Istanbulský zázrak

Ano, senát smlouvu neratifikoval. Znamená to snad, že vládní mašina na schvalování všeho, co je napadne, se zadrhla? Neřekla bych. Spíše se stala ona příslovečná výjimka, která potvrzuje pravidlo.

Na příkladu Istanbulské úmluvy a její ratifikace můžeme pozorovat neblahé jevy současnosti. Mediální hysterii a emotivní nevěcné projevy rádoby celebrit a nálepkování oponentů, které nemá obdoby. Ve veřejném prostoru se nediskutovaly skutečné výhrady kritiků smlouvy. O tom se cudně mlčelo – jednotný halas jen mluvil o násilí na ženách a kdo se protivil jakoby násilí sám páchal.

Obzvláště v tomto vynikají některé herečky a influencerky. Chovají se naprosto nezodpovědně a hloupě. Své sledující ještě více rozpalují k nenávisti naprosto bez argumentů. Vrcholem bylo sdílení statusu Daniely Kovářové s cílem ji předhodit nenávisti davu. Nikol Leitgeb (dříve Štíbrová) se tak definitivně stává nebezpečnou a arogantní hysterkou, která své sledující zavádí, kam se jí zamane, zcela bez zodpovědnosti a rozmyslu. A nikde žádné argumenty, žádná snaha vnímat oponentní názory. Jen emoce.

Není divu, že stejní rozpalovači davu tančili na rozsudku soudu, který si dovolil dělat svou práci a nerozhodl tak, jak si údajná oběť představovala. Poté, co si soud zažil hejtování neinformovaných, ale doběla rozpálených zastánců oběti znásilnění, vydal prohlášení, které vneslo trochu jasna do důvodů soudce. Nikdo ze samozvaných influencerských soudců se neomluvil.

S Istanbulskou úmluvou je to stejné. Nikdo se netrápí fakty, vezme se jen nějaký povrchový dojem, vystaví se na tom příběh a hraje se divadlo plné dojetí, lítosti a hrané laskavosti. Všichni ti bojovníci proti násilí na ženách nijak nereflektují nárůst násilí v zemích, které se otevřely migraci. Že ty nárůsty souvisí s islámem, nikdo nezmiňuje. Oběti islámského násilí nikoho nezajímají. O těch se mlčí. To se totiž nehodí do scénářů, kde hlavní roli zloduchů hrají kritici islámu.

Odmítnutí ratifikace Istanbulské úmluvy Senátem ČR stále vnímám jako zázrak. Už jsem si totiž zvykla na to, že žiji v zemi, kde racionalita a fakta jsou cíleně zadupávány povrchními ideology a arogantními lidovými soudci. Každý závan zdravého rozumu a rozmyslu je nálepkován jako extremismus a forma je mnohonásobně nadřazována obsahu. Zdá se ale, že existují témata, která zatím odolávají a i politici, jinde selhávající a podléhající, mají nepřekročitelné hranice. Díky bohu a některým senátorům za to.