jsou v Ohiu legálně” zcela závisí na tom, co se za legální rozumí. Oba dva kandidáti se shodují na tom, že fyzicky jsou tam imigranti z Haiti přítomní, ale nesouhlasí s charakterizací stavu. Neshoda na definici normativního rámce je zcela legitimní, je odpovědností politiky, aby zákon upravila. Požadovat, aby se ověřováním fakt věci jednou provždy urovnaly, ve skutečnosti nic neřeší. Debata se týká přesně toho, co by mělo být považováno za fakt, v debatě se pohybujeme v oblasti morální a politické arbitráže a nikoliv čistě empirických fakt. “Legální” není přirozenou vlastností pevně připoutanou k věcem, jako třeba “tvrdý” ke kameni.

Filozof Michael Sandel říká: “Myšlenka, že se všichni shodneme na faktech jako politickém předpokladu, než budeme diskutovat o názorech a přesvědčeních, je technokratická iluze. Politické rozepře se často týkají způsobu, jak charakterizovat fakta relevantní dané oblasti kontraverze. Kdo vnutí druhé straně svoje čtení fakt, již značně pokročil, aby zvítězil v argumentaci.” Applebaumová a Pain zdůrazňují svoji objektivitu vidění, ale spíš ukazují bezpodmínečnou nadřazenost svých hodnot vnímání, které vnucují ostatním. Když normativní rámec podmiňuje formulaci jistých hrubých dat do roviny fakt, pak budou v sázce hodnoty samotné. Pevné spojení fakt a hodnotové domény existuje pouze v limitovaných případech jako jsou přírodní vědy. Věda se nikdy neobejde bez hodnot, ale mluvíme o koherenci, věrohodnosti nebo eleganci vědecké teorie, ne o fact-checking. Dualismus fact-checking je ještě směšnější, když je v sázce morální nebo politická arbitráž.