George Soros, mesiáš bez morálky: Část 1. |

Sdílet článek:

SLOVANKA

Nejen americká, ale do značné míry i evropská politika je už po několik desetiletí ovlivňována Sorosovými neziskovkami. I když aktuálně je „u vesla“ již jeho syn, přece jen je dobré se detailně podívat na strůjce politik, které jsou mimo jiné i součástí takzvaných „evropských hodnot.“

Je to právě EU, ale také například ESLP, kde má již roky Soros své lidi, kteří se snaží uplatňovat požadovanou politiku. Svoje loutky má na všech úrovních – od eurokomisařů, přes úředníky až pro europoslance.

Nezapomínejte, že v roce 2019 se podařilo najít seznam „spolehlivých“ Sorosových politiků, na kterém byli europoslanci z drtivé většiny evropských zemí, včetně českých europoslanců.

Tedy Sorosův vliv je dlouhodobě značný, nemluvě o podpoře různých barevných revolucí a převratů.

Ti největší zločinci jsou v tomto orwellovském světě představováni jako „filantropové,“ což beze zbytku platí i o jednom z největších globálních zločinců – Georgi Sorosovi.

Minulý týden udělil Joe Biden Georgi Sorosovi Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší civilní vyznamenání ve Spojených státech. Bylo to za „jeho celoživotní závazek podporovat spravedlivější společnosti a prosazovat lidská práva po celém světě.“

Následovala Bidenova pochvala: „Jeho inspirující štědrost nám všem připomíná naši schopnost a povinnost postavit se zneužívání moci a být strážci demokracie a všech lidí toužících po svobodě.“

Ne, nic takového nám Soros vůbec nepřipomíná. Jako protiklad k názoru odcházejícího prezidenta si zde můžete přečíst sérii napsanou Karen Harradinovou na začátku roku 2019, na základě podnětu Financial Times, který ze Sorose udělal osobnost roku.

Na muže, který se ukázal být pravým opakem strážce demokracie, vrhá zcela jiné světlo.

Její příběh odhaluje zvrácenou „filantropii“ megalomanského, extrémně progresivistického ideologa, který využil své obrovské bohatství prostřednictvím své rozsáhlé sítě Open Society Foundations, aby světu vnutil svou šílenou vizi – od legalizace drog, podpory potratů a eutanazie až po otevřené hranice a výměnu obyvatel.

Říkat, že George Soros je kontroverzní muž, to znamená ho velmi podceňovat. Aby bylo možné pochopit, kdo Soros skutečně je, je třeba se ponořit do jeho knihy Soros on Soros: Staying Ahead of the Curve.

Přestože byla napsána v roce 1995, velká část knihy je stále aktuální a nabízí fascinující retrospektivní analýzu.

Sorosova kniha (jeho slovy „shrnutí mé celoživotní práce“) je rozdělena do tří částí – Investování a Globální finance; Geopolitika, filantropie a globální změna; a Filozofie.

Kniha je napsána ve formátu rozhovoru, je rozšířením diskuse, kterou měl Soros s málo známou německou novinářkou Krisztinou Koenen, a zahrnuje i další otázky od jeho přítele Byrona Wiena.

Podstatnou část prvního dílu zabírá podrobný popis Sorosovy teorie boomu a propadu, která je založena na jeho myšlence, že finanční trhy jsou ze své podstaty nestabilní.

Pro ty, kteří se nezajímají o ekonomii, stále stojí za přečtení pro počáteční pohledy na Sorosovu osobnost, zejména na jeho pocity nejistoty. Právě ty ho přiměly jít proti konvenčnímu názoru, že trhy mají vždy pravdu – a přijmout protiklad, že se vždy mýlí.

Je to, jako by Soros hledal nedostatky na trhu, aby uspokojil svůj pocit nejistoty.

Již nyní je zřejmé, že Soros trpí určitou kognitivní disonancí – mentálním nepohodlím způsobeným současným zastáváním dvou či více protichůdných přesvědčení, idejí nebo hodnot – mezi jeho sebevnímáním a vnímáním toho, čeho dosáhl.

Soros se narodil v roce 1930 v Budapešti židovským rodičům, které miloval a popisuje je jako velmi odlišné lidi. Jeho otec zbohatl na majetku a naučil ho hospodařit; jeho matka ho naučila být introspektivní.

Maďarsko bylo okupováno Němci v březnu 1944, když bylo Sorosovi pouhých 14 let. Jeho otec jako veterán z první světové války, který zažil i ruskou revoluci, věděl, jak zajistit přežití své rodiny: zařídil falešné doklady totožnosti místo toho, aby se schovali.

Soros prohlašuje, že během té doby pomáhal svým židovským spoluobčanům, ale existují doložená obvinění, že místo toho byli on a jeho otec udavači – tedy Židé, kteří zradili jiné Židy nacistům, ačkoli to zdroje z mainstreamových médií, jako je tento, důrazně popírají.

Zde je však třeba mít na paměti, že drtivá většina mainstreamových médií dostává již roky dary i od Sorosových organizací. Nebudou tedy kousat do ruky, která je krmí.

