Glosa MM: Možná konečně dojde západním centrálním bankám, že tištění nekrytých peněz žádné energie nevytvoří

Petr Fiala:
„Schválili jsme též zastropování ceny plynu na 3 Kč za kilowatthodinu.“
Krásně řečeno. Jeden kubický metr plynu se ovšem rovná 10,55 kilowatthodin, tedy 31 korun 65 haléřů za kubický metr plynu. Takže mnohonásobné zvýšení…

Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a její spojenci v čele s Ruskem sníží produkci ropy o dva miliony barelů denně. Ministři členských zemí skupiny označované OPEC+ se na tom dnes podle zdrojů agentury Reuters dohodli na své pravidelné měsíční schůzce. Je to mnohem výraznější snížení, než se čekalo.
Dodávám slova jednoho z čínských energetických analytiků:
Možná konečně dojde západním centrálním bankám, že tištění nekrytých peněz žádné energie nevytvoří. Rozhoduje ten, kdo je má.

Představitelka ruského ministerstva zahraničí Zacharovová ve čtvrtek zdůraznila, že Rusko se bude domáhat podílu na vyšetření diverzních akcích na plynovodních potrubích. Ve středu si místopředseda ruské vlády Alexandr Novak stěžoval, že Dánsko nereaguje v tomto ohledu na ruské žádosti. „Pokud není majiteli (plynovodního potrubí) dovoleno podílet se na vyšetřování, znamená to, že je co skrývat,“ sdělila Zacharovová v narážce na to, že většinovým vlastníkem plynovodů je ruská státní firma Gazprom.

Slova k zapamatování:
Ruský šachový velmistr Garri Kasparov v rozhovoru pro německý deník Spiegel: Válka skončí na jaře vyčerpáním vojenských kapacit Ruska.

Václav Klaus v MF Dnes:
Nepleťme si ekonomii s cenovou kalkulací
Najednou je každý u nás „cenařem“, odborníkem na tvorbu cen. Najednou každý zná všechny jednotlivé položky cenové tvorby na mikroúrovni, ví, co všechno se do ceny započítává, a sebevědomě vyslovuje silné soudy o tom, co udělat s cenami elektřiny, ropy a plynu. A jak dobře (či špatně) to dělá vláda.
Tito lidé by se určitě dobře uplatnili v cenovém oddělení socialistického podniku, kde by prováděli cenovou kalkulaci a snažili by se pro podnik získat co nejlepší cenu v netržní, a navíc od světových cen imunizované ekonomice. Každý z nich ohromuje znalostí vývoje jednotlivých složek různých cen. Všichni asi studovali obor účetnictví nebo ekonomiku průmyslu. Mají obdivuhodné znalosti spousty dat a detailů (jak např. v Týdeníku Echo předvedl hlavní ekonom ČEZu, neekonom Řežábek), ale tito lidé asi nestudovali ekonomii a určitě ne makroekonomii.
Proto nikoli náhodou nemluví o nabídce a poptávce (výjimkou je ekonomický publicista Milan Smutný), i když je úplně evidentní, že ceny určuje vývoj nabídky a poptávky. Tito lidé jsou podnikovými cenovými kalkulátory, což může mít jistý smysl při konstantnosti nabídky a poptávky a při makroekonomické rovnováze. Tedy při absenci trhu (cenová kalkulace je důležitá při vyjednávání socialistického podniku s plánovačem a při vyjednávání dnešního podniku s ministerstvem financí či průmyslu) a při absenci inflace. Ani jedno z toho není naší realitou, i když je vyjednávání podniků s vládou už zase definiční charakteristikou naší smíšené ekonomiky post-transformačního typu.
Trh na nás doléhá dnes a denně a každé zakolísání nabídky se ihned projeví. Proč i v dnešní kritické chvíli naši „cenaři“ nechávají stranou diskusi poklesu nabídky (jak její celkové velikosti, tak změny v její struktuře) způsobenou zeleným blouzněním a politikou Green Dealu spojenou se zavíráním dolů, ropných vrtů a jaderných elektráren, s jejich démonizací CO2, s umělým zvyšováním cen energie a s jejich „odstřiháváním se“ od „ruského“ plynu? Co s tím má společného jejich „cenařská kalkulace“? Opravdu si myslí, že „vykalkulují“ nějakou správnou (pro všechny přijatelnou) cenu? Není to opět onen Hayekův „Fatal Conceit“, fatální omyl, či blud, či podvod? Ekonomové by to „cenařům“ měli říci.
Asi by jim měli říci i to, že rychlé zvyšování příjmů (a bohatství) jednotlivců a celých zemí vede k rostoucí poptávce po energiích – a když se nabídka nemění (natož když klesá) – k nevyhnutelnému zvyšování cen energií? A že je to navíc děláno záměrně? A že to žádnou kalkulací cen nezměníme?
Neměli by jim ekonomové říci (říkají to jen někteří z nich, Hampl, Michl, Skopeček, Zamrazilová), že máme makroekonomickou nerovnováhu, že máme převahu poptávky nad nabídkou, že máme inflaci a že ceny rostou a porostou – bez ohledu na to, co budou říkat cenaři? A že to bude tak dlouho, než bude převaha poptávky odstraněna?
Cenaři, jak dokonale předvedl ve svém jinak inteligentním rozhovoru hlavní ekonom ČEZu, trh a makroekonomickou situaci neberou v úvahu. Vláda by měla naslouchat i jiným ekonomům.

