COVIDOVÁ CENZURA: Zamlčování, překrucování, zastrašování …




Sdílet článek:
V době covidové, v letech 2020–22, existovala mnohá tabu. A) Nesmělo se mluvit o šetrném přístupu ve Švédsku, a pokud ano, pak pouze negativně. B) Nesmělo se mluvit o protilátkách po prodělání covidu jako o alternativě k očkování. C) Nesmělo se mluvit o následcích po očkování, ačkoli každý ve svém okolí zná někoho, kdo se potýkal s negativními účinky. D) Nesmělo se mluvit o očkování proti covidu jako podmíněně schválené vakcíně, jejíž dlouhodobé dopady jsou neznámé. E) Kdo se odvážil říct, že čínská strategie nulové tolerance ke covidu s plošnými uzávěrami je chybná, se zlou se potázal. F) Kdo se odvážil říct, že očkování nezajišťuje bezinfekčnost, byl podezřelý. Kdo si troufl říct, že „král je nahý“, byl označen za nepřítele číslo 1 – za dezinformátora. Mnozí by mohli vyprávět, například epidemiolog prof. Beran, imunologové prof. Thon a prof. Turánek.

Prý žádná cenzura nebyla, neboť ji oficiálně nevyhlásil stát. To ale není nutnou podmínkou. Úplně stačilo, když většinová média získala dominantní postavení ve veřejném prostoru a systematicky ukrajovala svobodu slova a potlačovala dialog. Stala se tak šiřitelem jedné covidové ideologie, jednoho náboženství dobra, jedné vědecké pravdy. Paradoxně se covidová cenzura šířila v dobré víře, v rádoby veřejném zájmu. Zajímavé je, že cenzura byla vedena v mnoha podobách – jako jsou a) zamlčování, b) překrucování, c) zastrašování, d) konfrontace, e) početní převaha. Jde o manipulativní metody, jež často působily souběžně.

1/ Cenzura – v dobré víře

Než půjdeme po stopách jednotlivých způsobů cenzury, odpovězme si na jednu otázku. Jak se mohlo stát, že cenzura v době covidové byla vedena v dobré víře? Vysvětlení podává biolog a filozof Stanislav Komárek: „Připomínalo to archetypální, v zásadě náboženské myšlení, na které jsme podvědomě adaptováni. Kupříkladu takové očkování. To vlastně nese rysy udělování církevních svátostí, třeba křtu. Z hlediska církve se dělí lidé na pokřtěné a nepokřtěné, tady na očkované a neočkované. Jestli má člověk nějaké protilátky, bylo úplně jedno. Podobně jako kněz nemůže lakmusovým papírkem zjistit, zda je dotyčný ve stavu Boží milosti nebo není. Když je ale pokřtěn, jsou hříchy smazány, alespoň na čas. Podobně, když je očkovaný.“

Ano, atmosféra boje proti covidu připomínala náboženský zápal křižáckých válek. Boj proti nepřátelským silám přírody se zvrhl v boj proti nepřátelským silám společnosti. Vznikaly dokonce celé teorie o novodobých škůdcích mezi námi. A tak média rituálně šířila strach, nenávist, rozkol, očerňování kritiků a vytlačování neposlušných na okraj společnosti. Byla přitom odmítnuta strategie „naučit se s covidem žít“, spjatá s uměřeným přístupem a cílenými opatřeními na ochranu zdraví a životů nejohroženějších skupin obyvatelstva.

2/ Švédsko – cenzura úspěšného modelu

Typickým terčem cenzury se stalo Švédsko za to, že přijalo uměřený model proticovidových opatření. Díky hlavnímu epidemiologovi Andersi Tegnellovi se Švédsko – na rozdíl od většiny evropských zemí – vyhnulo zavírání základních škol, průmyslu, služeb, obchodů, restaurací… Hotely a lyžařské vleky zůstaly otevřené, pouze rozestupy byly doporučené. Ve veřejné dopravě nebyly povinné roušky, jen je doporučovali v dopravní špičce.