Jeho vlastní popis války jako doby „vzrušujících dobrodružství“ (str. 28) a jeho prohlášení, že rok 1944 byl nejšťastnějším rokem jeho života, jsou bizarní, vzhledem k tomu, že tehdy nacisté zavedli poslední fázi Konečného řešení.

Sorosova hrdost na to, že prosperoval, zatímco miliony trpěly a umíraly, je znepokojující. Uznává zvláštnost své poznámky, ale omlouvá ji tím, že díky otcově ochraně se cítil neporazitelný.

Zdálo se, že to přispívalo k jeho grandióznímu sebevědomí, znepokojivému osobnostnímu aspektu, svědčícímu o vážném psychickém poškození, hraničícím s patologií.

Ani Sorosově matce se nepodařilo uniknout jeho nedostatku empatie. Když byla traumatizována poté, co byla vyslýchána policií kvůli podezření, že je Židovka, překvapivě jí řekl, aby se dala dohromady (str. 30).

Nebyl ochoten tolerovat lidskou slabost a nedostatky u nikoho jiného než u sebe, vysvětloval, že jeho rodiče v něm vyvolali pocit přehnaných očekávání, a že realita tato očekávání dohnala.

Také tvrdil, že má mesiášský komplex a říkal, že se oddává svým „mesiášským fantaziím“ rozdáváním peněz, které si vydělal (str. 15).

Rychle se ukáže, jak často si protiřečí. Navzdory svému mesiášskému komplexu Soros stále mluví o ochromujícím pocitu nejistoty, kvůli kterému se bojí přiznat své úspěchy.

Přestože dává na odiv své potěšení z války, krátce přiznává pocity viny a hanby, aniž by vysvětlil proč. Jako by nebyl schopen vidět vztah mezi těmito pocity a svým chováním během holocaustu.

To, že se tak těžce zvrácený muž dokázal oddávat svým fantaziím (dokonce i megalomanství) do té míry, do jaké to dělal, by nás všechny mělo znepokojovat. Více o tom najdete ve druhé a třetí části.

Po válce, údajně frustrovaný životem v Maďarsku, hledal 17letý Soros útočiště v Anglii – zemi, které o čtyři desetiletí později poděkoval znehodnocením její měny.

Jakmile byl Soros v Londýně, začal svou kariéru ve financích jako obchodník, stal se analytikem cenných papírů a poté tím, co popisuje jako institucionální prodejce.

V roce 1956 emigroval do Spojených států a vstoupil do světa financí a investic, ve kterém měl vydělat své jmění.

Ale po sérii špatných investic a změn v amerických vládních nařízeních se v letech 1963-1966 zaměřil na sepsání filozofické disertační práce, jejíž poznámky lze nalézt v příloze knihy.

V roce 1970 založil svůj vlastní hedgeový fond Soros Fund Management. Ten se nakonec stal Quantum Fund a byl použit k financování praktické aplikace jeho filozofie.

Jeho ústřední premisou, ovlivněnou filozofem Karlem Popperem, je, že naše chápání světa je ze své podstaty nedokonalé.

Název pro svou novou nadaci The Open Society (vytvořená v roce 1980) si Soros vypůjčil z Popperova antitotalitního pojednání o obraně západních liberálních hodnot, The Open Society and its Enemies, knihy, která se stala prubířským kamenem progresivistů.

Oběť pro společný zájem je ústředním principem jeho dogmatu o otevřené společnosti. Soros kritizuje země a jednotlivce za to, že tak málo dbají na „společný zájem.“ Neříká, co tím myslí.

Své jmění však využívá k rozvoji svých nadací Open Society Foundations – sítě partnerů a projektů ve více než 100 zemích, včetně Maďarska, Polska, Ukrajiny a Ruska – k podpoře své intervencionistické ideologie, která navzdory jeho neustálému vysvětlování selhává.

Soros dostal do povědomí veřejnosti především v září 1992 na Černou středu jako muž, který rozbil Bank of England. To je další epizoda, kterou popisuje s hrdostí.

Bylo to v den, kdy vydělal více než 1 miliardu GBP krácením libry, zatímco britský daňový poplatník přišel o 3 miliardy GBP. Britská vláda v zoufalství zvýšila úrokové sazby, což Soros chladně sabotoval.

Zkušební provoz na shortování italské liry mu poskytl finance a důvěru, aby udělal totéž s librou.

Sorosův zvláštní zvyk ignorovat zkázu kolem sebe, i když je za ni zodpovědný, je opět evidentní. Místo toho, aby projevoval obavy z hrozivých důsledků, které mělo shortování libry na miliony britských občanů, se zaměřuje pouze na vzrušení z agresivního prosazování svého cíle.

Odmítal jakýkoli náznak, že jeho činy zničily jakoukoli šanci na záchranu pro libru, raději obviňuje systém.

Navzdory jeho tvrzením, že morálka v podnikání je pro něj důležitá, je jasné, že se to netýkalo znehodnocení libry. Hazardování s měnami v takové míře, v jaké to dělal, není nic jiného než naprosto bezohledné a nemorální hraní si s lidskými životy.