Ideální prezident USA |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Trumpův politický obrat má šanci stát se předehrou velké konzervativní revoluce, významným pilířem této cesty je zajímavá postava viceprezidenta JD Vanceho, na kterého už evropskounijní mainstream útočí s větší nenávistí a podlostí než na prezidenta. Významného konzervativního myslitele a publicisty Roda Drehera, který žije od 2021 většinou v Budapešti a je tu poradcem Orbánovy vlády, spojuje s viceprezidentem Vancem od 2016 úzké přátelství. Vance sponzoroval vydání poslední Dreherovy knihy „Nežít ve lži – příručka pro křesťanské disidenty“, Dreher v minulosti publikoval několik významných hovorů s nynějším viceprezidentem, které se pořád citují. Např. v The American Conservative na otázku proč se rozhodl stát katolíkem, Vance odpověděl, že došel k poznání, že právě katolická víra je autentickou odpovědí na jeho hledání víry, a pak taky velké postavy, které jsou významné pro jeho život, byly katolíci. Víc než intelektuální zdůvodnění, šlo o setkání s životním svědectvím. Vanceho velmi ovlivnilo „Vyznání“ velkého biskupa Augustina a když uvažoval o politice v širší kulturní perspektivě, kapitoly z Augustinovy De Civitate Dei se jevily neuvěřitelně relevantní. V tehdejším hovoru s Dreherem na otázku po současné krizi křesťanství vyjádřil myšlenku, že katolicismus je velmi starobylý a otázku je třeba zkoumat v širší perspektivě – nebyl katolicismus v krizi v osvícenecké epoše 19. století nebo v dobách, kdy církev měla víc papežů? Naděje spjatá s křesťanstvím není vkořeněná v krátkodobém dobývání hmotného světa, ale v tom, že je má v centru pravdu. Sociální konzervativismus se nemůže omezovat jen otázkami, jako jsou potraty, ale musí mít široký pohled na politickou ekonomii a veřejné dobro. Podle Vanceho, konverze ke katolicismu je dlouhotrvajícím procesem a člověk musí hodně pracovat na tom, aby se stal lepším člověkem.

Rod Dreher, který má velmi blízko ke klíčovým politickým postavám konzervativního obratu v Americe i v Evropě, ve Figaru osvětluje směry společenských pohybů. K pátečnímu propadu Zelenského v Bílém domě, Dreher říká, že by preferoval, kdyby se Zelenského provokace odehrávaly za zavřenými dveřmi, ale bylo dobré, že Evropané tyto provokace viděli, je extrémně nutné, aby pochopili, že svět se změnil. Mezinárodní pořádek ustavený po světové válce je nenávratně pryč a nikdy se nevrátí. Evropa si dala dlouhou dovolenou od historie chráněná americkým bezpečnostním deštníkem. Amerika dnes už není světovým hegemonem, stupidní války v Iráku a Afghánistánu byly důsledkem iluze o neomezené americké moci. Po řeči JD Vanceho v Mnichově a Zelenského extempore v Bílém domě by měla Evropa pochopit, že největší hrozby, kterým čelí, jsou ty vnitřní.

Dreher kvalifikuje Trumpovo volební vítězství jako vítězství populistické pravice, staří konzervativci, tj. stará republikánská garda, křesťanští demokraté v Evropě, konzervativní strana v Británii atd., prohráli, protože jsou to liberálové pravice. Je evidentní, že neuspěli. Např. konzervativci v Británii vládli 14 let a imigrační problém ještě prohloubili. Řešení problému dnešní doby nelze hledat u tradičních politických a intelektuálních autorit. Trump se poučil ze svého prvního mandátu: systém, to jsou instituce, není reformovatelný a ani ho nelze nahradit. Proti Trumpovi se argumentuje, že není opravdovým konzervativcem, protože nechce instituce reformovat, ale zničit. Ovšem pokud sledujeme každodenní Muskovu činnost, je jasné, že instituce a jejich sítě jsou kompletně zkorumpované.

Aby pravice zvítězila i ve střetu idejí, je nutné odstavit tradiční konzervativní strany a jejich intelektuály na druhou kolej. Brutalita a vulgarita s jakou Trump jedná je absolutně nezbytná, aby se zlikvidoval „progresívní“ systém. V prvním Trumpově vládnutí bylo vidět, jak se proti němu spojily všechny síly mainstreamu, tato měkká totalita, a jakých nejhanebnějších útoků proti němu používaly. Tyto síly a lidé reprezentují největší hrozbu světové civilizaci. Trump má občas problém s pravdou, ale doba potřebovala někoho jako on, postavu přímo z komiksu, která přijde a rozbije všechno kolem, jen proto, aby se udělal prostor, bude to šance pro odpovědné a normální konzervativní vůdce, které mainstream odsunul na vedlejší kolej. JD. Vance ještě jako senátor na bezpečnostní konferenci v Mnichově kritizoval NATO. Dreher říká, že mu zavolal do Budapešti, aby za ním přijel na večeři, nikdo s ním nechtěl komunikovat, protože si dovolil kritizovat NATO, o rok později se stal viceprezidentem a jsou nuceni mu naslouchat. Bez Trumpa by se to nikdy nestalo. Trump rozhodně není ideálním prezidentem USA, ale JD Vance to bude určitě, Trump mu otevřel cestu.

V poválečném období měla americká pravice projekt nazývaný „fuzionismus“, který spojil tři proudy: protržní libertariány, kteří byli proti státu, antikomunisty, kteří byli pro silnou obranu a sociální a náboženské konzervativce, mezi proudy byly rozdíly a střety, ale víc je spojovalo než rozdělovalo. Reagan vzešel z tohoto fuzionismu. Komunismus zmizel, nastoupil globalismus a fuzionistický projekt zemřel s Republikánskou stranou. Dnes se ustavuje nová forma fuzionismu mezi sociálními a náboženskými konzervativci, jako JD Vance, kteří jsou antiglobalisty a technologickými libertariány. Dreher má obavy z technologického transhumanismu Elona Muska, konzervativci oceňují některé pozitivní Muskovy aspekty, ale budou muset najít sílu a nastolit hranice, které se nebudou překračovat.