LIBOR ČÍHAL
Gruzínské volby vyvolaly v západním unifikovaném mainstreamu velkou kontraversi, zabývat se tím, co kdo o volbách v mainstreamu řekl nebo neřekl, je samozřejmě zbytečné, opakuje se to vždy, když nějaká země prokáže trochu víc odvahy než na co je unifikovaná liberální mašina zvyklá. Západní tajné i netajné struktury podplatily a zkorumpovaly v této zemi, kdo se dal, kdo se nedal, toho vydírají, podobně jako v Maďarsku, na Slovensku, v Moldávii, verbalizace volebního výsledku téměř totožná, za vším stojí Rusko. Západní perverzní politiku i opticky dobře inkarnuje Blinken, za zdánlivě asketickou maskou se skrývají orgie lži a prostituce fakt, západní kohorty dohlížitelů na žádné podstatné nesrovnalosti ve volbách nepřišly a volby na amerických elektronických mašinách organizovala americká firma, což pro Blinkena není rozhodující, tento inkvizitor naznačil světu, že trest přijde. Gruzínský sen vyhrál volby s téměř 54% a má většinu v parlamentě, nicméně Blinkenův tiskový mluvčí Miller prohlásil: “Neustále vyzýváme gruzínskou vládu, aby upustila od svých antidemokratických aktivit a vrátila zemi na euroatlantickou cestu, jestli nezmění kurs, nevylučujeme další..” Blinken a evropskounijní klika mají velmi specifické představy o demokratických mechanismech, je reálné, že podporou opozice, která prohrála na celé čáře, vyvolají v zemi občanskou válku. Borell vyzývá k dialogu, má na mysli podobný typ dialogu jako ve východoněmeckých spolkových zemích, kde vítězná strana nemá nárok ani na místo v předsednictvích zemských sněmů.
Neobyčejně silné gesto Viktora Orbána, státní návštěvu země si naplánoval bezprostředně po volbách, aby podpořil svobodné volební rozhodnutí lidu. Premiér na společné tiskové konferenci s gruzínským předsedou vlády Kobachidze prohlásil, že lid udělal dobrou volbu, nikdo nechce vtáhnout vlastní zem do nesmyslné války, gruzínská vláda přes nevybíravý západní nátlak zachovává v ukrajinském konfliktu neutralitu. Orbán se nepřímo dotkl vyjádření vůdce vítězné strany Gruzínský sen Ivanishvilliho, podle kterého po vypuknutí ukrajinského konfliktu západní lídři vyvíjeli na zemi kolosální tlak s cílem otevřít na jižních ruských hranicích další frontu. Orbán řekl, že přes svoji evropskou orientaci, gruzínská vláda nedovolí, aby Západ udělal z Gruzie druhou Ukrajinu.
Gruzínci jsou evropsky civilizačně orientovaní, většina lidí se domnívá, že patří k Evropě, ale má to podle nic své přirozené meze. Gruzínci nemají o Evropě, s kterou se cítí spřízněni, adekvátní představy, Evropu znají z velké literatury, filozofických děl, středověké architektury a umění, ovšem toto všechno je v Evropě dávnou minulostí. Gruzínci dlouho žili evropskou a západní fikcí, domnívali se, že evropská civilizace obsahuje něco komplexnějšího a superiornějšího než pouhé vylepšování materiálního stavu a blahobyt, samozřejmě doufali i v to. Nyní se zdá, že velkou část těchto iluzí už ztratili. Evropská civilizace znamenala hlavně diverzitu států, které z neznámých důvodů dosahovaly podobné výsledky, a podle tohoto podstatného kritéria historicky patřila Gruzie do Evropy. Dnešní Západ charakterizuje nepohyblivost a humanita podřízená dominanci, západní společnosti jsou duchovně nepohyblivé a stagnující, přípustnou změnou je zde pouze hodnotová destrukce a lineární ideologický pokrok. Tyto kvality Gruzie nikdy nepřijme.
Podle politologa Arcila Sucharulidze z institutu Sikha Foundation se dlouhé roky vtloukaly lidem do hlavy jisté postuláty, nejpopulárnější byla demokratická tématika. Zeptejte se někoho, co si pod tím představuje a dostanete banální odpověď o neznámých výzvách, které nás učiní smělejšími, rychlejšími a chytřejšími atd. Přesně tak se jeví v postsovětském prostoru západní rozvinutější civilizace, ale unifikovaný Západ takový nikdy nebyl, přesto Německo, Anglie a samozřejmě USA tento obraz Gruzii vtloukaly do hlavy. Domnívali jsme se, že tyto země tak usilují o jisté standardy, protože v rozvojové zóně je často nedostatek kritického myšlení. V důsledku toho západní kazatelé tak aktivně pracují s mládeží a nabádají ji, aby shodila staré okovy, které brzdí jejich pudy a osvobodí se. Podle nich dekolonizace, která se používá v západní rétorice ke vztahu k sovětské minulosti, nemá alternativu, zde vstupuje v platnost jistá verze kritického myšlení upraveného pro bývalé sovětské země, lze to nazvat geneticky modifikované kritické myšlení. Neosvobozuje společnost od tyranie jednostranného myšlení, ale pouze ji přeformátovává. Jedna represívní struktura je nahrazena druhou, západní učitelé tvrdí, že je to osvobození.
Dalším příkladem tohoto jedinečného typu kritického myšlení jsou liberální síly v postsovětském prostoru, jejich liberalismus končí tam, kde nesouhlasíte s jejich názorem, obvykle to vyústí v jejich touhu zrušit vás jako nežádoucí jednotku společnosti. Gruzie se může pochlubit takto geneticky modifikovaným kritickým myšlením, Západ zde financuje všechny druhy diskusních platforem, otevřenou debatu dlouhodobě nepodporuje. Za západní peníze se ze země stal liberální jarmark, kde se diskutuje o osvobození gruzínské společnosti. Může normálně myslící člověk považovat za osvobození tvrzení: “Gruzie bude se Západem, nebo nebude vůbec.”
Buďte první kdo přidá komentář