Válka na Ukrajině nám přinese pokles životní úrovně. Mzdy totiž jistě neporostou tak rychle jako inflace. Ta bude letos rekordní. Už před válkou na Ukrajině byla vysoká a všem bylo jasné, že ještě poroste. Málokdo si ale uměl představit naftu za 50 korun za litr.
Minulý týden vyšla inflace za únor. Tam se ještě válka na Ukrajině neprojevila v plné míře, a i přes to už dosáhla na 11,1 %, což je nejvíce od léta roku 1998. Alarmující je meziroční zdražení pohonných hmot o 31 %. Naštěstí jízda autem se dá omezit. Horší je to s teplem. Tam se šetří hůř. Cena plynu přitom zdražila o 28 % a cena elektřiny o 23 %.
Už teď se bojím, jaká bude březnová inflace. Ceny se utrhly ze řetězu. Všichni musí přeceňovat, od pekařů až po pumpaře. Ti se přitom ukazují jako mistři přeceňování. To vede mnohé k myšlence, že někteří zneužívají situace a nafukují své marže přespříliš. Státní úředníci dokonce začali marže kontrolovat.
Co to je? Kam jsme se to dostali? Tohle dělá údajně středopravá vláda? To je levicový přístup jak blázen. O výši marže má rozhodovat trh. Pokud má někdo pocit, že je zde kartel, tak máme legislativu, kterou lze použít. Pokud má někdo pocit, že tu kartel není a čerpací stanice i tak neadekvátně zvyšuje marži bez dohody s ostatními, pak to znamená, že zde je nedostatečná konkurence, což je nejspíš dané vysokou byrokracií spojenou se vstupem do tohoto podnikání. Rozhodně to ale neznamená, že by měl úředník rozhodovat, zda je marže 15 % málo a 28 % hodně. Jak by to měl úředník vědět? Nikdy na to nebude mít dost informací. To byl obecně problém centrálně řízených ekonomik, že si úředníci mysleli, že mohou nahradit trh.
To, že je u nás benzín a nafta dražší než jinde ve světě, je ale vážně divné. Kartel zde vážně může být. Od toho ale máme Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. To, že ceny po kontrolách marží klesly, této hypotéze jen nahrává.
Naopak to, že cena neklesá ihned s poklesem cen ropy na světových trzích, ještě nemusí nic znamenat. Pumpaři mohli mít nasmlouvanou naftu déle dopředu, mohou doprodávat dříve nevýhodně nakoupené pohonné hmoty apod. I samotný vývoj cen ropy na světových trzích nemusí být vhodným vodítkem, protože pro pumpaře není důležitá surová ropa, ale až rafinériemi zpracovaná ropa, což jsou dva sice blízké, ale přesto oddělené trhy. Samotnou kapitolou je pak kurz koruny vůči dolaru.
Ať už bude zbytek měsíce ve znamení dalšího zlevnění pohonných hmot či ne, je pravděpodobné, že pohonné hmoty budou v průměru v březnu výrazně dražší než v únoru. Inflace tedy ještě poroste. Bojím se, že dokud neskončí válka na Ukrajině, budou pohonné hmoty dražší než před ní. Celkem jistě proto bude letošní inflace dvouciferná, a to přestože by měla ve druhé polovině roku klesnout.
Bohužel, válka ekonomice nepomůže. Máme opět nabourané dodavatelsko-odběratelské vztahy. Mnohá výroba začíná váznout, protože jsou nutné ukrajinské komponenty. Zbohatnutí ekonomiky dané zakázkami pro válečnou Ukrajinu je nereálné. Západ zatím zbrojí Ukrajinu málo. Navíc je to zdarma.
Evropu tak čeká malý růst spojený s vysokou inflací. Blížíme se tím stavu, který se nazývá stagflací. Ekonomika neroste, zatímco ceny letí nahoru. To jsme si zažili naposledy v devadesátých letech během transformace, což bylo dost netypické období. Dá se tedy říct, že se stagflací mnoho zkušeností nemáme.
Bohužel, stagflace nemá jednoduché řešení. Vláda se během ní snaží zvýšit výkon ekonomiky, což vede k růstu cen. Centrální banka ale ze zákona musí s růstem cen bojovat, což vede naopak ke snížení výkonu ekonomiky. Vláda tak jde proti centrální bance. I proto musí být centrální banka nezávislá. Tam, kde není, je inflace vysoká.
Nyní je otázkou, co mají vláda s centrální bankou dělat. Centrální banka zahájila už před invazí na Ukrajinu zvyšování úrokových sazeb, a to velmi razantně. Já se domnívám, že další prudké zvýšení sazeb by jen přivedlo řadu domácností do bodu, kdy by nemohly splácet hypotéky, což by přineslo nové problémy. Kloním se proto k vyčkávání či malým krokům.
Vládě se nabízí set nestandardních řešení od snížení daní až po zmrazení cen. Jenže to mělo být u středopravé vlády neprůchozí. Může někdo snižovat daně, když hrozí, že kvůli ohromné imigrační vlně skončí rozpočet opět rekordním schodkem? A zmrazování cen je ze slovníku levicových politiků.
Ukázalo se, že ceny benzínu a nafty začaly klesat samy od sebe. Žádné razantní řešení nebylo nutné. I to mě utvrzuje v tom, že nejlepším řešením je nedělat nic. Na vysokou inflaci si letos musíme zvyknout. V příštím roce bude sama od sebe výrazně nižší.
(2 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading... 
Je třeba říci jasně:
Inflace je v podstatě krádež státu – především na úkor občanů.
Pouze „záruka“ státu, podle které by množství peněz na něm vytištěných mělo mít určitou kupní sílu, činí papírové peníze jako kupní hodnotu přijatelné.
Zhruba formulováno: Vzhledem k tomu, že stát (bez ohledu na to, zda je to národ nebo podstát v EU) se zadlužuje a neustále tiskne papírové peníze – bez jakékoli nové produktivity nebo dokonce záruky zlata – kupní síla se zmenšuje – záruka za papírové peníze (a účetní peníze i úspory) se stává fraškou.
V roce 2022 lze očekávat růst fialové inflace v ČR.
Politici ohrožují životní standarty VLASTNÍCH OBČANŮ kvůli naprosto idiotskému principu, tedy „západním hodnotám“, které jsou na Ukrajině údajně hájeny. Není jen jen jedno řešení, ale tohle je školácké řešení z prvního stupně matematiky na ZŠ, staré od Kuvajtu napadení, už vidím jak opačná strana by činila stejně v případě konfliktu s někým úplně jiným…)))