Jak libtardi uřvali Jágra |

Sdílet článek:

V. REHAK

Vzpomínám na konec osmdesátých let, kdy nám vlastně bylo hej. Bylo i přes to, co napíšu.

Vzpomínám na to jak jsem se vyučil stavět hudební nástroje, vzpomínám na mojí maturitu, vzpomínám na přijímačky na vysokou. Udělal jsem si ji nakonec později a dokonce i ekonomiku v Austrálii. Protože za socíku mě na VŠ soudruzi nevzali, přestože jsem udělal přijímačky – matiku, fyziku a chemii, ovšem nebyl jsem politicky uvědomělý, asi tedy vlastně spíš můj táta. Skvělej chlap, ale taky pořádnej…, no v něčem chudák moje zlatá máma. Ovšem měli se rádi a NIKDY jeden druhého neopustili.

Vzpomínám na to, jak mi později místo odvolání přišlo předvolání do armády na Základní vojenskou službu – službu vlasti a socializmu, a já už přitom pomalu připravoval přejezd hranic v kamionu do BRD do Stuttgartu, kde mi NABÍDLI práci ve výrobě klavírních kladívek Renner! Takže bych nejel do neznáma. No nabídl nám to, dal nám dopis (asi šesti lidem, věděli jsme, koho to za drátama sere) řidič, který od nás klavíry odvážel kamionem do Spolkové republiky Německo.

Vzpomínám, jak jsem v létě byl na Lipnici nad Sázavou, kde se lidi smáli, jásali, radovali se při každém jemném nakopnutí tehdejšího režimu ze strany účinkujících.

Vzpomínám si na neuvěřitelné, které se však STALO, kdy mi jeden chlápek přinesl pivo. Z toho chlápka se potom stal ministr zahraničních věcí, jmenoval se Jiří Dienstbier, ano otec toho blba a idiota Jiřího Dienstbiera mladšího! Tehdy se to fakt neřešilo, seděla naše parta a před námi jejich parta. Jeden z nich říkal, že jde pro pivo a kluk od nás řekl, “tak vem mi taky”, jeden z těch co stál řekl, pojď se mnou, já to nepoberu. Šli asi tři kluci od nás, tři od nich. Jednomu říkali Vašku. Možná mi to pivo přinesl, no nevím, spíš ten Jirka Dienstbier.

Vzpomínám na to, jak jsem jel z Havlíčkova Brodu do Brna se spolužákem z průmyslovky Lubošem, kterého doprovázel pán, který se mi představil jako Opat Tajovský. Úžasně chytrý chlap. “Provázej vás Bůh chlapci, tenhle režim tady není navždy”, říkal když se loučil. Když jsem se o něm později něco dozvěděl, tak musím říct, že věděl o čem mluví.

Vzpomínám na to, jak jsem nadšený, když jsem sledoval dění v naší zemi v listopadu které já viděl v kasárnách v televizi.

Vzpomínám na to, jak se přihnal do kasáren idiot gumák zelená a řval, ať otevřeme zbrojní sklady, ať fasujeme ostrý a okamžitě jedeme na pomoc Praze. Přál si, aby jsme my vojáci záklaďáci jeli zabíjet! Chtěl vyhlásit poplach a hnal se na velitelství divize u nás na letišti, tehdy 10. letecké armády se sídlem …

Vzpomínám na to, jak jsme to přežili vlastně dobře. Vzpomínám na to jak jsme byli kluci, kteří snili o prvním líbání, o nových jeansech, jak jsme si mysleli, že svět je jen černá a bílá, jak vše bylo přímé a jasné. Byl jsem mladý.

To BYLO!

A dneska máme co?

To co jsme chtěli?

Svobodu?! Za názory JSOU lidé vyhazování z práce. A nejde o žádné hlupáky, ale třeba profesor Drulák nebo docent Ševčík.

Za to, že jste pracovali pro špatného zaměstnavatele v minulosti, vás dneska vyhodí z práce viz hokejový brankář Kladna Hudáček, který si dovolil v minulosti chytat KHL a ukončil tam svoje působení. Byl vyhozen z práce, z hokejového klubu Kladenští rytíři, z hokejového klubu v České republice, protože zkrátka dříve chytal v Rusku.

Nejhorší na tom ovšem je, že nejvíc řval ten, kdo TAKÉ chytal v Rusku v KHL a to Dominik Hašek.

On a jeho kamarádi jsou za tím, že je perzekuován člověk, který si dovolil říci, že ho politika nezajímá.

Hudáček – hokejový brankář, byl vyhozen z hokejového klubu Rytíři Kladno po dvou dnech! Tolik libtardů totiž řvalo, že se před nimi posadil na zadek i Jaromír Jágr.

Přišlo novodobé kádrování, úplně stejné jako od uvědomělých svazáků z 50 let, kteří neváhali posílat do uranových dolů klidně své rodiče, pokud dostatečně nadšeně nebudovali socialismus!

Víte vůbec lidi kdo nejvíc řve?

Jsou to lidé studující z vašich daní, vámi hluboce opovrhujíci studenti vysokých škol levicově zaměření, studující naprosto zbytečně zvrácené novodobé obory, uměleckých škol, humanitních a filozofických škol. Jsou to lidé, kteří těmito školami nedávno prošli, dnes zaměstnáni v »neziskovém sektoru«, který aby přežil, musí být sponzorován z nadací, grantů a z daní placených státu!

Kde jsou novináři, kde jsou ti hlídači demokracie, když jsou lidé vyhazování z práce za názor?

A víte něco o tom, že existuje Listina základních práv a svobod, na kterou se právě ti, kteří stojí za vyhazováním z práce nejvíc odvolávají?

Ano, když se jim to hodí.

Demokratické je dle nich přesně to, co si myslí. Není to názor většiny, ale řvoucí menšiny!

Článek 3 Listiny základních práv a svobod přesně zní takto:

Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu, nebo jiného postavení.

Otázka je prostá.

BYLA dodržena tato lidská práva u těch, kteří jsou na základě požadavků zfanatizovaných libtardů vyhazování z práce.

Myslím si, že si to dokážete zodpovědět snadno sami.