JINDŘICH RAJCHL
Za více než 3 roky od vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině jsem se setkal s mnoha opravdu nenávistnými reakcemi, z nichž se celá řada pohybovala hluboko za hranicí byť jen bazální lidskosti.
Je zcela pochopitelné, že tento konflikt vyvolává silné emoce, s nimiž logicky přicházejí velmi tvrdé a vulgární výroky.
Sám jsem jich schytal nespočet, a to přesto, že nestojím ani na jedné straně, nýbrž pouze apeluji na co nejrychlejší ukončení konfliktu, neboť každý jeden další den jeho trvání už nepřinese nic jiného než další vyplýtvané miliardy a především další promarněné životy.
Přesto mi zůstává stát rozum nad některými výroky oné fanaticky proukrajinské strany, která si hraje na ty slušné, elïtní humanisty, jejichž činy jsou motivovány výhradně soucitem s utrpením, kteří lidé v místě konfliktu prožívají.
Vulgární nadávky toho nejhrubšího zrna vůči mé osobě házím za hlavu. Zprávy ve znění „dej si na ty svoje parchanty pozor, aby se jim něco nestalo“ mě pouze vedou k myšlence, jak nešťastný život musí jejich autor vést.
Všeobecný jásot této kliky na teroristickým útokem na mladou ruskou novinářku Darju Ďuginovou pak už byl nejen za hranicí jakékoliv normálnosti, nýbrž i za hranicí trestního práva, neboť se beze vší pochybnosti jednalo o schvalování teroristického útoku. Orgány činné v trestním řízení však samozřejmě nekonaly – vždyť se to týkalo Rusky, a tudíž je zcela v pořádku tančit nad jejím hrobem.
Říkal jsem si, že hlouběji již klesnout nelze.
Mýlil jsem se.
Reakce oněch lepševiků na smrt šesti občanů ruské národnosti, včetně dětí, ve výletní ponorce u egyptské Hurghady, mne vyvedla z omylu. Do nejdelší smrti nebudu rozumět tomu, jak může tragická smrt malých dětí, kteří se provinili pouze tím, že se narodili v určité zemi, v něčím nitru vyvolávat pozitivní pocity přerůstající v nefalšovanou radost. Tenhle jev je skutečně zcela za hranicí mého chápání.
Mezi stovkami anonymních bytostí, jež se zdráhám nazvat lidmi, ční jako maják inciativa Dárek pro Putina a sokolovský primář Martin Straka, jenž na svém profilu X uvedl „Taky vás tak dojali ti utonulí russáci? Tak nízký číslo.“
Opravdu je schopen taková slova zveřejnit lékař, jenž složil Hippokratovu přísahu?
Zkuste se jen na minutu zamyslet nad produkcí těchto „morálních autorit“. Jsem přesvědčen, že dojdete ke stejnému závěru jako já.
Tyto lidi nemotivuje soucit, nýbrž bezbřehá odporná nenávist hluboce zakořeněná v jejich nitru.
Neznám jedinou zemi, kde by vyvěšovali Putina v pytli na mrtvoly na státní budovu. Neznám jedinou zemi (vyjma Ukrajiny), která by neodsoudila teroristický útok na Darju Ďuginou. A neznám jediné místo na celé zeměkouli, kde by se lidé radovali ze smrti malých dětí.
Bohužel to mnohé vypovídá o tom, jak prohnilá tato stvoření jsou. Pod vlivem Rakušana, Černochové, Foltýna a dalších rádoby elit zcela přišli o poslední zbytky své lidskosti.
Česká republika bude po letošních volbách potřebovat nejen očistu ekonomickou, nýbrž i tu morální.
Pevně doufám, že se opět vrátíme do doby, kdy těmto mravně vychýleným bytostem nebudeme aplaudovat a posílat jim peníze na jejich pervezní sbírky určené k nákupu zbraní.
Pevně doufám, že i přes jakékoliv rozdělení v názorech na určitou geopolitickou událost se opět shodneme na tom, že tyto odporné výlevy tvrdě odsoudíme.
A že jejich autory odměníme nikoliv potleskem, nýbrž pohrdáním.
Nic jiného si totiž nezaslouží.
FB
(23 votes, average: 3,96 out of 5)
Loading... 
Já bych je odměnil kulkou do hlavy
Málo slušnejch lidí žije mezi náma
Tak začíná Blues pro slušný lidi Jiřího Dědečka.
Jenže, proč tomu tak je a co vlastně způsobuje slušnost lidí? Poslední dobou se mluví o genech, ale hlavně v opačném smyslu. Takový Putin prý zdědil carské imperiální geny a proto je gauner non plus ultra, neboli není většího nad něj. Můžeme se ptát, jak je možné, že carské geny přežily výchovu Leninem, Stalinem a komunistickou stranou. Pokud se tak stalo, lze předpokládat, že přežily i geny, které vedly ke krutým koloniálním válkám, otroctví a ovládání území, nad nímž slunce nezapadalo. Co se stalo s britskými dobyvatelskými geny a co třeba s belgickými? Za belgického císaře Leopolda se v předminulém století podařilo odstranit ze světa asi šest milionů podřadných obyvatel tehdejšího Belgického Konga. No a dál máme geny germánské, z nichž ty nejčistší přetrvaly v příslušnících SS. Ti ve jménu civilizace likvidovali tehdy podřadnou židovskou svoloč. U Babího Jaru nějakých 37000 jedním vrzem. Žádné mazání s méněcennou rasou. Celkově prý těch méněcenců bylo „konečně vyřešeno“ na šestmilionů. Čekají nositelé špatných genů na příležitost, až bude zase nějaká rasa zadefinována za podřadnou, označena na způsob žluté hvězdy a držitelé těch správných genů vyrazí na na lov. Ptát se můžeme po genech v hlupácích, kteří by rádi pořádnou válku, protože pouhé odstrašování není to pravé ořechové. Jaké geny řádí v blondýně, která potřebovala veřejně prohlásit, že nepoci Jakápak lítost, jaképak štráchy, vždyť to byla Ruska. Jaké geny dřímaly v političce, která označila půlmilion předčasně zemřelých dětí za přijatelnou cenu za odstranění bývalého amerického son of a bitch Husseina. Víru v neměnnost genů předpokládá poučka „jednou komunista, vždycky komunista.“ Takže: Jaké geny nosí po komunisticku vychovaný prezident? Zatím jsme od něj neslyšeli, že nenáviděl komunisty, takže na jeho geny zřejmě působí něco jiného. Nejspíš metoda dvojího metru, která zvýrazňuje ty správné.