Indický brigádní generál Asif Haroon Raja:
Vzhledem k vysokým dodávkám zbraní a finanční podpoře Spojených států a Evropy, a dále s úspěchy u Charkova a Lymanu, kde bylo znovuzískáno 8000 kilometrů čtverečních, Zelenskyj slibuje osvobodit celou zemi, neříká však, jak toho dosáhnout. Ukrajinské síly přešly od protiútoků k lehké protiofenzívě, ale strategicky významná protiofenziva je něco zcela jiného.
Spojené státy si odmítají připustit, že navzdory těmto územním ziskům Ukrajina nevítězí, a že ruské vojenské síly by mohly být vytlačeny z Ukrajiny jen přímou intervencí USA a NATO. Je ovšem pravděpodobné, že by se v takovém případě do konfliktu vložila i Čína, což by znamenalo velký střet.
Ačkoli ruské síly nejsou schopny zatlačit Ukrajince v malém prostoru, mají navrch v tom, že okupují většinu východní a jižní části Ukrajiny, včetně Krymu a přístavu Mariupol, stejně jako Záporožskou atomovou elektrárnu. Celkové území pod jejich kontrolou činí kolem 20% Ukrajiny, přes 110.000 kilometrů čtverečních.
Putin má ovšem problém jak vyhrát válku nebo ji ukončit. Velké použití iránských dronů by však mohlo ruskou frontu stabilizovat.
Americké a evropské sankce a blokáda dodávek ropy a plynu do Evropy ovšem nedevalvovaly rubl, ani nezničily ruskou ekonomiku. K velké nelibosti Bidenovy administrativy Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty odolaly tlaku USA a navíc obchodují s Ruskem a Čínou v rublech a yuanech.
Rusko odolalo embargu také tím, že našlo nová odbytiště v Číně, Indii, Srí Lance, Iránu a v dalších asijských zemích. Evropa však sankcemi trpí více, neboť nezbytné energie musí nakupovat v USA a jinde za mnohem vyšší ceny. Nord Stream 1 a 2 mohl uspokojit energetické potřeby, ale byly poškozeny. Ekonomické sankce jsou též kontraproduktivní v tom, že zvyšují cenovou hladinu v globálním obchodování.
Sedmiměsíční podpora Ukrajiny se též podepsala na ekonomice USA a Evropy, které se vzpamatovávaly z globální krize 2008 a následků covidu. USA, respektive FED řešil zvyšující se inflaci zvýšením úrokových sazeb, dolar posílil a euro a libra sterlingů na to doplácejí.
Předpoklad Západu, že ruská ekonomika po zavedení sankcí do jednoho měsíce vykrvácí, se ukázal být chybným.
Proběhlo referendum na okupovaných územích a jejich schválení ruským parlamentem a Putin ve svém projevu promluvil o nezbytnosti porazit západní imperialismus a nahradit dnešní nepřijatelný světový pořádek novým a spravedlivějším, pod což se ihned podepsala též Čína.
Západní media notoricky lžou, zamlčují vlastní hříchy a démonizují Putina stejně, jako dříve Ho Či Mina ve Vietnamu, Saddama v Iráku, Kaddáfího v Lybii a Assada v Sýrii. Vykreslují ho jako monstrum, ruské vojenské ztráty zveličují na 80.000 – 110.000 mrtvých a zraněných a mluví o nízké bojové morálce a porážce. Taktická vítězství vzrušují západní plánovače a válečníky natolik, že předpokládají brzkou porážku ruské armády a ponížení Putina, neboť 300.000 záložníků buď odmítne bojovat, nebo záhy utrpí porážku.
Populárním západním tématem je, že invaze byla nevyprovokovaná, což je velmi vzdáleno pravdě. Od března roku 2014 do počátku ruské invaze ukrajinské bezpečnostní síly zabily v rusky mluvícím Donbasu 14.000 lidí. Putin měl k invazi tedy dva důvody: zastavit postup NATO na východ a zabránit dalším vraždám ruského obyvatelstva na Ukrajině.
Ukrajinský konflikt nepoškozuje USA tolik jako Ukrajinu, Evropu a Rusko. USA bojují na Ukrajině v proxy válce z bezpečné vzdálenosti a Ukrajinci jsou obětním beránkem amerických globálních zájmů. USA glorifikují a nadále podporují válku a destrukci s množstvím obětí a utrpením milionů. Evropa je tlačena Spojenými státy, aby podporovala Ukrajinu, i když sama válkou, sankcemi a vysokými cenami energií a potravin též trpí. Namísto vyčerpání Ruska se vyčerpává Evropa.
V případě vypuknutí skutečně velké války by byla Evropa nejzranitelnější, stejně jako je to v případě přetrhání dodavatelských řetězců a imigrantů. Evropa nikdy neměla obětovat svoji bezpečnost za záchranu Ukrajiny, a pokud k tomu bude nadále tlačena, naruší to americko – evropské vztahy.
Ti, kdo neobchodují se zbraněmi a nemají tedy z války zisky, by se měly snažit přesvědčit USA, NATO, EU a Velkou Británii, aby zahájily jednání, dokud je válečný konflikt ještě ovladatelný, a namísto konfrontace začaly politicky vyjednávat dle principu „má dáti – dal“. Turecko, Čína, Francie a Indie by byly čestnými zprostředkovateli. Bylo by však nutné smířit se s tím, že Putin se předem nevzdá obsazených území, tvořící nárazníkové pásmo mezi Ruskem a NATO a Krym zůstane napořád ruský. USA by musely souhlasit s neutrálním statusem Ukrajiny. Čtveřice anektovaných území by mohla přejít pod správu OSN a po půl roce by se uspořádalo referendum, v němž by lidé svobodně rozhodli o svém osudu. Plynovody a ropovody z Ruska do Evropy by se opravily a Rusku by bylo dovoleno obchodovat v rublech. USA a NATO by v OSN prohlásily, že nebudou nadále podporovat změny režimu v postsovětských republikách.

MACEK Miroslav

(20 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...