Až letos v květnu Světová zdravotnická organizace zveřejnila pro mnohé překvapivou tabulku nadúmrtí. Jde o počet obyvatel, kteří zemřeli navíc oproti dlouhodobému průměru, a to ve dvou covidových letech 2020–2021. Švédsko vykázalo dvakrát méně nadúmrtí než Německo a třikrát méně než Česko. Opět se tak nenaplnily černé scénáře představitelů rádoby „vědeckého konsenzu“ o statisících mrtvých ve Švédsku v případě nezavedení lockdownů. Opět zkolabovaly rádoby přesné matematické výpočty uctívaných tuzemských a zahraničních odborníků-alarmistů s aureolou Oxfordu… Myslíte si, že se někdo dodatečně omluvil?

3/ Cenzura – mlčení a překrucování

Sice hlavní média sem tam zmínila prvotní zprávu o úspěchu švédského modelu, ale žádnou debatu k tomu nevedla. Bohužel i dnes se o „covidovém Švédsku“ mlčí a mlží. Ostatně taktiku mlčení a překrucování informací zastávala většinová média i ve vztahu k Anglii, Floridě a Singapuru. A nebylo divu. I zde se v mnoha ohledech uplatňovala méně radikální opatření než v Česku, případně se dříve rušila.

4/ Cenzura – konfrontace a převaha

Až dosud byla zmínka o 3 formách cenzury: o zamlčování a překrucování informací, o zastrašování oponentů. Nyní uveďme další dva způsoby. Nejdříve metodu konfrontace. V tomto případě je sice názorový oponent pozván k rozhovoru do médií, ale přistupuje se k němu jako k protivníkovi, a nikoliv jako k hostu, od kterého se očekává prezentace názorů. Moderátor vede rozhovor jako stálou konfrontaci. Zneužívá svou profesionální roli, svému hostu skáče do řeči a nedovolí mu rozvinout myšlenku ve více než dvou větách. Nekoná se věcná debata ad rem, ale osobní útoky ad hominem. Moderátor na první pohled triumfuje, daří se mu destruovat myšlenkové pochody hosta. V realitě ale selhává v roli objektivního zprostředkovatele názorů. Demokratická kultura pláče. Důvěra v média klesá.

V neposlední řadě velká média používají vůči kritikům metodu početní převahy. Do debaty pozvou jednoho názorového oponenta a proti němu dva, tři i čtyři zastánce tvrdých lockdownů. Logicky to navozuje dojem, že většina má pravdu a šíří „vědecký konsenzus“, zatímco menšina zastává pochybné názory.

5/ Iluze „vědeckého konsenzu“

Přitom žádný „vědecký konsenzus“ neexistoval. To byla pouhá iluze! Zoufalé přání, aby věda znala řešení! Zoufalé přání vidět světlo, tedy TEČKU, na konci tunelu. Ve skutečnosti, kolik je států světa, tolik bylo řešení. Optimální opatření totiž nepadají shůry, ale jsou výsledkem svobodného dialogu expertů, jsou výsledkem hledání. Tomu všemu bránila cenzura!

Je smutné, že hlavní média v Česku dosud nenalezla odvahu k sebereflexi a k omluvě za provozování cenzury, za očerňování kritiků, za výzvy k vyloučení milionů lidí ze společenského života, za přispění k nejdelší uzávěře škol v Evropě… Na druhé straně je smutné i to, že nová data o úspěchu švédského modelu vlastně vůbec nepřekvapila kritickou část expertů. Například biochemik Zdeněk Hostomský již v březnu 2021 řekl: „Epidemie má vlastní dynamiku. Nejsou důkazy, že lockdowny fungují, zejména plošného typu. Neexistuje příčinná souvislost, čím větší lockdown, tím více lidí ochráníme. Kreativních řešení je daleko více… Jakýkoli lockdown je nedostatek imaginace, je to prohra. Jde spíše o politická rozhodnutí než vědecká.“

6/ Svoboda – není třešnička na dortu…

A nakonec ještě jeden výmluvný citát. Liberální ekonom Josef Šíma u příležitosti 32. výročí 17. listopadu napsal, že svobodná společnost: „…není třešnička na dortu použitelná jen v dobách dobrých, ale svoboda a soukromé vlastnictví má klíčový význam i v dobách krizí, tedy i v době pandemické… Je třeba hledat, poznávat, objevovat.“

 

 

Zdroje textu:

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*