Hyeny v evropské politice |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Současná politika, jak ji chápeme, se samozřejmě radikálně liší od chápání a praktikování politiky v minulosti, politika praktikovaná v Aténách je ideálem všech učebnicových definic politiky, občan byl motorem politiky, byl jejím objektem i subjektem. V minulých staletích byla politika výsadou aristokracie a ani to nebylo špatné, už od dob OyGasseta víme, že politiky se zmocnil v posledním století plebs, tj. partaje a jejich sekretariáty, televizní plebs, miliardářský plebs, jednoocí odborníci apod. a je to velmi špatné. Posledním bodem, který ještě mohl spojovat občana s politikou a mohl vzbuzovat iluze o smyslu politiky byla zajímavost politiky, i když občan stojí desetiletí mimo a je jen pasívním účastníkem, kterým pseudoelity pohrdají, mohl mít zájem pasívně sledovat politickou hru, být fascinován dynamikou událostí a politickým pohybem. To byl poslední společný zájmový bod politiky a občana a v poslední době se vypařil i tento bod. Nikdo nemůže mít zájem sledovat proměnu věcí v systému, kde je pohyb absolutně vyloučen, systémové brzdy sice vždy existovaly, ale v nějaké stravitelné rovině, poslední roky se evropský politický systém proměnil v jednu silnou brzdu, která zablokuje sebemenší politický pohyb.

Vyloučení Marine Le Penové (MLP) z francouzské a evropské politiky není prvním projevem brutální systémové brzdy v EU, bylo to zablokování politické změny v Rumunsku, je to kriminalizace vůdkyně gagauzské autonomie v Moldávii Evgenije Guculové inscenovaná bruselskými von der Hyen, likvidace prezidenta Republiky Srpska Dodika evidentně organizovaná EU a německými lidovci atd. Snad ještě větším výsměchem politice než je politická likvidace MLP je výnos předsednictva nového německého Bundestagu o tom, že poslanci AfD nemají právo v parlamentu vůbec mluvit, o tom, kdo bude mluvit rozhoduje předseda parlamentu a ten jim slovo nikdy nedá. Ve zdůvodnění vedení Bundestagu uvedlo, že poslanci AfD využívají parlamentní tribuny k rasistickým projevům a šíří nenávist proti „naší demokracii.“ Do Němců se bude ve velkém hustit koncentrovaná nuda a smrad vládnoucího fašizoidního kartelu, zájem o takovou politiku mohou mít jen alzheimerizované univerzity a stacionáře nemocných.

Nicméně výnos francouzského soudu je širším poselstvím evropskounijním poddaným, není výnosem o MLP samotné, ale o tom, že s politikou se v Evropské unii končí a zbývá jen nuda a čekání na okamžik, kdy nějaký třesk navodí normalitu v Evropě. Marine Le Penová a osm bývalých evropských poslanců RN byli v pondělí výnosem prvoinstančního pařížského soudu odsouzeni za údajnou zpronevěru evropských peněz (480 tisíc), kromě vysoké pokuty a čtyř let vězení jsou na pět let všichni zbaveni pasívního i aktivního volebního práva. Mezi odsouzenými jsou např. místopředseda RN a starosta Perpignanu Luis Aliot, bývalý místopředseda a dnes poslanec EP Nicolas Bay a velký intelektuál a politik, historický vůdce a jeden ze zakladatelů RN, profesor japonské civilizace Bruno Gollnisch. RN se asi podaří dosáhnout odkladu soudního rozhodnutí, ale o to větší silou to udeří přímo před prezidentskými volbami. Rozsudek je doprovázen řadou komentářů, ať jsou z jakéhokoliv tábora, nikdo si neodváží tvrdit, že by mohlo jít o rozhodnutí spravedlnosti, nikdo nepochybuje, že jde o politické likvidační rozhodnutí jedné složky mocenského klanu, kterou je justice. Např. vůdce levičáků Mélenchon, který pochopil, že dalším na řadě bude on sám, twittoval: „Rozhodnutí o tom, kdo bude zvolen by mělo patřit výhradně lidu…“ Podporu MLP vyjádřil Musk, Trump, Salvini, Bolsonaro, Orbán, Georgescu, Wilders atd., ovšem srazit hlavu evropskounijnímu fašismu systémovými prostředky není asi vůbec možné.

Soudní rozhodnutí se považuje za brutální zásah do politické sféry, soudní aparát je dnes nejsilnější instancí, kterou vládnoucí režim použije, aby zablokoval rýsující se politickou změnu, v roce 2017 soudy podlým způsobem vyloučily z voleb nejnadějnějšího kandidáta Fillona, dnes režim ostrakizoval MLP, která už řadu měsíců figuruje v průzkumech s vysokým náskokem před ostatními kandidáty. MLP a její strana nebudou nikdy systémem akceptovány, MLP a předseda Jordan Bardella se mohou sebevíc snažit adaptovat na systémová dogmata, ale systém se jim nikdy neotevře. MLP a Bardella se snaží vyjít vstříc režimu a znormalizovat stranu, distancují od radikálnějších národních lídrů jako je Philippot, Eric Zemmour apod., RN vyloučila ze svého programu zmínku o vystoupení z eurozóny, nemluví o opuštění EU, ale o reformování, zmírnila protiislámskou a protiimigrační rétoriku, v parlamentu toleruje vládu atd.

Komentátor RiposteLaique Bernard Germain píše, že RN by měla akceptovat jednoduchý fakt, že národnímu táboru nezbývá nic jiného než se spojit a dohodnout postup proti režimu a shodnout se na minimálním společném programu.