Velké zmatení na postupu

Nicméně nežiji ve vzduchoprázdnu, a Jesenicko už není oním ostrůvkem pozitivní deviace, jakým se mi jevilo před šesti lety, když jsem se sem stěhoval. Genderová ideologie pronikla i sem a velké zmatení zasáhlo rodiny, které by se vyvíjely úplně jinak, kdyby jejich děti nebyly masírovány genderovou propagandou. Situace naštěstí není zdaleka taková jako ve Spojených státech nebo v Kanadě – vývoj v těchto zemích pozorně sleduji. Ještě jsem neslyšel, že by u nás byla škola, v níž se děti bez vědomí rodičů převléknou do šatů opačného pohlaví a začnou pro sebe používat nové jméno. Ještě jsem neslyšel o tom, že by si patnáctileté dívky nechaly amputovat prsa. A ještě jsem neslyšel o tom, že by u nás nějaká trans-žena vyhrávala sportovní závody v ženských kategoriích. Nicméně už jsem slyšel jednoho našeho „odborníka“ tvrdit, že působení blokátorů puberty je vratné a nevede k trvalým změnám. Ten pán lže. Například jedna z věcí, které se nevrátí do původního stavu, je hlas. Žena, která se na čas stala mužem, pak si to rozmyslela, už bude mít – zřejmě doživotně – mužský hlas. (Slůvko „zřejmě“ nesmím vynechat, protože vlastně nevíme, jak to bude s těmito lidmi za třicet nebo čtyřicet let.) Jedním z problémů s těmito blokátory je ten, že neexistují žádné standardní srovnávací studie, co tyto blokátory udělají po několika desetiletích.

Píšu, abych varoval. Abych varoval rodiče – měli by se zajímat o to, co se ve škole učí. Ve Spojených státech covidový lockdown poněkud zbrzdil nástup genderové ideologie, protože (někteří) rodiče se učili s dětmi doma a někdy byli v šoku, když zjistili, čemu jsou děti ve škole vystaveny. Vím o několika významných lidech, kteří se se svou rodinou přestěhovali do jiného státu, které nebyly z tohoto hlediska tak „pokrokové“. Jedním takovým „případem“ byla Megyn Kelly, která původně genderovou ideologii propagovala. S manželem si dávali pozor, aby své děti (mají holčičky i chlapečky) nějak genderově „nepředurčovali“. Nevnucovali jim, zda si mají hrát s autíčky nebo s panenkami. Přišlo jim ale divné, když se chlapečka na základní škole bez jakéhokoli důvodu opakovaně ptali, zda se necítí být holčičkou. Nakonec se přestěhovali z New Yorku do Connecticutu.

Když si u nás někdo přeje chirurgicky změnit pohlaví, musí podstoupit poměrně zdlouhavý proces. Dbejme na to, aby se to nezměnilo. Aby se u nás nemohlo stát to, co prožila Chloe Cole: Ve dvanácti letech jí diagnostikovali „genderovou dysforii“, ve třinácti nasadili blokátory puberty a v patnácti jí uřízli ňadra. V osmnácti přišla na to, že to vše byl omyl, a nyní se soudí s těmi, kteří ji na tuto cestu navedli. (Zadáte-li si do internetového vyhledávače Chloe Cole, jistě ji neminete. Snad mi dáte za pravdu, že je to krásná holka. Bohužel, nikdy nebude kojit.)

Nedokážu si představit, jaký je vnitřní svět trans-ženy žijící pod jménem Lia Thomas. Původně to byl Will Thomas, slavný plavec. Když přestával vyhrávat, prohlásil se za ženu – a vyhrává. Svědectví o tom vydává plavkyně Riley Gainesová, která vyhrávala… dokud se neobjevil(a) Lia Thomas(ová). Nešlo jen o to, že sportovně to bylo naprosto nefér. Šlo i o to, že Lia začal(a) chodit do ženských šaten a nijak neskrýval(a) svůj penis. Ostatní plavkyně to nesly poměrně těžce, leč když si stěžovaly organizátorům, ti jim doporučili, aby vyhledaly terapii, jež jim pomůže se s tím smířit.

Doufám, že vám to připadá bizarní. Nicméně mnoha lidem ve Spojených státech to už bizarní nepřipadá, a proto o tom píšu.

Trans-komunita dokáže být hodně nesnášenlivá. Když Riley Gainesová popisovala tuto situaci na jedné z vysokých škol, rozlícený dar trans-lidí se ji pokusil zabít. Něco podobného zakusila advokátka Kellie Jay Keen. (Opět, když si zadáte do vyhledávače její jméno, narazíte i na videozáznam incidentu, při němž málem přišla o život.) V médiích se mluví o LGBQT komunitě, ale představa této komunity je sama o sobě lživá. Například mezi L (lesbičkami) a T (trans-lidmi) panuje hluboké nepřátelství. Na slavnou autorku Rowlingovou, která se hlásí k L, trans-lidé útočí a vyhrožují jí smrtí. Do podobná situace se dostala slavná tenistka Martina Navrátilová.

Co to dělá s našimi dospívajícími? Od jednoho z nich jsem slyšel, že skoro každý ve třídě se hlásí k nějakému z těchto písmen, a ten, kdo nikoli, prostě není „in“.

Tato ideologie zneužívá dospívající. Když jde dítě do puberty, začne se zcela přirozeně vymezovat vůči rodičům. Na tom není nic divného a je to zcela v pořádku. Je to také doba, kdy člověk objevuje své tělo, a doba nejrůznějších experimentů. Není to ale doba, kdy člověk může udělat poučené rozhodnutí o tom, že si nechá uříznout penis nebo ňadra. U nás to, díky Bohu, zatím není možné. Buďme však na pozoru. Tato ideologie nastupuje velice rychle, byť po maličkých pidikrůčcích. (U nás má právě teď být následujícím krůčkem „manželství pro všechny“.)

Doufám, že tento článek mi ještě projde. Kdybyste ode mne žádný další nedostali, tak budete vědět, která bije.